Partnerské sbory

Ev.-Luth. St. Jodokus-Kirchgemeinde Chemnitz-Glösa, Sachsen

www.gloesa.kirche-chemnitz.de

Miroslavský evangelický sbor udržuje dlouhodobě přátelské vztahy se zahraničím, nejdéle se členy evangelického sboru v Chemnitz-Glösa v Sasku. Poprvé přijela skupina mládeže z Glösa do Miroslavi v roce 1964 a zúčastnila se lesní brigády na Kunvaldu organizované naší mládeží. Vztah je udržován formou osobních a písemných kontaktů zejména prostřednictvím pana faráře Gerharda Lerchnera a pana Petera Stockmanna.

Evangelische Michaelkirchegemeinde Spremberg,  Brandenburg

www.michaelgemeinde.de

Se členy evangelického sboru St. Michaelkirche ve Sprembergu v Braniborsku se vídáme téměř každý druhý rok. Kontakty jsme navázali v říjnu 1992, kdy se jejich farář Johann-Jacob Werdin poprvé zúčastnil údržby židovského hřbitova v Miroslavi a poté nabídl spolupráci se svým sborem. Každé setkání, ať už návštěva spremberských v Miroslavi či naopak, potvrzuje, že přátelství našich sborů není formální a že k sobě máme opravdu blízko.

Alexandrine-Hegemann-Berufskolleg

Schule der Sekundarstufe II des Bistum Münster

www.ah-bk.de

Nejvzdálenější německé město, k němuž má přesto náš sbor velmi blízko, je Recklinghausen. Z tamější školy Alexandrine-Hegemann-Berufskolleg přijíždí do Miroslavi každý rok skupinka mládeže, aby zde strávila část tzv. dnů náboženské orientace. Pracují na údržbě židovského hřbitova, jsou hosty v rodinách našeho sboru, diskutují o toleranci, rasismu, přátelství apod. Vážíme si těchto vztahů a jsme vděčni členům našeho sboru za otevřenost i ochotu, s níž hosty z Recklinghausenu přijímají. Toto přátelství není přátelství mezi dvěma evangelickými sbory, jde svým způsobem o ekumenu, zřizovatelem recklinghausenské školy je katolické biskupství Münster. Studenti a studentky jsou křesťané i bezvěrci, někdy také muslimové. Ano, i muslimské mladé ženy již byly hosty našeho sboru.

Cowdenbeath a Crossgates, Scotland

O nejnovější kontakty našeho sboru, s evangelickou církví ve Skotsku, se zasloužilo vedení naší církve. Miroslav už dvakrát hostila skupinku skotských evangelíků, kteří se seznamovali se současnou Českobratrskou církví evangelickou a připomínali tak dávné česko-skotské vztahy, zejména z 19. století a začátku 20. století, kdy řada českých studentů teologie trávila část studia v Edinburku. Členové Skotské církve (Church of Scotland, sbory v Cowdenbeath a Crossgates) navštívili náš sbor již dvakrát. Jako výraz přátelství jsme od nich dostali sadu skleněných kalíšku k Večeři Páně k individuálnímu přijímání.

Evangelický sbor v Privas, Francie

V roce 1992 navštívila Miroslav početná skupina evangelické mládeže z jihofrancouzského evangelického sboru v Privas. Iniciativa vzešla z francouzské strany a Miroslav byla doporučena proto, že tehdejší farář Pavel Skála mluvil dobře francouzsky. V roce 1993 jeli miroslavští mládežníci na návštěvu Privas a sboru byla nabídnuta možnost vyslat do Francie jednoho studenta na roční pobyt. Tuto možnost využil Petr Konvalinka, který strávil v Privas na lyceu školní rok 1994/95. Stejná možnost byla nabídnuta také Francouzům. Od září 1995 do srpna 1996 byla hostem v miroslavském sboru Noëllie Boissie. Vzájemné sborové kontakty se žel nepodařilo udržet, jsou však živé v rovině osobních kontaktů.

Český evangelický sbor ve Vídni

Během druhá světové války byla Miroslav připojena k Říši a tím byla vyňata z Českobratrské církve evangelické, pouze kazatelská stanice Bohutice zůstala v Protektorátu Čechy – Morava;  duchovní péče byla zajišťována z farního sboru v  Silůvkách.

Miroslavskému evangelickému sboru byla nabídnuta možnost připojit se k rakouské evangelické církvi, to však staršovstvo odmítlo. Miroslavský farář Jaroslav O. Sochor musel Miroslav opustit a péči o sbor převzal vikář Jan Zlatohlávek. Ten navázal přátelské vztahy s vídeňským evangelickým sborem. Pro vídeňské i miroslavské evangelíky to bylo obohacující. Spolupráce byla intenzivní, zejména se týkala mládeže v obou sborech. Po ukončení války nebylo možno ve sborové spolupráci pokračovat a vztahy udržovali pouze jednotlivci vzájemnou korespondencí. V 60. letech 20. století navštívili několikrát Miroslavi Měřičkovi z Vídně a jejich syn Martin se zúčastnil spolu s miroslavskou mládeží lesní brigády v Kunvaldu. Po zániku českého evangelického sboru ve Vídni vzájemné kontakty ustaly zcela.