Židé patří do miroslavské historie jako její nedílná a samozřejmá součást. Nevíme sice přesně, kdy se v našem městečku usadili, víme však zcela jistě, kdy Miroslav museli opustit. Po židovském obyvatelstvu u nás nezůstalo mnoho památek, také v paměti občanů vzpomínky pomalu blednou.
Významnou památkou na miroslavskou židovskou obec a současně významnou kulturní památkou města je hřbitov na Nádražní ulici. Jeho pustnutí a neutěšený stav započal už v roce 1938 oficiálním uzavřením, a tak hřbitov zarůstal a měnil se v neprostupnou houštinu navštěvovanou občas zloději pomníků a vandaly. Několik pokusů o jeho vyčištění během 40 let po válce nebylo úspěšných.
Po Listopadu 1989 začalo být zřejmé, že nastává doba možné proměny. Představitelé města Miroslav i Židovská náboženská obec z Brna, jíž hřbitov patří, však byli zavaleni jinými starostmi, a tak se péče o hřbitov ujali dobrovolníci.
Iniciátorem dlouhodobé, a patrně nikdy nekončící péče, byl člen Farního sboru ČCE Miroslav Ing. Tomáš Ryšavý, který se v roce 1991 obrátil na organizaci Aktion Sühnezeichen; i když miroslavský hřbitov nebyl zařazen mezi objekty, o něž tato organizace přímo pečuje, byli její členové, spolu se členy Pax Christi, prvními zahraničními spolupracovníky v péči o hřbitov. Společná práce na zpřístupnění hřbitova začala v říjnu 1992 a pokračuje dosud.
Péče o židovský hřbitov se stala jednou z pravidelných aktivit Farního sboru ČCE Miroslav. Zahraniční přátelé sboru zejména z Michaelkirche Spremberg a z Alexandrinne-Hegemann College Recklinghausen pravidelně přijíždějí do Miroslavi a spolu se členy sboru, s jejich přáteli, popřípadě i s občany Miroslavi, o zeleň na hřbitově pečují. Práce je významně podporována místním evangelickým sborem ČCE, zahraniční hosté jsou v rodinách ubytováni, je pokaždé připraven společný program v Kruhu, popřípadě výlet. Vedení města zajišťuje odvoz a likvidaci odklizené plevelné zeleně, Židovská náboženská obec Brno hradí obědy ve školní jídelně.
Nyní je hřbitov zcela průchozí a díky RNDr. Liboru Bednáříkovi je také zpracována mapová dokumentace náhrobků. Ta je nesmírně důležitá i proto, že toto místo navštěvují také zahraniční hosté, potomci miroslavských Židů, kteří přežili holocaust; hledají hroby svých předků a vědí pouze jméno.
Tím, že je možné celý hřbitov projít, že je možné podle soupisu náhrobků a plánu najít stávající pomníky, i tím že se každoročně koná hojně navštěvovaná komentovaná vycházka, stal se hřbitov významnou kulturní památkou města a důležitým odkazem na minulost Miroslavi.
Výsledkem společné práce na židovském hřbitově je nejen jeho současný relativně dobrý stav, přátelství s německými evangelíky i spolupráce s recklinghausenskou školou (jejímž zřizovatelem je katolické biskupství Münster), ale také určité svědectví o místních evangelících, o jejich otevřenosti i ochotě přiložit ruku k dílu nejen ve vlastním sboru, ale i jinde. Tak se dávno uzavřený pustnoucí hřbitov stal jedním z živých svědectví o FS ČCE Miroslav.
Lia Ryšavá
Zdroje
- Gerhard Hanak: Juden in Mähren. Judengemeinden in Südmähren.