První podzimní den byl dlouho plánovaný den výletu do Znojma. Těšily jsme se na jízdu
turistickým vláčkem po městě. První překvapení bylo, že sestra Marta z Bohutic se kvůli výluce na trati nemohla dostat do Znojma, ba ani za námi do Miroslavi. Druhé překvapení byl miniautobusek. Který nás měl přepravit do Hostěradic na spoj do Znojma. Bylo nás 11 a nevešly jsme se. Jen pohotovostí bratra
kurátora a jeho auta jsme se všechny dostaly včas do Hostěradic a mohly přestoupit na autobus do Znojma. Cesta dobrá  počasí pěkné. Posléze se našla i zastávka turistického vláčku. Ve stanovenou hodinu skutečně přijel, ale plně obsazený. Řidič zavolal: Další přijede za dvě hodiny. Opadly nám tváře.
V tu dobu už jsme chtěl jet domů. No, co. Výlet je výlet a o překvapení nebývá nouze. Na autobusovém nádraží ve Znojmě není čekání zrovna příjemné, a tak jsme se prošly kolem Louckého kláštera, poseděly v podloubí u zastávky vláčku. Jaký byl náš úlek, když se z vinárny a restaurace naproti vyhrnuli důchodci právě v době příjezdu vláčku. Dopadlo to dobře. Dočkaly jsme se. Vyjely jsme. Cesta kolem řeky Dyje i v
uličkách historického Znojma byla překrásná. Bylo  li to tím dlouhým čekáním, nebo krásou stromů oblečených už do podzimních úborů, nevím. Ani jsme se moc nedivily, když autobus domů do Miroslavi odjel bez nás  z jiného stanoviště. Nakonec jsme se domů dostaly, ale cestou jsme nedořešily problém, zda ještě teď na podzim zajedeme do kazatelské stanice v Litobratřicích  kde jsme ještě nebyly nebo se projedeme po Baťově kanálu.