Rubriky
Dění ve sboru

Čtení pro potěchu duše

Miroslav, 21. 11. 2020

Úvod

Milí přátelé, sestry a bratři,

přiblížili jsme se k poslední neděli církevního roku. Někdo by řekl neděle jako neděle. Svým způsobem je to pravda. Ale i dělení času má svůj smysl. Dá nám to řád, orientaci, v toku času do života vstupují zastavení a my se můžeme ve svém běhu života zklidnit a chvíli přemýšlet, nechat se oslovit. Poslední neděle církevního roku má také svůj obsah, své téma. Jmenuje se neděle Krista krále. Je to relativně nový svátek a vzešel z katolické tradice, ale to nás, protestanty, nemusí zneklidňovat, naopak můžeme tuto dobrou tradici přijmout i pro sebe. Je dobré si připomenout Krista našeho Pána také jako krále. V Bibli bychom našli mnoho textů, které o Kristu svědčí jako o králi. Na tuto neděli se tradičně čte Ježíšovo podobenství o posledním soudu z Matoušova evangelia (Mt 25, 31-46). To podobenství nám připomíná, že Pán Ježíš jednou usedne na soudcovskou stolici a bude soudit svět, lidi, všechny a všechno. Vyznáváme: „Přijde soudit živé i mrtvé.“ Má to i ten význam, že čas světa i čas lidí neplyne do ztracena, nevyšumí jako bublinky limonády, ale o našem životě bude řečeno poslední slovo, slovo pravdivé, odhalující a vysloví ho náš Pán Ježíš Kristus. A v tom máme právě naději, v životě i ve smrti. A ještě jednu věc nám toto podobenství říká: Bude nás soudit ten, který se nechal ukřižovat, který se solidarizuje s hříšníky, chudáky, s těmi nejmenšími. Kristus král ne ten triumfující, ale král solidarizující se. Podobenství mě oslovilo, a proto jsem napsal kázání, které si můžete přečíst, které zazní v on-line bohoslužbách. Sice jsem nevyčerpal všechna témata toho podobenství (na to jedno kázání nestačí), ale pár motivů jsem tam našel. A příští neděle už bude neděle adventní, další zastavení v čase, kdy si uvědomíme, že do temnot přichází světlo, vždy, znovu a znovu, každý rok…až do konce časů…

Přeji vám hodně Kristova pokoje, lásku a naději. I sílu k dalšímu dobrému boji víry.

David Sedláček

Modlitba

Dobrý Bože, děkujeme za možnost slavit neděli, odpočinout v duchu. Děkujeme ti za tento čas uklidnění, kdy se můžeme zastavit a společně se otevřít tvému přicházení, tvému slovu. Děkujeme ti za společenství. Ty jsi nás k sobě přivedl. Skrze Krista našeho Pána. Amen.

Biblické slovo Mt 25, 31-46

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;  32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,  33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.  34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.  35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,  36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘  37 Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?  38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?  39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘  40 Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘  41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!  42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,  43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘  44 Tehdy odpoví i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘  45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘  46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Kázání

Milí přátelé, kdyby se vás někdo zeptal, která část tohoto podobenství vás nejvíce oslovuje, co byste odpověděli?

Jsou lidé, kteří by řekli, přesně ta část, kde se mluví o tom, jak pomáháme těm potřebným. Tady mnozí vidí hlavní poselství. Víme, co Ježíš po nás chce, jak jej máme následovat. Snad ani víc není potřeba slyšet. Jistě! Nikdo z nás toto nepopře! Víra a skutky milosrdenství patří k sobě.  Ale tím ještě nevyčerpáváme celé to podobenství.

Je tu otázka: Kde je ten klíč k celému podobenství? Kde je ten klíč ke smyslu křesťanské víry? Kde je ten klíč k pochopení toho, co znamená v životě následovat Krista?

Ten klíč najdeme tam, kde Ježíš říká: „Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těch mých nepatrných bratří, mě jste učinili.!“

Ježíš tu vyjadřuje svou solidaritu s lidmi v nouzi. A my se ptáme: Kde v tomto světě najdu Krista? Toužíme po setkání s Kristem. Hledáme ho na různých místech. Hledáme ho ve svém srdci. Hledáme Krista v kázáních, článcích církevních časopisů, ve svědectví, těch, kteří se s Kristem prý nějak setkali. Hledáme ho v tichu meditace, v kostelních lavicích při modlitebně. Hledáme ho na tichých místech v přírodě, kde nedoléhá hluk všedního shonu starostí, kde jsem offline. Hledáme Krista v církevních eventech, událostech, v bratrském a sesterském společenství těch, s kterými si rozumíme. Hledáme ho v kázaném, zpívaném Božím slovu, v žalmech třeba.

A tady slyšíme: Kristus je skrytý v tvářích, myslích, srdcích, rukách těch nejubožejších, těch nejslabších. S kterými se Kristus solidarizuje. Nazývá je svými bratry a sestrami. V těch, kteří se momentálně ocitli v krajní situaci, jsou pasivními, trpícími, jsou slabí, tahají za kratší konec provazu.

 Mohli bychom v nich rozpoznat ony blahoslavené chudé v duchu, ony blahoslavené, kteří pláčou, blahoslavené tiché, jejichž hlas je přeslechnut, ony blahoslavené, kteří hladoví a žízní třeba také po spravedlnosti, ony blahoslavené, kteří působí pokoj, ale nikdo si jich nevšímá, ony blahoslavené, kteří jsou pronásledování jakkoli, třeba pro spravedlnost, ony blahoslavené, kteří jsou tupěni, zesměšňováni, kterým se dějí zlé věci. V těchto maličkých skryl Kristus svou tvář. Kristus skrytý, a přesto tak reálně přítomný, Kristus, který není jen tak po ruce, k dispozici zbožné mysli, a přesto tak blízce hmatatelný, Kristus tak blízký, jako je blízké podání rukou dvou lidí. Kristus skrytý, a přesto tak reálně blízký, přítomný.

Setkání s Kristem se děje jaksi mimochodem. Člověk to ani nepostřehne. Jaké překvapení, když to Kristus, soudce živých i mrtvých, sedící na trůnu slávy, odhalí a připomene. Jak to Pane? Kdy jsme tě viděli…, kdy jsme ti pomohli… kdy jsme se s tebou setkali? Tehdy, kdy jste hladového nasytili atd… Možná jste to dávno vytěsnili ze vzpomínky, možná jste to chápali jako normální projev lidskosti, normální projev lásky a milosrdenství.

Pane, jak to, že jsme nazýváni spravedlivými a blahoslavenými? Nevzpomínáme si, že bychom žili nějak speciálně svatý život, nešli jsme na existenční hranu následování tebe, nevzdali jsme se poslední jistoty svého majetku, neopustili jsme své domovy pro tebe, neriskovali jsme pronásledovaní kvůli tobě až do krajnosti sebezničení, nestali jsme se chudými v duchu…atd, nestali jsme se bezdomovci jako ty, který jsi vyšel na cestu kázání a cestu kříže. Nešli jsme radikální cestou tvých nejbližších učedníků, kteří opustili všechno a šli za tebou. Jak nás přesto můžeš nazvat spravedlivými a blahoslavenými? To proto, že jste se stali v úplně běžné lidské obětavosti a pomoci bratry a sestrami těch nejmenších, těch, kteří jsou mými bratry a mými sestrami. A tak jsme se stali sourozenci Božími. Jednou rodinou Boha živého, Stvořitele a Dárce života.

Lidé hledají Krista jako krále a soudce světa. Vzhlíží k němu. Upírají své zraky do budoucnosti, tam kladou své setkání se soudcem a králem, Kristem, který přijde soudit živé i mrtvé na konci věků. Ano tak tomu jest. Takto to vyznáváme, tak tomu věříme.

Ale jaký je Kristus král a soudce? Na začátku je tu obraz budoucího soudu, kdy Kristus usedne na soudný trůn a budu soudit. To je budoucnost. A pak je tu najednou obraz pastýře, který pečlivě odděluje ovce od kozlů. Pečlivé tříbení. A pak…! A pak je tu tentýž král, Kristus, který se už dnes, teď a tady, solidarizuje s těmi nejmenšími, nejopovrhovanějšími, který svou tvář, svůj život spojil s hladovějícím, žíznícím, nahým, bezdomovcem, uprchlíkem, migrantem, nemocným, umírajícím, slabým, vězněm. Tak to je Kristus, král světa! Takto reálně kraluje. A silové pole vlády je mocné a inspirující. Přitahuje a motivuje svou zvláštní realitou i ty, kteří jméno Kristus ani nevyznávají nebo ho ani neslyšeli. Skrytě působící Král Kristus, a přesto tak reálně mocný a reálně přítomný…zasahuje celý svět!

A na závěr. Co ti kozlové z toho podobenství? Co s nimi? Ano, i s Kristem, tak reálně přítomným v tomto světě se lze fatálně minout. Minout se s Kristem může znamenat to, když zničíš naději pro toho, kdo jí vyhlíží. Když uzavřeš možnost budoucnosti. Ale abychom neskončili tak pesimisticky. To podobenství neříká, že svět a náš život už je uzavřený a dávno rozhodnutá věc. I kdyby si ve své životě některé věci uzavřel/la, je stále čas a možnost je otevřít. V silovém poli Krista, krále a soudce světa.

A slyšme slova, která zazní na závěr Matoušova evangelia, a která odhalují, jak lze přijímat Kristovu přítomnost i v souvislosti s aktuálně promýšleným podobenstvím:

Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

A pokoj Boží, který převyšuje všechno naše pomyšlení, ať střeží vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Zprávy ze sboru

Děkujeme všem za uskutečnění sbírky „Jubilejní toleranční dar“. Podle Heleny Drastíkové se vybralo více jak 9 000, -Kč. To je úplně skvělá věc, když si uvědomíme, za jakých okolností se sbírka uskutečnila, kdy je život sboru umrtven téměř na nulu. Není umrtven! Sbor žije! Ani pandemie nás nemůže zastavit. Evangelium stále proniká do našich srdcí, vládne, nedá se zastavit.

Věříme, že sbírka pomůže dobré věci, některému sboru, který to bude potřebovat.

Letos nemůže být „Dárkování“, ale sbírku na adopci na dálku uskutečníme. Už teď se můžete přidat. A pokud něco zbude, dáme peníze na původní cíl letošního Dárkování, tedy na místní znojemskou charitu, která za to může pořídit další polohovací postel pro potřebného člověka. Sbírku můžete uskutečnit podle už zaběhnutého postupu. Kdo střádá doma, může peníze poslat bratru Vlastimilu Férovi. Jsem ochoten dělat kurýra, stačí mi zavolat (mobil: 603 186 128), nebo můžete peníze poslat internetovým bankovnictvím na účet sboru: Název sbírky: adopce, číslo bankovního účtu sboru: 1582635309/0800.

V pátek zemřela sestra farářka Jana Kalusová ve věku nedožitých 90 let. Určitě na ní s vděčností vzpomínáte. Poděkujme Bohu za její život i za její službu. Rozloučení s paní farářkou Janou Kalusovou bude až na jaře, až se uvolní situace, rozloučíme se s ní v miroslavském kostele.

Zatím se v našem sboru rozvolňovat nebude. Pokračujeme dosavadním způsobem.

Přeji vám všem Pokoj Boží

David Sedláček