Úvod

Shromáždili jsme se zde, abychom ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého slavili dnešní bohoslužby, abychom vzdali Bohu čest, obrátili se k němu, děkovali a otevřeli svou mysl, srdce, své nitro jeho slovu a přijali do svých duší Krista, Božího Syna, toho Ukřižovaného a Vzkříšeného, Živého a Zvítězilého, našeho Pána nad smrtí i životem, jenž na konci věků přijde a vysloví své slovo pravdy nad světem i nad námi. Jemu patříme. Amen.

Milost a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista ať je s vámi se všemi.

Vstupní slovo

Pán Ježíš Kristus praví:

Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo…abyste i vy byli, kde jsem já. (Jan 14)

Modlitba Kyrie

Modleme se:

Náš Pane a bratře, Kriste Spasiteli:

Temnoty smrti nás zasáhly. Zlá chvíle nás sevřela. Naše nitro je zraněné. Naše srce krvácí. Oči naše pláčou. Hrdlo se nám svírá. Voláme tichým hlasem. Voláme z beznaděje. Voláme z hlubokosti, voláme otřeseni. Vyznáváme svou křehkost, svou slabost. Voláme s tvým učedníkem Petrem: Pane, zachraň nás. Vztáhni svou ruku a uchop nás…

Přijď, Pane! Rozvit světlo své v temnotách! Ať zlé síly nemají moc nad námi! Odpusť nám!

K tobě voláme:

Pane, smiluj se nad námi.

Kriste, smiluj se nad námi.

Pane, smiluj se nad námi.

Slovo milosti:

V Písmu čteme o Kristu toto svědectví:

Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: “Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Píseň: Žalm 102 Slyš mou prosbu, Hospodine

Modlitba

Děkujeme ti, Bože, že tu můžeme být. Děkujeme ti, že můžeme slyšet tvé slovo. Dobrý Bože, ty jsi smrtí svého Syna přemohl zlo hříchu a moc smrti. Skrze zmrtvýchvstání našeho Pána jsi otevřel cestu k životu s tebou. K tobě teď voláme: dej, abychom celým srdcem spoléhali na to, že jsme tebou vysvobozeni od moci smrti, zla i ďábla. Že žijeme a budeme žít ve tvém království, že v něm máme svá místa. Pomoz nám, abychom tomu celým srdcem i celou svou duší, ve všech časech, v dobách pokojných i zlých, věřili, a byli v této víře stálí a po všechen čas životů našich ti za to děkovali. O to tě prosíme skrze našeho Pána Ježíše Krista, Tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a kraluje nad námi, nyní i na věky. Amen. (inspirováno modlitbou Dr. Martina Luthera)

Čtení písma Izajáš 62, 10-12

Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy!  Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: „Vyřiďte dceři siónské: Hle, přichází tvá spása!“ Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.  Nazvou je „Lid svatý“, „Hospodinovi vykoupení“. A tebe nazvou „Vyhledávaná“, „Město neopuštěné“.

Slovo pro děti…

Píseň s dětmi 697 Moc předivná…

Děti jdou do nedělní školy

Evangelium Marek 4, 26-32

Dále řekl: „S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země; ²⁷ ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. ²⁸ Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas, a nakonec zralé obilí v klasu. ²⁹ A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.“ ³⁰ Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?  ³¹ Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi;³² ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“

Kázání

Když Pán Ježíš pronesl tato svá slova, byl obklopen lidmi, kteří hledali útěchu. Kteří hledali budoucnost, které by se nemuseli bát.

Když Ježíš pronesl tato svá slova, byl obklopen lidmi. Byli tam otcové rodin. Matky dětí. Celé rodiny. Manželé, kteří ztratili své ženy. Manželky, které ztratily své muže. Lidé, kteří ztratili své blízké.

Byli tam chromí, němí, hluší a slepí, od narození postižení, žebráci, jimž nemoc vzala možnost obživy. Byli tam lidé, kteří peníze utratili za lékaře a nebylo jim pomoci. Byli tam lidé, kteří nesli k Ježíši své nemocné. Byli tam lidé, kteří pochovali své blízké. Byli tam lidé, které Ježíš nazval chudé v duchu, tiché a pokorné, chudé i co se týče peněz. Byli tam lidé, které Ježíš nalezl, jak pláčou pro spravedlnost, které se nemohli domoci. Lidé, kteří byli pronásledováni. Lidé, kteří působili pokoj a pracovali pro něj. Byli tam lidé, kteří hladověli i žíznili nejenom po spravedlnosti. Lidé bezvýznamní, a přesto měli smysl pro milosrdenství. Byli tam lidé čistého srdce, přestože nic z toho neměli. Byli to lidé periferie, lidé, které semlela vyšší moc státu. Byli to lidé, kteří se báli Boha a chodili do synagogy, snažili se žít podle Božího zákona a víry svých otců, ale život měli trudný a nikdo je moc nešetřil. A všichni byli hříšníci, jako je každý člověk. Každý se dopouští něčeho zlého, chudí i bohatí, zdraví i nemocní, mocní i bezmocní, děti i dospělí. A toužili po odpuštění a přijetí, po důstojnosti, smíření a spočinutí v pokoji. Přišli k Ježíši a obklopili jej. Naslouchali jeho kázání. Ježíš je znal. Byl jeden z nich.

A kázal. Boží království je mezi vámi a vy jste jeho občané! Vy jste do něj pozváni, máte v něm své místo. Ale Boží království není v určitou chvíli vidět, je skryté jakoby zaseté, jako zrno v půdě. V určitou chvíli vidíte jen hlínu. Povrch. A nějaký čas se nic neděje. A máte pocit, že všechno je při starém. A jste znejistěni.

Aby svět mohl být zachráněn, Bůh do něj sestupuje. Aby svět se svými zákonitostmi mohl být nalezen a vykoupen, Bůh do něj vstupuje. Aby nejhlubší propasti zmaru, beznaděje, pláče mohly být proměny v místa radosti, světla, smíchu a života, Bůh do nich sestupuje. Sestupuje do poslední buňky člověka, do atomu světa, aby byl tam, kde je jeho člověk, kde končí, kde se rozpadá, kde se trápí, kde prožívá své bolesti a svůj strach, kde klade své nejtěžší otázky, kde volá o pomoc, kde pláče, kde je opuštěn, kde umírá, kde je pohřben. Tam Bůh sestupuje, aby tady započal své dílo. Bůh sestupující. Bůh skrytý. Započaté dílo klíčí.

Takto káže Kristus, Boží Syn a říká: Neboj se! Bůh své království založil a zasadil. Nyní ho nevidíš. Ale je zaseto a nemusíš se bát o jeho růst. Máš v něm své místo, nemusíš se o něj starat. Máš svůj čas, svůj život. Jsi přijat, jsi přijata. A tak můžeš svůj život v pokoji věnovat dobrým věcem, které slouží tobě i druhým. Tvé místo v Božím království je zajištěné. Budeš-li plakat a prožívat svůj smutek, věz, že Boží království je zaseto i pro tebe i pro tvé blízké a máš v něm své místo i tvoji blízcí. Půjdeš-li cestou údolí stínu smrti ty nebo tvoji blízcí, věz, že Boží království je zaseto i pro tebe i pro tvé blízké a nemusíš mít o něj strach. Roste a bude v něm dost místa pro tebe i pro tvé blízké. Neměj strach o Boží království. I když ho nyní nevidíš, ono je, roste a zraje. Má svou sílu.

Pán Ježíš kázal své kázání lidem, kteří k němu přišli. A oni mohli slyšet jeho slovo. A svět se vůbec nezměnil. Zůstal takový, jaký je. I trápení zůstalo. A moc mocných zůstala. A mocné vystřídali jiní mocní. A nemocní zůstali a jsou tu stále. A umírání také zůstalo. A také pláčeme. A stále tu máme hřbitovy. A pracujeme a dřeme se.

Ale Kristus káže: Boží království roste a bude z něj velký strom, kde každý má své místo.

To řekl a šel do Jeruzaléma. A stal se malým, nepatrným semenem. Jako to semínko hořčice. Úplně ztratil svou lidskou důstojnost, stal se ničím. Hříčkou v rukou zla. Věřil tomu, co kázal a šel podle toho slova. A byl zavržen, zbičován, byl mučen. Byl ukřižován a zemřel v samotě, opuštěn. A hlouček jeho věrných ho sňali z kříže. Jeho přátelé ho drželi v náručí. Zabalili do látek a uložili do hrobu. A svět se točil dál, jako by se nic nestalo. A nastalo ticho, jako by Boha nebylo. A Bůh ticho prorazil. A řekl, toto byl, je a bude můj Syn. Jeho cesta je mou cestou. Jeho slova jsou má slova. On je mé slovo! A Kristus se stal velkým stromem. Obepnul svět, celý ho objal. Otevřel svou náruč, aby mohl vejít člověk, aby mohl usednout na místo v Božím království.

Bratři a sestry, jsme přátelé Pána Ježíše Krista. Do jeho rukou klademe životy a jemu vstříc vyhlížíme. Amen.

Píseň: 360 My čekáme, kdy zavítáš

Ohlášky

Přímluvná modlitba

Pane Ježíši Kriste, ty jsi řekl, že ti můžeme svěřit vše, že ti můžeme svěřit své životy, sebe samé.

Sebe klademe do tvé moci. Tobě se odevzdáváme. Prosíme, buď s námi.

Vyznáváme, že myslíme na naši sestru Lýdii. Jsme otřeseni její smrtí. Jsme sevřeni žalem. To vše ti vyznáváme.

Dej, ať znovu v tebe pevně věříme a spoléháme, že všichni jsme tvůj lid, živí i mrví. Ať pevně věříme, že ty jsi první i poslední, že ty jsi vzkříšení i život. Ať pevně věříme, že tebou shromážděni se u Boha Otce všichni shledáme, proměněni mocí Ducha svatého. Ať pevně věříme, že u tebe, v tobě je znovuzrození a obnovení. Ať pevně věříme, že v tobě je počátek i konec, uzdravení i odpuštění.

Ty máš, Pane Ježíši Kriste, všechnu moc na nebi i na zemi, provázíš nás v pozemském putování, dokud s tebou nespočineme v Bohu, tvém Otci.

Tebou vyučeni, tebou uchopeni, společně tvými slovy voláme: Otče náš…

Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku

Poslání Římanům 8, 35-39

Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?  ³⁶ Jak je psáno: “Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku.”  ³⁷ Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.  ³⁸ Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ³⁹ ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Požehnání

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě!

Ať Hospodin na tebou rozjasní svou tvář a je ti milostiv.

Ať Hospodin k tobě obrátí svou tvář a daruje ti svůj pokoj.

Ať Bůh Otec i Syn i Duch svatý tě provází a provede vším zlým do svého pokoje, kde se setkáš se svými blízkými. Amen.

Píseň: 555 Jezu, rač ty sám