Evangelický kostel

  • Pohled na kostel z října 2011. Foto: Ben Skála

    Pohled na kostel z října 2011.
    Foto: Ben Skála

    Postaven v roce 1846 (MDCCCXLVI)

  • Zapsán v seznamu kulturních památek pod č. 6563
  • článek na Wikipedii

Kostel Českobratrské církve evangelické – jeden ze dvou miroslavských chrámů – není v pravém slova smyslu dominantou obce přesto, že v rámci města má nezastupitelné postavení. Svým vzhledem bez věže a zvonů a situováním mimo hlavní komunikaci se řadí k tzv. tolerančním modlitebnám, které byly budovány po vydání tolerančního patentu Josefem II. v roce 1781. V té době se v  Miroslavi a okolí přihlásilo evangelíků poměrně málo, nemohli se proto osamostatnit, proto byli přifařeni ke sboru ve vzdálené Nosislavi.  Jako filiální kostel nosislavského reformovaného sboru byl také miroslavský evangelický kostel v roce 1846 postaven a teprve poté získali miroslavští evangelíci samostatnost.

V současnosti je evangelický kostel centrem Farního sboru ČCE v Miroslavi, k němuž patří ještě tři kazatelské stanice s vlastními modlitebnami (Litobratřice, Moravský Krumlov, Bohutice) a kazatelská stanice v Troskotovicích. V Miroslavi se konají pravidelné  bohoslužby v neděli v 8.30 a v 19.00 hodin večerní pobožnost, po níž následuje setkání v přilehlém sálku zvaném Kruh. Programy v Kruhu mají nepřetržitou tradici od roku 1901, kdy byl sálek postaven tehdejším Kruhem křesťanských mladíků a panen.  Náplň kruhových setkání je obecně kulturní – cestování, literatura, umění, koníčky… Autoři besed jsou nejen členové sboru, ale také jejich přátelé a někdy i velmi vzácní hosté. Jak besedy v Kruhu, tak i veškeré bohoslužby jsou otevřeny veřejnosti, každý je upřímně zván.

Významnou součástí činnosti FS ČCE je uvádění koncertů a hudebních nešporů několikrát ročně pro veřejnost, většinou v neděli odpoledne. Na varhany z roku 1963 hrálo už mnoho významných varhaníků. Každoročně se konají koncerty učitelů Základní umělecké školy v Miroslavi a jejich přátel a koncert Znojemského komorního orchestru.

Opravy kostela

Opravy a údržba kostela jsou financovány převážně z darů členů sboru a jejich přátel. Z prostředků Jeronymovy jednoty a z darů od spřátelených sborů v zahraničí. Všem ochotným dárcům minulých generací i generaci současné jsme vděčni. Některé menší práce jsou prováděny svépomocí.

1958 – 1960: oprava kostela a fary
1963: stavba nových varhan (Krnov)
1975: pořízeno elektrické vytápění do kostela
1976: malování kostela (provedli bratři Emil Šimša a Zdeněk Bartuněk), elektrikářské práce provedeny většinou svépomocí
1979: nátěr lavic v kostele provedl bratr Losenický z Mor. Krumlova
1980 – 1981: první etapa opravy střechy kostela  – eternitová krytina
1983: druhá etapa opravy střechy kostela – apsida pokryta měděným plechem
1992: ozvučení kostela
1995 – 1996: stažení obvodových zdí, oprava fasády, restaurátorské práce
2000: rekonstrukce varhan
2004 – 2006: přístavba kuchyňky za Kruhem
2005 – 2007: rekonstrukce Kruhu
2010: výměna střešní krytiny kostela za měděnou
2013: oprava schodů na kruchtu

PhDr. Lia Ryšavá a Ing. Rut Vesecká

KOSTEL ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ (v jihozápadním cípu města při silnici na Hostěradice) – datován roku 1846 s moderním přístavkem. – Historizující-eklektická sálová stavba s převahou klasicistních prvků. Sál uzavírá na vnějšku polygonální, uvnitř zaoblená zeď. Vstupní průčelí, završené odsazeným volutovým štítem, člení mělké vpadlé výplně oddělené iónskými pilastry; ty nesou průběžný podstřešní římsový vlys se zubořezem. Boční fasády jsou hladké, prolomené okny se segmentovým záklenkem. V ose vstupního průčelí obdélníkový portál s profilovaným ostěním a nadpražní římsou nesenou volutami; v supraportě reliéfní kalich, akantová rozvilina a letopočet 1846. Sál je zaklenut pruskou klenbou mezi pasy, závěr protáhlou konchou s výsečemi; pasy dosedají na pilastry s římsovými hlavicemi, položené na širokých přízedních polopilířích. U vstupu mělká hudební kruchta; její zděné čelo, segmenty vypjaté do prostoru, spočívá na arkádách s toskánskými sloupy. – Zařízení: V ose závěru přízední kazatelna z doby vzniku stavby; její řečniště kryté stříškou je přístupné po přiloženém schodišti.
SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. díl J–N. Praha : Academia, 1999: s. 527–8. ISBN 80-200-0695-8