Stručný seznam farářů sboru od roku 1846 do roku 1996, tak jak byl uveden v kalendáři vydaném ku 150. výročí postavení kostela v Miroslavi.
František Kún (1849 – 1856)
František Kún, narozený 30. srpna 1825 v Javorníku na Moravě, nastoupil do nově zbudovaného miroslavského chrámu jako jednadvacetiletý. Tehdy byla Miroslav ještě filiálním sborem nosislavským. Začínající vikář zažil na svém prvním samostatném působišti mnoho bídy, přestože jeho pracovitost a skromnost prý byla příkladná. Lze se jen domnívat, že to byl právě tento vzdělaný mladý muž s básnickým nadáním, kdo vzbudil v miroslavských evangelících úctu k vědění a podpořil zálibu ve zpěvu žalmů. Po šestiletém působení přesídlil do Ameriky – několik let farmařil, na Western College přednášel klasickou literaturu, byl literárně činný. Především však sloužil jako duchovní ve sboru v Ely ve státě Iowa, kde také 6. ledna 1894 zemřel.
Další informace o bratru faráři Františku Kúnovi byly publikovány v Miroslavském zpravodaji 2002/5.
Josef Opočenský (1856 – 1859)
Josef Opočenský, narozený 9. března 1814 v Klášteře v Čechách, začínal jako duchovní ve Veselí na Moravě a do Miroslavi přišel po dvanáctiletém působení v Zádveňcích. Miroslavští jej povolali do služby ve sboru již samostatném, ačkoliv věděli, že je vázán slibem předchozím farníkům a bude je následovat do Ameriky, povolají-li ho. Za krátkého působení faráře Opočenského bylo v Miroslavi zakoupeno pole a roku 1857 na něm zbudován evangelický hřbitov. O dva roky později farář Opočenský do zámoří skutečně odešel. Ve svízelných podmínkách, často lidsky nešťastný, sloužil věrně tamějším Čechům. Působil na několika místech, naposledy ve Wesley, kde 17. července 1870 zemřel.
Další informace o bratru faráři Josefu Opočenském byly publikovány v Miroslavském zpravodaji 2002/5.
Josef Švanda (1860 – 1895)
Působení třetího miroslavského faráře Josefa Švandy, narozeného 1. srpna 1830 v Prosetíně, bylo také těžce poznamenáno bídou. Služba ve sboru po dobu 35 let je zatím v historii miroslavských evangelických farářů nejdelší. Není vyloučeno, že farář Švanda zakotvil ve sboru natrvalo i proto, že jeho předkové z tohoto sboru pocházeli. Jsou zapsáni mezi tolerančními evangelíky z miroslavského Václavova. Farář Švanda studoval v Uhrách a do svého zvolení v Miroslavi tam byl i rektorem. Jeho význam spočívá především ve věrnosti sboru, s „nímž nesl břímě dne i horko”. Sbor se za působení faráře Švandy stabilizoval. Stal se centrem, kam stálo zato přistěhovat se. Za faráře Švandy bylo na stávající faru přistavěno patro. Josef Švanda zemřel 19. prosince 1895 a je na zdejším hřbitově pochován.
František Pokora (1896 – 1904)
Příchod Františka Pokory, narozeného 16. června 1870 v Českém Brodě, do Miroslavi byl patrně pro sbor i obec svým způsobem otřes. Pokora byl typ faráře, po kterém někteří miroslavští bezesporu toužili: S okolím nesplynul, kázáním burcoval, z kazatelny hřímal, tvrdě je nutil k vyšší úrovni duchovního, ale zejména osobního a rodinného života. Mladý farář Pokora začal systematicky, intenzivně a pravidelně pracovat s mládeží. Kruh evangelických mladíků a pannen se scházel nejprve po rodinách, od roku 1901 v sálku u kostela, který byl k tomu účelu vystavěn. Schůzky mládeže se brzy změnily v setkávání mezigenerační a Kruh se stal nejen duchovním, ale i kulturním centrem sboru. V roce 1904 byl František Pokora zvolen farářem v Zádveřicích a působil také v Táboře a v Nosislavi. Zemřel 11. února 1947.
Josef Ladislav Hájek (1905 – 1930)
Lidsky i teologicky vyzrálý Josef Ladislav Hájek, narozený 27. června 1861 v Nebuželích u Mělníka, přišel do Miroslavi vybaven přísnou teologií Boehlovců i praktickými zkušenostmi ze sboru v Hustopečích u Brna a před tím z Koenigsberku v Haliči. Nevelké jádro sboru bylo poměrně pevné, a tak se mohla šířeji rozvíjet práce v diaspoře – v Rakšicích, v Moravském Krumlově, v Bohuticích a ve Znojmě. Farář Hájek byl činný i celocírkevně vydáváním časopisu Českomoravská – (později Českobratrská) – jednota, který byl zaměřen na velmi široký okruh čtenářů. Hájkovo působení je v Miroslavi dosud živě připomínáno pamětníky. Náročnost na svěřené ovečky sice občas vzbudí u mladých údiv či úsměv, přesto lze stopy jeho práce rozpoznat i nyní. J. L. Hájek zemřel náhle 10. května 1930 v Miroslavi, kde je také pochován. V době uprázdnění vypomáhal ve sboru bohoslovec Adolf Pospíšil (1904-1967).
Jaroslav O. Sochor (1932 – 1938)
Zdá se, že Jaroslav Sochor, narozený 20. února 1903 ve Václavicích u Náchoda, nepřinesl do sboru nové důrazy teologické – tady zůstávali věrní předchozí hluboce zakořeněné linii. Během pětiletého působení ovlivnil však celoživotně tento velmi vzdělaný, kultivovaný a až intelektuálsky zaměřený teolog zejména mladé – konfirmandy a mládež. Vštěpoval jim povědomí o etice života, filosofii, o estetice, o krásnu. Ve sboru se i nadále pěstovalo uvědomělé češství. Tento důraz byl v předvečer druhé světové války příčinou stíhání faráře Sochora. Podařilo se mu však tajně uprchnout. Sloužil poté jako tajemník synodní rady. Zemřel 13. července 1951. Ještě za působení faráře Sochora, v letech 1932 až 1936, byl pro živou práci v diaspoře do sboru povolán diákon František Hašek (1906-1990), který se věnoval zejména kazatelské stanici v Bohuticích, kde byla v roce 1935 postavena modlitebna.
Jan Zlatohlávek (1936 – 1946)
Jan Zlatohlávek, narozený 28. června 1911 ve Vídni, byl do miroslavského sboru povolán ještě za působení faráře Sochora s určením pro práci ve Znojmě. Po nuceném Sochorově odchodu se ujal práce v celém sboru a po záboru Sudet i v dalších místech odtržených od Protektorátu Čechy a Morava. Miroslavská evangelická kazatelna se tehdy stala jediným veřejným místem ve městě, kde se mluvilo česky. Možnost začlenit se k rakouské evangelické církvi staršovstvo odmítlo, pod vedením vikáře Zlatohlávka se však plně rozvinula spolupráce s českými evangelíky ve Vídni. Jan Zlatohlávek byl skromným a věrným pastýřem po celé složité válečné období, v němž on i svěřený sbor čestně obstáli. Po válce se ujal práce v nově ustaveném sboru ve Znojmě, působil v Hlinsku a poté ve Velimi. Nyní žije na odpočinku v Předhradí u Kolína.
Emil Ženatý (1946 – 1959)
Těžké období poválečné a celkově chmurná 50. léta prožíval se sborem farář Emil Ženatý, narozený 18. září 1915 ve Světlé u Boskovic. Situace nebyla celkové příznivě evangelíkům nakloněna a sbor se postupně ocitnul i v izolaci politické. Přesto farář Ženatý získal úctu i mezi miroslavskou veřejností. Mnoho energie musel vynaložit na práci v roztříštěné diaspoře, která měla zcela jiný charakter než starousedlický sbor v Miroslavi. Na tomto poli využíval bohaté zkušenosti z pastorační práce na Slovácku, kde jako vikář v Uherském Hradišti začínal a poté samostatně působil v Kyjově. Za faráře Ženatého se začala slibně rozvíjet práce v Troskotovicích, kam se po válce přestěhovali evangelíci z pozděchovského sboru na Valašsku. Svou lásku ke knihám – Ženatý byl veliký znalec především ruské klasiky – dokázal dobře využít při práci v Kruhu i při vyučování náboženství, které se stalo pro vnímavé děti příležitostí k citlivému objevování složitého myšlenkového světa dospělých. Z Miroslavi byl Ženatý povolán na Vsetín, kde se stal později i seniorem. Zemřel na odpočinku v Brně 14. února 1994.
Vladimír Kalus (1959 – 1986)
Farář Vladimír Kalus, narozený 15. ledna 1930 v Praze, prožil svá učednická farářská léta v Chrástu u Plzně, v situaci zcela odlišné od jihomoravského venkova. Důrazy jeho praktické teologie se při zběžném pohledu v mnohém lišily od předchůdců na miroslavské kazatelně. Mnohdy trpká cesta vzájemného až bolestného hledání pastýře a sboru přinesla ovoce v pevném semknutí kolem Slova Božího v nelehkých 70. letech, která následovala po období určitého uvolnění (V roce 1967 byly např. postaveny modlitebny v Moravském Krumlově a v Litobratřicích). V úsporné, často až syrově civilní teologii Vladimíra Kaluse rozpoznával sbor učení vštěpované Pokorou a Hájkem – věcnost, tvrdou ukázněnost, přísnost především na sebe, stírání rozdílu mezi zvěstí Slovem a vlastním životem. Ačkoliv společenská situace nebyla věřícím příznivě nakloněna, dařilo se občas prolomit hráz sboru a města jistě i pro poctivost, s níž farář Kalus, po odebrání státního souhlasu v letech 1972-1985, vykonával své povolání řidiče. K duchovenské službě se mohl vrátit 1.1.1986 ve sboru v Brně-Židenicích. Zemřel 6. listopadu.
Jana Kalusová (1959 – 1986)
Vikářka Jana Kalusová, rozená Kabeláčová, se narodila 27. prosince 1930 v Chrudimi. Miroslavští ji poznali nejprve jako laskavou paní farářovou, která dělila své srdce i čas mezi péči o rodinu a naslouchání bolestem i radostem členů sboru. Vždy stála pevně při svém; muži a jako teoložka mu byla i po odborné stránce platnou oporou. Že jde vpravdě o ženu statečnou poznal sbor na podzim roku 1972, kdy se po odebrání státního souhlasu V. Kalusovi ujala duchovenské služby. Svou laskavostí, obětavostí a tichostí se stala i pro mnohé občany města příkladem. Nyní, kdy žije na odpočinku v Brně, je stále vítaným hostem na miroslavské kazatelně i v kazatelských stanicích.
Pavel Skála (1989 – 1996)
V letech 1986-1989 prožíval sbor naplno uprázdnění a hledání nového duchovního bylo vyčerpávající. V diákonu Pavlu Skálovi, který se narodil 1. června 1956 v Mariánských Lázních a do Miroslavi přišel ze Strmilova, rozpoznali posluchači velmi brzy teologa na nejvyšší míru vzdělaného, biblicky věrného a poctivého. V náročném období politických a společenskohospodářských změn stanul uprostřed sboru muž úporně hledající slovo Boží srozumitelné člověku.