http://benfoto.rajce.idnes.cz/Miroslavsky_Blazkov_2013/
Na tradiční rodinnou rekreaci jsme letos vyjeli v sobotu 17. srpna a zdá se, že jsme si na Blažkově užili poslední letní počasí tohoto roku. Sjížděli jsme se z různých stran, a to nejen auty, ale také na kole a vlakem. Postupně se nás sešlo 78, ale ne všichni mohli zůstat po celý týden. Přestože jsme tvořili co do věku skutečně pestrou společnost (nejmladší účastník se narodil v listopadu 2012, nejstarší v roce 1934), bylo naše soužití harmonické.
Ústřední téma – příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu – jsme pojali zevrubně, hravě, s vážností i velmi zábavně. Psát hlaholicí – písmem, které Konstantin vytvořil a jímž byly psány první staroslověnské texty – se děti naučily překvapivě rychle. Nejen že si v jednom z kroužků vytvořily záložky s vlastním jménem psaným tímto prastarým písmem, ale dokonce bez větších problémů dokázaly přečíst celou první kapitolu z evangelia Janova a z jednotlivých veršů sestavit souvislý text. Hned na úvod, v nedělní podvečer, nacvičily skupinky pojmenované podle žáků Konstantina a Metoděje scénky z jejich života a na závěr pobytu sehrály proti sobě týmy Angelárovců, Naumovců, Sávovců a Klimentovců stolní hru Cesta dvou bratří. A bylo toho ještě mnohem víc, ba i „bojovky“ v přírodě se odehrávaly na Velké Moravě . . . snad jen volejbal zůstal tím starým známým volejbalem.
Každý rok se vydáváme na výlet do okolí. Letos se náš výšlap proměnil ve skutečnou pouť. Přijali jsme pozvání pana Mgr. Ladislava Kince, katolického jáhna, k účasti na první etapě Cyrilometodějské pouti. S poutníky jsme se sešli v kostelíku ve Vítochově, kde jsme byli účastni zahájení pouti z Vysočiny na Velehrad. Dostalo se nám krásného přivítání a bratr jáhen výslovně zdůraznil, že tato část pouti je ekumenická. Také jsme se dověděli o historii kostela, který je podle pověsti spojen s působením sv. Metoděje. Vyšli jsme poměrně ostrým tempem v počtu 117 osob (od zcela malých dětí, početnou skupinu mládeže i poutníků starších, ba starých). Zpěv zahajoval střídavě náš bratr farář a mladík přezdívaný kvůli svému hlasu Karel. První zastávka byla pod rozhlednou na Karasíně, tam nás čekalo naše zásobovací vozidlo s jablky, rohlíky a skvělou pomazánkou. Ekumenicky jsme se podělili a vydali se lesem k Vírské přehradě. Na hrázi jsme se rozdělili, poutníci pokračovali dál lesními cestami, my jsme sešli do Víru ke kapli Svatých Sedmipočetníků a sv. Zdislavy. Z vnějšku zcela nenápadný nedávno zbudovaný kostelíček na břehu Svratky nás překvapil svým radostným interiérem – v zářivých barvách a v životní velikosti se v průčelí skví postavy Sedmipočetníků: Gorazd, Naum, Kliment, Sáva, Angelár a jejich učitelé Cyril-Konstantin a Metoděj. Také Kristus na kříži, Sedmibolestná Panna Maria a Křížová cesta září sytými jasnými barvami, jakoby chtěli dodat shromážděným radost a povzbuzení do všedních dnů. Po společné modlitbě a požehnání jsme ještě poseděli s nezbytnou pomazánkou před kaplí – lavičky kolem ohniště svědčí o oblíbenosti místa, brod přes řeku vylákal pár odvážlivců do vody, a pak už jsme se vydali dílem autobusem, dílem auty a na kolech na Blažkov a cestou jsme vzpomínali na poutníky, jak se jim jde a jestli už došli do cíle první etapy.
A čím jsme se zabývali na Blažkově ještě? V jednom z kroužků zpěvem starých písní, vyráběním papírových rotund, tanečky, z čajových sáčků jsme vytvořili přáníčka, hráli jsme společenské hry, povídali si, chodili do lesa, odpočívali, stále byl někdo na písku, sbírali jsme šišky na topení a je pochopitelné, že byly i služby v kuchyni, takže jsme také dobře a hojně jedli.
Snědli jsme toho víc než dost – např. 80 kg brambor, 61 bochníků chleba a 275 rohlíků, 16 kg cibule a přes 4 kg medu, množství marmelád, ale bylo i maso a spousta dalších dobrot. Kolik se vypilo různých
čajů a limonád, to nevím, zaznamenáno je však 93 litrů mléka. V lese a v dobré společnosti chutná, a to den ode dne víc.
Jsme vděčni za možnost prožít každoročně společný týden, rádi se na Blažkov vracíme a už teď, kdy nám ještě voní z kapes jehličí a pryskyřice, těšíme se na příští léto – tak snad „Pod Rozsičkou mezi lesy, za rok ruce podáme si.“