Těšili jsme se na ně upřímně, vždyť k nám jezdí pravidelně co dva roky. Řada z nich opakovaně tak, jak se jezdí ke kamarádům a příbuzným, kdy už víš, kde budeš spát, jak to tam vypadá a kde je i po dvou letech možné navázat zcela plynule na rozhovor, i když to občas zadrhává, neboť jazyková bariéra nás i dvacet let po pádu železné opony věrně provází. Ne vždy je však nepříjemná, občas je i zdrojem zábavy a vztahy se utužují.
Ze Spremberka přijelo tentokrát jedenáct osob – od nejmladšího dvanáctiletého Dominica až po nejstaršího šedesátiletého Bernarda. Ten patří k věrným cestovatelům do Miroslavi. Bernard Sanden už ani neví, kolikrát u nás byl. Rodinná fotografie s docela malými dětmi Uhříkovými, kterou s sebou přivezl, svědčí o tom, že poprvé to bylo opravdu dávno.
Naši hosté byli ubytováni v rodinách a po tři všední dny, 19.-21.října 2009, pracovali na židovském hřbitově. Jsem ráda, že tam nebyli sami a že se vždy našlo několik ochotných spolupracovníků z našeho sboru. Město opět dodalo vlečku na vysekanou zeleň a co víc, také zahradní stoly s lavicemi, u nichž bylo příjemné posvačit i odpočinout si. Zdálo by se, že tři dny práce na tak veliké zarostlé ploše nebudou ani vidět. Ovšem výsledek předčí veškerá očekávání – hřbitov je krásný, uklizený, připravený k zimnímu spánku. Děkuji vám všem!
Tentokrát jsme měli s našimi hosty více času na společné chvíle díky tomu, že přijeli už v sobotu večer. V neděli jsme slavili společně bohoslužby, při nichž nás za hosty pozdravil bratr farář Hans-Jakob Werdin, odpoledne jsme využili krásného podzimního počasí a vyšli v počtu snad pětadvaceti na kopec, večer jsme se sešli v Kruhu, jehož program byl zadán hostům. Přiblížili nám fotografiemi, videem i povídáním dění ve svém sboru v posledních dvou letech. Přijali jsme také velmi srdečné pozvání do Spremberka, které se má uskutečnit 17.-20.září 2010. Už teď na tento víkend myslete a rezervujte si čas, zváni jsme všichni, a to velmi upřímně.
Naši hosté mají za sebou úspěšnou výměnu krytiny na svém kostele a co víc, kromě křidlic osadili střechu také fotovoltaickými panely. Střecha tedy nejen chrání, ale také vydělává. Staršovstvo spremberského sboru se rozhodlo, že každý rok věnuje deset procent z výnosu na nějaký dobrý účel. S překvapením jsme se dověděli, že jsme jejich první cíl – dostali jsme dar na výměnu střešní krytiny na našem kostele. A tak jsme téměř symbolicky upevnili vzájemné přátelství přes kostelní střechu!
Poslední večer, ve středu 21. října, jsme strávili také společně. V 18.00 jsme se sešli v Kruhu k prostřenému stolu ke společné večeři. Děkuji všem vám, které jste vše krásně – chutně a vkusně – připravily. Sešlo se nás hodně, kolem třiceti, a po celý večer vládla příjemná, místy veselá atmosféra. Tentokrát jsme to byli my, kdo prostřednictvím souboru fotografií přiblížil dění u nás. Tohoto úkolu se ujal bratr Erik Schwarzbach. Sestra Daniela Bednaříková nás překvapila připravenými otázkami, které posloužily k vzájemnému bližšímu poznání. Rozdělila nás do malých skupinek, kde byl vždy někdo schopný tlumočit. Díky tomu, se do rozhovoru zapojili všichni, i ti, kteří ve velké skupině sice se zájmem poslouchají, ale z různých důvodů se nerozpovídají. V Kruhu to hučelo jako v úle a tak bylo velmi případné, že nakonec dostali naši hosté na rozloučenou od Férů také po skleničce medu. Od sboru si vezli barevný letáček o kostele a příslib, že za rok přijedeme do Spremberka.
Lia Ryšavá
