Ústředním bodem miroslavské Noci kostelů, která se konala v deštivý pátek 24. května v evangelickém kostele, bylo 50. výročí postavení varhan. V podání našich varhaníků Jany Ryšavé, Jana Ryšavého a Radka Féra zazněly skladby J.S.Bacha, J. Pachebella a písně a žalmy z evangelického zpěvníku. O stavbě varhan v roce 1963 velmi poutavě vyprávěla pamětnice událostí Jana Ryšavá a závěrem tohoto programového bloku bylo možno nahlédnout i do jejich útrob. V této části programu nazvané Jubilate Deo zazpíval i pěvecký sbor pod vedením Elišky Férové a hlasově obohacený o hosty, zpěváky z Nosislavi, a děti zazpívaly Hosana. Hudba a zpěv se prolínaly celým večerem, v doprovodu varhan zazněl i saxofon Jakuba Ryšavého, své oblíbené písně ze Svítá přednesla mládež, veliký úspěch měl flétnový soubor pod vedením Jaromíra Šimši. Večerní čtení z knihy Hovory s TGM od Karla Čapka vybral a spolu s Vlastimilem Férem přednesl Bohumil Bubeník.

Děti zahájily Noc kostelů už odpoledne převážně hudebně laděnými soutěžemi a poté příběhem o uzdravení chromého z Kafarnaum, který s biblickými postavičkami dětem vyprávěla Daniela Bednaříková. Tuto část programu natáčela také Česká televize, stejně jako rozhovor u Anděla s naším farářem Ondřejem Titěrou. Anděl, socha od Pavla Krbálka,  také patřil do programové nabídky naší Noci kostelů a i jinak bylo na co se dívat. Kostel se stal tak trochu galerií – zářivě duhovou výstavu Děti malují hudbu připravila Jiřina Uhříková, na dubových lavicích zaujaly postavy farářů sboru, na nástěnkách byla připomenuta letošní výročí – 1150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu, 450. výročí vydání Heidelberského katechismu a 400. od posledního vydání Bible kralické v Kralicích nad Oslavou. Večerní ztišení se zpěvy z Taizé se už odehrálo opravdu pozdě večer a do té doby plně osvětlený chrám prozařovalo jen mihotavé světlo svíček a rozzářená stěna s texty písní.

Noc kostelů, to je nejen hudba, zpěv, výstavy a vše další, je to i nabídka osvěžení pro znavené poutníky, účinkující a pořadatele, vždyť dohromady nás tu bylo na tři sta. A tak se v Kruhu povídalo a jedlo, jedlo a povídalo, i když zde zpočátku probíhala výtvarná dílna pro děti. V kuchyňce to nejen vonělo, ale zdálo se, že se tam někde ukrývají „sareptské hrnce“, z nichž neubývá, a díky pilným a ochotným rukám naopak stále ubývalo špinavého nádobí, jako by tady řádila neviditelná myčka nádobí.

Díky vám všem, hostům, účinkujícím i pořadatelům, letošní Noc kostelů v Miroslavi skončila radostně. Tak snad, dá-li Pán, za rok znovu.

LR