Židovský hřbitov

186-00397_medium

Židé patří do miroslavské historie jako její nedílná a samozřejmá součást. Nevíme sice přesně, kdy se v našem městečku usadili, víme však zcela jistě, kdy Miroslav museli opustit. Po židovském obyvatelstvu u nás nezůstalo mnoho památek, také v paměti občanů vzpomínky pomalu blednou.

Významnou památkou na miroslavskou židovskou obec, a současně významnou kulturní památkou města, je hřbitov na Nádražní ulici. Jeho pustnutí a neutěšený stav započal už v roce 1938 oficiálním uzavřením, a tak hřbitov zarůstal a měnil se v neprostupnou houštinu navštěvovanou občas zloději pomníků a vandaly. Několik pokusů o jeho vyčištění během 40 let po válce nebylo úspěšných.

Po Listopadu 1989 začalo být zřejmé, že nastává doba možné proměny. Město Miroslav i Židovská náboženská obec Brno byly zavaleny jinými starostmi, a tak se péče o hřbitov ujali dobrovolníci.

Iniciátorem dlouhodobé, a patrně nikdy nekončící péče, byl člen Farního sboru ČCE Miroslav Ing. Tomáš Ryšavý, který se v roce 1991 obrátil na organizaci Aktion Sühnezeichen; i když miroslavský hřbitov nebyl zařazen mezi objekty, o něž tato organizace přímo pečuje, byli její členové, spolu se členy Pax Christi, prvními zahraničními spolupracovníky v péči o hřbitov. Společná práce na zpřístupnění hřbitova začala v říjnu 1992 a pokračuje dosud.

Péče o židovský hřbitov se stala jednou z pravidelných aktivit Farního sboru ČCE Miroslav. Zahraniční přátelé sboru zejména z Michaelkirche Spremberg a z Alexandrinne-Hegemann College Recklinghausen pravidelně přijížděli či přijíždějí do Miroslavi a spolu se členy sboru, s jejich přáteli, popřípadě i s občany Miroslavi, o zeleň na hřbitově pečují. Práce je významně podporována místním evangelickým sborem, zahraniční hosté jsou v rodinách ubytováni, je pokaždé připraven společný program v Kruhu, popřípadě výlet. Město Miroslav zajišťuje odvoz a likvidaci odklizené plevelné zeleně, Federace židovských obcí v ČR zastoupená Matana a.s. hradí obědy ve školní jídelně.

Federace židovských obcí v ČR rovněž zajišťuje dvakrát až třikrát ročně seč celého hřbitova. Odborné péči o hřbitov se věnuje i Ing. arch. Jaroslav Klenovský.

Nyní je hřbitov zcela průchozí a díky RNDr. Liboru Bednaříkovi je také zpracována mapová dokumentace náhrobků. Ta je nesmírně důležitá i proto, že toto místo navštěvují také zahraniční hosté, potomci miroslavských Židů, kteří přežili šoa. Hledají hroby svých předků a znají pouze jméno.

Tím, že je možné celý hřbitov projít, že je možné podle soupisu náhrobků a plánu najít stávající pomníky, i tím že se příležitostně konají hojně navštěvované komentované vycházky, se stal hřbitov významnou kulturní památkou města a důležitým odkazem na minulost Miroslavi.

Výsledkem společné práce na židovském hřbitově je nejen jeho současný relativně dobrý stav, přátelství s německými evangelíky i recklinghausenskou školou, jejímž zřizovatelem je Diecéze münsterská, ale také určité svědectví o místních evangelících, o jejich otevřenosti i ochotě přiložit ruku k dílu nejen ve vlastním sboru, ale i jinde. Tak se dávno uzavřený pustnoucí hřbitov stal jedním z živých svědectví o FS ČCE Miroslav.

Lia Ryšavá

Zdroje

  • Hugo Gold: Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, Brno, 1929.
  • Hugo Gold: Gedenkbuch der untergegangenen Judengemeinden Mährens, Tel Aviv, 1974.