Spremberg, 7. – 10. listopadu 2024
Už řadu let jsme v kontaktu se spřáteleným sborem ve Špremberku v Německu (Braniborsko). Letos se nám podařilo partnerství rozšířit a přenést na další generace. Naši přátelé, s nimiž nás spojuje mimo jiné péče o miroslavský židovský hřbitov, nás přijeli podpořit při pokládání kamenů zmizelých, které v březnu pořádala miroslavská základní škola za vydatné podpory našeho sboru. S našimi starými známými přijelo i 15 konfirmandů a mládežníků, kterým se v Miroslavi moc líbilo a skamarádili se s našimi školáky. A tak jsme se pustili do plánování dalšího setkání tohoto neobvyklého projektu napříč generacemi, hranicemi a světem církve a světem školy.
Do Špremberku jsme se vypravili ve čtvrtek 7. listopadu zájezdovým autobusem se 33 školáky, třemi učitelkami a 22 lidmi ze sboru od dvouletých dětí po sedmdesátníky. Půjde to vůbec skloubit takto různorodou skupinu? ptali jsme se v duchu. A ono to šlo. A nejen to. Prožili jsme v Německu čtyři krásné dny, na které jen tak nezapomeneme.
Znáte ten pocit, když někam přijdete a hned poznáte, že se na vás hostitel těšil? Špremberští udělali vše pro to, abychom se u nich cítili krásně. Od krásně vyzdobeného sborového sálu, který se po čas návštěvy proměnil na útulnou kavárnu, přes dobře promyšlený a velkoryse připravený program, který se týkal především dvou významných německých výročí spojených s datem 9. listopadu. Právě v tento den si celé Německo připomínalo 35 let od pádu Berlínské zdi.
Ve čtvrtek nás hned po příjezdu čekal seznamovací program. Tři jazykový animátoři pomohli českým i německým účastníkům odbourat obavy z komunikace a užít si už na začátku pobytu spoustu legrace. Tento program připravila společnost Tandem, která se zabývá česko-německými akcemi pro mládež, a byl zcela podpořen Česko-německým fondem budoucnosti. Tři zkušení jazykoví animátoři pomocí her a dalších aktivit dokázali navodit přátelskou atmosféru, pomohli odstranit komunikační bariéry, takže se mezi sebou mladí účastníci nejen seznámili, ale mohli vnímat sebe navzájem nejen jako cizince, ale především jako kamarády, kteří třeba mají podobné zájmy nebo prožívají obdobné věci. Jazykovou animaci můžeme všem, kdo se snaží o česko-německá setkání doporučit.
Po společném programu přišel napínavý okamžik rozdělování do hostitelských rodin. Není to samozřejmost, vypravit se k někomu domů a ještě se domlouvat cizím jazykem. Výhodu měli všichni z nás, kteří byli ubytováni u „starých známých”. Nakonec ubytování téměř ve všech případech předčilo očekávání. Některé děti byly nadšené z útulných pokojíčků nebo bohatých snídaní a velké pohostinnosti. A hlavně se všichni nějak domluvili, ať už anglicky nebo německy. Cenná zkušenost pro všechny.
V pátek, tedy den před výročím pádu Berlínské zdi, jsme se vypravili do Berlína. Nejdříve jsme si prošli tzv. East Side Gallery, tedy přes kilometr dlouhý zachovaný úsek Berlínské zdi dekorovaný malbami umělců z celého světa. Dále jsme se v poledne v památníku Berlínské zdi na Bernauerstraße účastnili pietní akce v Kapli smíření, kdy je každý den připomínán osud jednoho člověka, který při pokusu o útěk do Západního Německa přišel o život. Také jsme si prohlédli zbytky této hranice, která v roce 1961 proťala město a téměř na tři desetiletí oddělila sousedy, přátele i rodiny. Odpoledne se velká část naší výpravy vydala do muzea Hohenschönhausen, kde do roku 1989 bylo vězení německé státní tajné bezpečnosti (Stasi). Návštěva nám brala dech, když jsme se dozvídali o praktikách hrůzného komunistického režimu. Někteří jsme dokonce vězení procházeli s průvodcem, který zde byl sám vězněn. Děti mladší 14 let měly program v muzeu iluzí a byly také maximálně spokojeny.
V sobotu jsme si ve Špremberku připomněli Křišťálovou noc, tedy tragickou událost z 9. 11. 1938, kdy byl ničen židovský majetek, vypalovány synagogy, desítky Židů přišly o život a desetitisíce byly odvlečeny do koncentračních táborů. Špremberští nás nejdříve provedli po místech spjatých s židovskou minulostí tohoto města. V podvečer jsme se společně s dalšími obyvateli Špremberka účastnili na náměstí pietní akce k připomenutí obětí nacismu. Na náměstí bylo už celý den rozmístěno 166 židlí znázorňující stejný počet lidí, kteří buď za druhé světové války byli vyhnáni z domova, zahynuli nebo ve Špremberku pracovali na nucených pracech. Některé židle byly opatřeny i jménem a fotografií, bílou růží (symbolem odboje) nebo doplněny obrázkem. Naši Špremberští přátelé se v tomto bodě inspirovali výstavou žákovských prací v miroslavské škole při kladení kamenů zmizelých. Osudy dvou židovských rodin připomnělo krátké minimalistické divadlo. Zde bychom se rádi inspirovali i my při dalším kladení kamenů zmizelých, které připravujeme na sobotu 15. března 2025. Večerním náměstím pak zazněla jména všech 166 dosud známých špremberských obětí a byly jim zapáleny svíčky. Tyto svíčky jsme pak mohli roznést na prázdné židle a symbolicky tak zaplnit prázdná místa, která zbyla po bývalých obyvatelích Špremberka. Byl to silný moment, který se dotkl nás všech. Naše účast Špremberské posílila v jejich práci, která není všemi obyvateli města přijímána s pochopením, a dokonce bývá narušována neonacisty.
Během soboty jsme zavítali i do místní školy a jejího okolí. Školou nás provedl jeden z učitelů. Ledacos by se nám líbilo i u nás, třeba pěkná aula nebo žákovská knihovna. Mládež si v pěkné velké tělocvičně zahrála volejbal.
Odpoledne patřilo filmové projekci. Ve spremberském kině na náměstí nás přijali velkoryse. Děti dostaly popcorn a colu zdarma, což na ně udělalo dojem! Nejdříve jsme se podívali na krátké video z březnového pobytu Spremberských u nás, kdy jsme v Miroslavi kladli první kameny zmizelých. Připomněli jsme si, jak krásná to byla akce. A z videa bylo patrné, jak moc se našim hostům tehdy v Miroslavi líbilo. Poté následoval český film Alois Nebel otevírající složitá témata historie naší země.
Večer jsme zakončili opět v domovském sboru našich přátel, v kostele sv. Michaela. Po večeři následovala volná zábava a snad lze říct, že si ji užíval každý. Ping-pong, tanec, dekorování tašek (dárek dětem od našich hostitelů), povídání v různých zákoutích sborových prostor. Každý podle sebe a přece všichni spolu.
Pro sborové účastníky byly vyvrcholením pobytu nedělní bohoslužby. České školní děti měly během nich jiný program ve sborových místnostech. Špremberským farářkám Jette Förster a Elisabeth Schulze se podařilo do bohoslužeb vnést témata, která se souzněla s naším pobytem – bourání zdí, stavění mostů, mír místo války, spravedlnost místo bezpráví, láska místo nenávisti. Kázání se neslo v duchu Micheášova proroctví o posledních dnech: I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji (Mi 4, 3). Myslím, že jsme kousek Božího království mohli zažít během celého tohoto víkendu. A věřím, že se jeho střípky dotkly všech účastníků, nejen těch sborových.
A jaké zdi jsme bourali? Třeba zdi mezi dvěma národy, které ještě před 80 lety rozdělovala válka a dodnes je dělí jazyková bariéra. Bourali jsme také zdi mezi generacemi. Nejen v české věkově pestré výpravě, ale i Špremberským se dařilo propojovat věrné jádro sboru s mládežníky a lidmi přicházejícími do sboru díky odvážným projektům nových farářek Jette Förster a Elisabeth Schulze. A snad se také bourala jedna neviditelná hranice mezi církví a světem mimo ni. Dovedli byste si představit ještě před pár desetiletími, že někam pojede základní škola s evangelickým sborem? Mohou se školáci, kteří nechodí do kostela, cítit jako doma ve sborových prostorách? A při loučení neustále opakovat, že by tam nejraději ještě zůstali?
Kromě bourání zdí jsme také stavěli mosty. Mosty lidskosti: cizí lidé vám otevřou své domovy a chovají se k vám jako k vlastní rodině. Stavěly se pilíře demokracie, kdy chodíte kolem (zbytků) Berlínské zdi nebo se procházíte bývalým vězením Stasi a všemi smysly vnímáte, že rozdělení města i týrání lidí režimu nepohodlných, bylo špatné. Protitotalitní myšlení jsme budovali i sobotní pietní akci na náměstí. Každý z nás mohl vzít svíčku a donést ji na prázdnou židli. Stejně jako se každý může zapojit do boje proti bezpráví dnes.
Velké poděkování patří Špremberskému sboru, zejména jeho farářkám Jette Förster a Elisabeth Schulze a dalším, kteří o partnerství našich sborů dlouhodobě pečují, dále děkujeme i miroslavské základní škole, že tomuto odvážnému projektu dala důvěru. Za finanční podporu děkujeme také německému spolkovému programu Demokratie leben! (tzn. Žít demokracii!) a především Česko-německému fondu budoucnosti, který podpořil nejen úvodní jazykovou animaci, ale také velkou část programu.
Přijeli jsme z Německa s velkou vděčností, ale i závazkem – čeká nás příprava druhého kladení kamenů zmizelých v Miroslavi (15. března 2025) a také příjezd našich přátel ze Špremberka. A moc bychom si přáli, aby se jim u nás opět líbilo!
Foto
