Jak jsme se plavili po Baťově kanále

Seniorky našeho sboru měly už dávno touhu navštívit Baťův
kanál. Kdo a kdy s nápadem přišel, to už se asi nedopátráme, stejně jako
není úplně zřejmé, kde se zájem o něco tak exotického jako je plavba lodí
v seniorkách vzalo. Nápady se mají realizovat a sny by se měly plnit.
Proto padlo rozhodnutí, že letos kanál pokoříme.

Stalo se tak ve středu 15. května 2013. Vyjeli jsme malým
autobusem firmy Vyžrálek v 8.30 hodin z Miroslavi. Dny před naším
výletem byly poměrně chladné a dokonce deštivé, a tak bylo až neuvěřitelné, v
jak krásný, slunečný a teplý den se náš výlet uskutečnil. Abychom zaplnili
všechna místa v autobusku, přibrali jsme i dva seniory a tři hostující
seniorky.

Ve strážnickém přístavu nás už čekala loď Ámos, jistě
pojmenovaná po slavném Janu Amosovi Komenském, který v letech 1604-1605
navštěvoval strážnické gymnázium. S lehkými obavami jsme se nalodili a
svěřili se do péče kapitána Lukáše a lodnice Jitky. O jedenácté hodině jsme
zvedli kotvy. Plavba Baťovým kanálem nastala. Paní Jitka nám celou cestu
vyprávěla – o historii kanálu, o jeho stavbě, o přírodě obklopující břehy, o
ptactvu i o všudypřítomných bobrech. Dojmy z plavby umocňovala kořeněná
vůně medvědího česneku, jehož květy se bělaly místy na březích.

V pravé poledne jsme se vrátili do přístavu a po mostě
jsme přešli do nedaleké restaurace, po obědě jsme se vydali na procházku
skanzenem Jihovýchodní Moravy. Slečna průvodkyně byla velmi trpělivá, a tak
jsme pomalým tempem zhlédli celou řadu staveb, nahlédli do některých z nich,
poobdivovali jsme jejich vzhled i vybavení a díky některým exponátům jsme
zavzpomínali na rané dětství.

S jistou únavou, přesto spokojeny, jsme dojeli kolem
osmnácté hodiny domů. Byl to pěkný výlet.

LR