A Velikonoce nám zazáří v našich myslích. Navzdory všemu!

V Miroslavi, před květnou nedělí 2020

Milé sestry, milí bratři, přátelé v Kristu, už delší dobu zažíváme izolaci. Chybí nám společenství sboru a setkávání s přáteli. Většina z nás je doma, hlas blízkých a přátel slyšíme jen z telefonů. Tváře nám zakrývají roušky, svět se nám zmenšil na minimum. Chod domácnosti je ztížen starostí o školní výuku, děti se nemohou stýkat se svými kamarády, vše působí stres. Mnozí senioři zůstali izolováni ve svých domovech. Někomu hrozí, že přijde o práci.

Chod sboru se prakticky zastavil, letošní Velikonoce prožijeme doma. Od některých členů sboru mám informace, že izolace, kterou musí snášet, je pro ně těžká, a proto jsou vděční za každý kousek komunikace, lidského sdílení.

Procházíme zkouškou. Naše víra je vystavena zkoušce, kterou doposud takto plošně nikdo z nás nezažil. Doposud běžné samozřejmosti, jako je fungující, otevřený kostel, možnost vyslechnout kázání v domovském sboru, společenství večeře Páně, možnost setkat se s dalšími, to nyní nemáme. To, co jsme automaticky vnímali, že máme k dispozici, nyní nefunguje. A přesto! Není to konec ani krach víry, konec evangelia, ani konec světa. Máme možnost promýšlet křesťanskou víru v nových, sice krizových, přesto zvladatelných souvislostech. Máme možnost zakusit, že nás naše víra nese a posiluje i v situaci, kterou jsme doposud neznali. Hledáme nové způsoby komunikace, více myslíme na druhé, mnozí nacházejí v Písmu nové zdroje. Věřím, že touto krizí projdeme posíleni.

Věřím, že můžeme pro každý den nacházet něco, co nám dá pocit, že život má smysl, a že můžeme dělat smysluplné věci. Vím, že mnozí listují zpěvníkem a zpívají písně, ve kterých nacházejí poselství do každého dne. Písně jsou modlitby, vyjadřují slova a myšlenky, které člověk běžně těžce hledá. Nyní to jakoby naskočí samo. Jiní objevují sílu modlitby během dne, kdy normálně na modlitbu nebývá čas. Najednou je času více, více klidu, mysl se více soustředí, srdce je otevřené, člověk myslí na druhé. V modlitbě jsme spojeni. Najednou si člověk vybavuje tváře druhých, jejich pohled, úsměv; říká si, jak to asi zvládají?

Na jedné straně je to situace stresující a působí obavy, na druhé straně je to příležitost uvědomit si, jaký dar máme v podobě bližních, přátel, v podobě modlitby, písně, slova Božího, které zvěstuje Písmo. Až se zase budeme moci sejít v kostele, věřím, že si to všichni užijeme s velkou chutí, lačností a radostí, s vděčností, s novým rozměrem víry.

Možná, že to bude znít odvážně, když řekneme, že i tato situace může poskytnou nový úhel na život, na víru a na vztahy, které mezi sebou máme. Možná, že objevíme věci, které jsme v tom běžném shonu a spěchu, v tom bezproblémovém prožívání, nevnímali. Teď můžeme zakusit, jak vzácný je mezilidský kontakt, jak křehký je svět, jak moc a mnoho umí udělat lidská solidarita a pomoc. Jak chutné je slovo Písma, chléb a víno večeře Páně. Jakou hloubku mají Velikonoce a poselství, že Kristus vstal z hrobu. Jak je krásné, když si můžeme popovídat a vidět si do tváře. Je to neobyčejný dar být spolu, vidět se, zpívat, modlit se, naslouchat Božímu slovu! Nebojme se, k tomu směřujeme, k opětovnému setkání. Na konci všeho je Boží království. Náš Pán a dárce života nás nenechá padnout, neboť mu jde o spásu člověka.

Do dnešních dní jsem našel slova apoštola Pavla. Zvláště dnes v předvelikonočním čase zní tak aktuálně…

Biblické slovo 2 K 1, 8-11

Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.

Nevíme, čím si apoštol Pavel a jeho přátelé prošli. Ale jistě byli smrti tak blízko, že s tím už najisto počítali. A všechno vložili do Božích rukou s vírou, že ať tak či onak, Bůh člověka nenechá padnout. A vydali svědectví, že naděje je silnější než strach. Jsme společenstvím naděje. Jsme spojeni s Pavlem a všemi, kteří žijí nadějí a věří v Boha, který křísí mrtvé. A to nás nese. Věřme proto, že Bůh nás nenechá padnout. Amen.

Oznámení

Zatím se nebudeme moci sejít v kostele. Proto buďme ve spojení dopisem. Můžete také kdykoli volat na mé číslo 603 186 128. Volejte také vy ostatním! Lidé jsou vděční za každé slovo. Sledujte webové stránky sboru https://miroslav.evangnet.cz/, kde jsou aktuální informace. Můžete mi poslat SMS nebo napsat mail na mou e-mailovou adresu: . Také můžete sledovat webové stránky naší církve https://www.e-cirkev.cz/, kde najdete informace a kázání našich kazatelů a kazatelek.

Náš sbor nebude provozovat virtuální kázání ani jiné virtuální online bohoslužby z těchto důvodů: jednak na to nemáme techniku, jednak mnoho členů sboru, o kterých by se uvažovalo, že by něco takového měli slyšet, nemají internet, byli by mimo, vyřazeni z komunikace!

Kdo má internet, může využít služeb těch sborů, které tyto online služby už nabízejí. Kdo nemá, využije jiná média: televizi, rádio, knihy. A také bibli a zpěvník, různé knihy modliteb, příručku „Na každý den“, „Hesla Jednoty bratrské“, sbírky kázání a jiné.

Nebudeme ani organizovat virtuální večeři Páně, jak se o to některé sbory pokoušejí. Je to teologicky špatně! K večeři Páně patří veřejný, všem přístupný, otevřený prostor a fyzické společenství věřících, to žádná online služba nemůže nahradit! Opět ti, kteří nemají možnost internetu, by byli vyřazeni, vyloučeni! I kdyby šlo o „pár“ našich členů. Oni by byli prostě vyřazeni! A to je proti vůli našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Proto prosím, buďme trpěliví, nepropadejme panice a nedělejme unáhlená rozhodnutí.

Myslete na to, že ne každý je internetově zdatný, ne každý má v dnešních dnech možnost přístupu k internetu. Mnozí naši členové jsou doma, nikam jít nemohou a internet nemají.

A přesto! Evangelium jde dál tímto světem a najde si cestu do každého srdce toho, kdo chce slyšet a věřit. Křesťanská zvěst má ekumenický rozměr a je celkem jedno, kdo a jak a jakými kanály, médii, prostředky a způsoby evangelium zvěstuje.

Vydržme to a pak se všichni sejdeme ve shromáždění ke slovu Božímu a svaté večeři našeho Pána a Spasitele. A bude to velká slavnost!

Buďte pevní ve víře, mějte naději, buďte dobré mysli. A Pokoj Boží, který převyšuje všechno naše pomyšlení, bude střežit a chránit vaše srdce v Kristu Ježíši, našem Pánu. Amen.

David Sedláček, evangelický farář v Miroslavi