Když v roce 2003 přijela osmičlenná delegace presbyterů ze spřátelené Church of Scotland do Prahy na Synodní radu, chtěli poznat naši církev. Dva z nich byli posláni do Miroslavi a Olomouce. Byli tu týden a od té doby udržujeme korespondenční kontakt. Od sestry Caroline Bowman dostáváme od té doby pravidelně balík pletených věcí pro naše Dárkování.

Po šesti letech se ozvali, že jich přijede na návštěvu pět. ( Mitchell Drysdale ; Isobel Drysdale; Helen Heggie; Caroline Bowman ; Ella Coates) Jsou ze sboru Crossgates a Cowdenbeath v provincii Fife přez záliv od Edinburghu.

Čekal jsem je v pondělí 31.srpna ráno na letišti. Přiletěli přesně.

Ještě že mám větší auto, pět lidí s kufry bychom jinak obtížně převáželi.

Musel jsem jim ukázat Pražský hrad a okolí a pak jsme jeli do sborového domu v Kaplici. Dá se tam poměrně levně ubytovat. Jihočeský Krumlov i město Telč byli pro naše hosty nádherným zážitkem a statečně šlapali po středověkých dlažbách.

V Miroslavi mohli spát ve sborovém bytě a vybaveni sadou zavařenin z fary ochotně si dělali snídaně sami. V dalších dnech jsme navštívili Domov v odpočinku v Myslibořicích, kde se nám velmi věnoval ředitel Petr Haška. Obdivovali mnohou práci, která se v Domově koná. (jen dršťkovou polévku k obědu poněkud nezvládli) Podobně je nadchla návštěva Domova Narnie a Zvláštní školy v Morkůvkách, kde je Jiří Svoboda i zapojil do výuky.

Ona sama Miroslav vydá na dva tři dny procházek, než obejdete kopce s vinicemi, židovský hřbitov, katolický kostel, fotbalové hřiště, Domov s pečovatelskou službou (Ota Schlezinger nám odpověděl na všechny otázky). Chcete-li se navíc zapojit do tanečků při hodovém zavádění před kulturním domem, chcete-li ochutnat dobré vínko ve sklípku i zákusky v místní cukrárně, a to oni všechno chtěli, potřebujete skoro celý týden.

Neděli strávili s námi při bohoslužbách, kde nám předali vlastnoručně vyráběnou „tapiserii“. Rádi si ji pověsíme v Kruhu. Tam jsme také celý nedělní večer s nimi vedli pravidelnou besedu s hosty. To bylo otázek! Dozvěděli jsme se, jak je církev ve Skotsku v mnohém podobná té naší. Škoda jen, že nikdo z mladé generace si nepřišel procvičit angličtinu.

Předposlední den projeli v péči Daniely Bednaříkové Znojmo turistickým vláčkem, a poslední dopoledne se zapojili do výuky angličtiny v několika třídách místní základní školy. Pak ještě na skok do Bohutic a už čekáme na auto bratra Bartuška, který hosty ve středu 9.září večer převezl ještě na několik dní do Olomouce.

Děkujeme všem, kdo se zapojili do společné sborové péče o naše hosty ze Skotska. Bylo to krásných a oboustranně velmi užitečných deset dní.

Ale to není konec! Co uděláme, až nám budou zdvořile a zároveň tvrdošíjně opakovat pozvání k návštěvě jejich sborů? Pojedeme tak daleko?

–         A víte vůbec, kde doopravdy žije Lochnesská příšera?  No, ve Skotsku přece! Pojedem!

Ondřej Titěra