Vstupní antifona
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!

Shromáždili jsme se zde ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen

Milost a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista nechť je s vámi se všemi.

Kyrie
Pouze ve víře jsme připraveni naslouchat Bohu. Naše víra je ale slabá a ohrožená pochybnostmi. Proto voláme: Pane, smiluj se.
Pouze láska nás uschopňuje odpouštět a přát druhým dobré. Naše láska je ale slabá a ohrožená starostí o sebe sama. Proto voláme: Kriste, smiluj se.
Pouze naděje nám dává odvahu šířit dál radostnou Boží zvěst. Naše naděje je ale slabá a zkalená špatnými zkušenostmi. Proto voláme: Pane, smiluj se.

Gloria
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

Píseň: 92 Jak dobré slavit Pána

Kolekta

Bože, náš Otče,
každý dobrý dar a každý růst pochází od Tebe.
Přislíbil jsi nám své království.
Dej, ať smíme doufat v jeho příchod,
i když nevidíme, jak roste zaseté zrno Tvého slova.

Všemohoucí Bože, milý Pane,
ty jsi k nám promluvil skrze svého Syna.
Dej, aby semeno tvého slova vzešlo v našem srdci,
abychom tě ctili slovem i skutkem
a stali se svědky tvé lásky.
Skrze našeho Pána Ježíše Krista.

První čtení 2 K 5, 7-17

⁷ žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme. ⁸ V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. ⁹ Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině. ¹⁰ Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. ¹¹ Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte. ¹² Nechceme se vám znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili a měli se čím bránit lidem, kteří se chlubí tím, co je před očima, a ne tím, co je v srdci. ¹³ Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás. ¹⁴ Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli; ¹⁵ a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. ¹⁶ A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. ¹⁷ Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

Píseň: 420 Slunce pravdy, milosti

Ohlášky, Promluva k dětem, Modlitba

Píseň: 243 k chvále Pána Boha svého

Evangelium Marek 4, 26-34

²⁶ Dále řekl: “S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země; ²⁷ ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. ²⁸ Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. ²⁹A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.” ³⁰ Také řekl: “K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? ³¹ Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi; ³² ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.” ³³ V mnoha takových podobenstvích mluvil jim slovo tak, jak mohli slyšet. ³⁴ Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům vykládal.

Kázání

Milé sestry a milí bratři, máme před sebou jedno z míst Markova evangelia, ke kterému bychom se měli opakovaně vracet. Zvláště tehdy, když se nám zdá, že se nám práce ve sboru nedaří.

Můžeme sice říci, že miroslavský sbor na tom ještě není tak špatně, jako jiné sbory naší církve. Přesto i miroslavský sbor není prost jakési skepse. I zde, v našich myslích a srdcích se uvelebila, zahnízdila obava z budoucnosti, s otazníky, co bude v dalších letech.

Když se ale podíváme na ty, kteří se ke Kristu přiznávají i za cenu ztrát a škod, je zřejmé, že růst Božího království v tomto světě není lidským dílem, ale podivuhodnou Boží milostí, jeho dílem, které ovšem ještě ani zdaleka není vidět ve své plnosti.

S podobenstvím o rozsévači a o slovu, jež na této zemi tolik zkouší, je spojeno podobenství o růstu Božího království tak těsně, jako rub a líc. Působení ďábla je zřejmé a viditelné. Jak však vysvětlit růst Božího slova, růst Božího království, působení Ducha svatého. Navzdory všem útokům, navzdory odporu tu pořád Boží slovo nachází dostatečný počet vyznavačů, i když jsou v menšině.

Mnozí Kristovi poslové se setkávali s neúspěchy a byli z toho bezradní. Nevěděli, zda udělali pro evangelium dost a zda to, co udělali, udělali dobře. Tuto otázku si klade každý opravdový křesťan, každý farář, každý presbyter a všichni křesťanští rodiče: „udělali jsme vše, co jsme udělat mohli, a udělali jsme to dobře?“

Ale nejen staří se ptají, ptají se i ti, co jsou v plné síle, zda práce, kterou pro Pána Boha i pro církev konají, není marností. Zda to vše stojí za tu námahu. Už bychom konečně chtěli vidět plody nebo slyšet slova uznání. Výsledky! Chceme vidět výsledky! Farář chce vidět výsledky. Staršovstva chtějí vidět výsledky. Protože je to dlouhodobě bez viditelných výsledků hrozné, vyčerpávající, vedoucí k vyhoření. Chtěli bychom nějak pomoci procesu růstu a zrání, nějak zasáhnout do dění. Přáli bychom si nahlédnout alespoň trochu do tajemství, jímž je růst a zrání Boží pravdy v lidech. Ale ono to nejde. O tom nerozhoduje rozsévač. Markovo evangelium jasně sděluje – člověk neví! Neví, jak to probíhá a funguje a nemůže ovlivnit růst a dozrávání. I kdyby chtěl a zoufale se snažil, nic na tom nezmění. Nemá to ve své moci, nediriguje to, nevelí tomu.

To chce Ježíš od rozsévačů. Aby poctivě zaseli a pak žili tím, co zaseli, čemu sami uvěřili. Ale žili klidně, bez nervozity, s láskou a nadějí. Aby dokázali starosti přenechat Bohu. Vždyť člověk neví. A když neví, pak bude nejlépe, když nebude zasahovat do díla, které zde na zemi dělá Bůh sám. Mohl by je také poškodit. Jde tedy o to, co nejméně Bohu překážet a dělat mu zde na světě co nejmenší ostudu. To je ono posvátné tajemství růstu a zrání, které v dalším verši vykládá podobenství takto: „země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu“. V tomto verši je zde užito výrazu „automaté“, výrazu, který je dnes známý všude na světě. Země automaticky přináší užitek. Sama od sebe. Člověk ten proces nemůže ovlivňovat. Totéž platí o prosazování se Božího království.

Až teprve v závěru podobenství je opět popisována činnost člověka: „a když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň“. Ovšem i toto se děje se souhlasem a na pokyn Stvořitele. Rozsévač se stává žencem. Co se však děje mezi setbou a sklizní? Do růstu semena Božího království rozsévač nevidí. Ví, co dělá, když rozsévá, ví, co má dělat, když je vybídnut ke sklizni. Dění mezi setím a sklizní je nepostižitelné. Člověk neví a musí se s tím smířit, protože se tu setkává s tajemstvím zrodu, růstu a zrání Božího království, a toto tajemství je člověku odepřeno znát. I když je umí popsat a umí je ztvárnit třeba podobenstvím, neví nic víc, než že se cosi děje mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem, co není možné vysledovat, ani zastavit či urychlit.

Člověk rozsévá a sklízí. Stojí na začátku a na konci, kam jej staví Pán. Co a jak se to děje mezi tím, to neví a tak může jen důvěřovat Bohu, že to Pán Bůh všechno dobře připraví. Matouš říká, že „žeň bude veliká“.

A tak to vypadá, že na začátku jsme zaseli, jakože jsme to skutečně udělali. I tady v Miroslavi. Naše děti, naši přátelé, různí lidé kolem, těm všem jsme nějak ukázali cestu ke Kristu, k Božímu slovu, a oni jsou na cestě nebo kolem této cesty krouží, prostě je to v procesu. A pak to vypadá, že bude žeň a bude dobrá úroda, třeba i tady v Miroslavi. A tak se zdá, že mezi těmi dvěma body je jakási pauza pro církev. Prostě to roste a my do toho nemáme co zasahovat. Ano. Ale neznamená to, že nemáme nic dělat. Je tu Boží království. Konec konců obě podobenství mluví o Božím království. A když Ježíš mluví o Božím království, tak nemá na mysli nějakou instituci, nějaký úřad nebo nějaké území, státní útvar. My to tak prvoplánově chápeme. Království rovná se stát nebo území. Ale v době Ježíšově a třeba ještě ve středověku to tak nechápali. Království daného krále bylo jednoduše tam, kde se našla určitá skupina lidí, kteří daného krále prostě uznávali za svého krále. Tam bylo jeho království. A to platí i o Božím království. To je tam, kde se najdou lidé, dají se dohromady a uznají a vyznávají Boží vládu, jeho vládu, Kristovu vládu. Tam je Boží království. A to je církev. A to je církev i v Miroslavi. To je případ i evangelického sboru v Miroslavi. Mezi zasetím semene Božího království a jeho žní je prostor pro ty, kteří uznávají Boží vládu jako království. To je náš úkol. Ale je to také velká svoboda od všech dalších daností a institučních nahodilostí. Má se miroslavský sbor strachovat, že v dalších letech nebude takový, jako byl dřív? Nemá. Nezáleží na tom, jak velký či malý bude, jaký bude mít tvar, kolik lidí ho bude tvořit. Jediné, co platí, že máme vyznávat Boha jako svého pána a krále. Lhostejno kolik nás bude. Je snad Boží království závislé na institucích sboru a na jeho úřadech? Je snad Boží království závislé na tom, zda sbor bude mít faráře či nikoliv? Zda na to bude mít peníze či nikoliv? Je snad Boží království závislé na tom, zda sbor bude mít ty či ony budovy, faru, kostel? Není. Boží království je tam, kde se sejdou lidé, kteří Boha uznávají jako svého krále, kde uznávají jeho pravidla, jeho slovo za autoritu v životě i ve světě.

A tak je před námi tento úkol: nestarat se starostmi, zda Boží slovo a jeho království má sílu v našem světě a v srdcích lidí zakořenit a růst. To ponechme síle Ducha svatého. Naší starostí je, aby mezi námi mělo Boží království svou autoritu, abychom tvořili partu těch, kdo jeho autoritu berou vážně, žijí podle ní a nesou také kus ovoce. Naší starostí je, aby tu bylo společenství vyznavačů Boží autority, kam mohou přicházet ti, kterým bylo do srdcí zaseto Boží slovo či ti, kteří kolem zasetého semena Božího království krouží. Ať už to Boží království bude mít různou instituční podobu a různou formu, důležité je to, že se i v Miroslavi vždycky najde skupina lidí, kteří vládu Boží uznávají a vyznávají. A pokud to tak bude, bude i v Miroslavi vládnout Boží království, kam mohou přicházet mnozí a hnízdit v jeho větvích. Nemusíme se strachovat, že nebudeme dostatečně velcí a silní nebo dokonalí a mohutně symboličtí. Ježíš také nemluví o libanonském cedru či české lípě, germánském dubu či americké sekvoji, ale o keři hořčice, polním keři, vlastně o pleveli, který také nebyl kdoví jakým stromem, ale přesto právě v jeho větvích mohou hnízdit mnozí ptáci. Všichni, kdo hledají spočinutí po dlouhém letu životem.

Modlitba po kázání

Píseň: 662 Do země se skrývá

Přímluvy

Děkujeme ti, Bože, že nám v Ježíši z Nazareta dáváš své slovo a znamení a my smíme zakoušet, jak se k nám lidem v lásce skláníš a přeješ si, aby všichni lidé byli spojeni tvou láskou. Vzýváme tě:
Kyrie eleison
Ano, všichni smí přijít k tobě: počestní i ztracení, ztroskotaní i ti, kterým byl přán úspěch, zarmoucení i radostní. Ve svém společenství nás svou milostí spojuješ. Vzýváme tě:
Opatruj nás před pýchou samospravedlnosti. Ať nezapomínáme na chudé, když nám dopřáváš bohatství. Odejmi od nás strach ze selhání. Posiluj v nás jistotu, že se k tobě smíme vždycky znovu vracet. Vzýváme tě:
Zůstávej s námi, když tě ztrácíme z očí. Nenech nikoho samotného. Pomoz nám, abychom o tobě slovy i činy svědčili těm, kdo tě neznají. Vzýváme tě:
Dej nám víru, která se nikoho nevzdává. Dej nám naději, která se ničím nedá zmást. Dej nám lásku, která překračuje všechny hranice. O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho bratra a Pána.

Poslání Ř 14, 16-19

¹⁶ Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali. ¹⁷ Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. ¹⁸ Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží. ¹⁹ A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.

Požehnání

A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Píseň: 426 tvá, Pane Kriste, věc to jest