K: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
S: Amen.
K: Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi.
S: I s tebou.
introit
Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. (1Tm 1,17)
Kyrie
Prosme o Boží smilování!
Nebeský Otče, ty jsi Stvořitel nebe a země. Pane, smiluj se.
Ježíši, ty jsi sám sebe vydal pro naši spásu. Kriste, smiluj se.
Svatý Duchu, ty jsi Pán a dárce života. Pane, smiluj se.
Smiluj se nad námi, trojjediný Bože, odpusť nám naše hříchy a veď nás do tvého království.
Amen.
Hospodin mě podepíral, učinil mě volným;
ubránil mě, protože si mě oblíbil.
Slovo milosti
Byli jsme křtem spolu s Kristem pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.
Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci
Kolekta
Stále živý Bože,
děkujeme ti, že nás miluješ
a ujímáš se nás ve svém Synu.
Uč nás žít jako tvůj lid
a ukazovat v našem jednání
to, co jsme vyznali ve své víře.
Bože, stvořil jsi nás pro sebe
v Ježíši a v našem Pánu a tvém Synu, se s námi setkáváš
a skrze Ducha svatého nás voláš.
Před tebou se skláníme a vyznáváme: V tobě je všechna sláva.
Tobě, Otče, Synu i svatému Duchu,
buď čest a chvála na věky.
Čtení z Písma Iz 49, 8-16
8 Toto praví Hospodin: “Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi a zpustošená dědictví vrátil, 9 abys řekl vězňům: »Vyjděte«, těm, kdo jsou v temnotách: »Ukažte se! « Při cestách se budou pást a na všech holých návrších naleznou pastvu. 10 Nebudou hladovět ani žíznit, nebude je ubíjet sálající step a sluneční žár, neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává, a dovede je ke zřídlům vod. 11 Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. 12 Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů.” 13 Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! 14 Sijón říkával: “Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.” 15 Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. 16 Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“
Píseň: 155 Hospodin, Pán Bůh svatý
Ohlášky
Promluva k dětem
Bratři a sestry, děti a mládeži, když se na sebe podíváme, vidíme, že jsme lidé různý, různých tváří, povah, věky i životního údělu a vidíte, jsme jeden lid
Když myslíme na Boha trojjediného, myslíme na to, že i Bůh sám v sobě není samotou, ale společenstvím, živým životem.
Není to záhada matematiky, ale zázrak společenství, do kterého jsme zváni.
Modlitba
Náš Bože, děkujeme ti za společenství, do kterého nás zveš. A dej, až u tebe a mezi sebou navzájem nacházíme radost a přijetí a lásku. Amen.
Píseň: 368 Ó Tvůrce, Duchu svatý, přijď
Základ kázání Galatským 5, 13 – 6, 2
13 Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. 14 Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! 15 Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. 16 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. 17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. 18 Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem….
22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25 Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. 2 Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.
Kázání
Svoboda
Byli jste povoláni ke svobodě, píše apoštol Pavel. Pavel myslí na svobodu od Zákona. Pavel je přesvědčen, že vedle Krista i takový Mojžíšův zákon se jeví jako otroctví. V galatských sborech došlo k rozkolu. Nechávali se obřezat. A to proto, že jim misionáři z Jeruzaléma navykládali, že samotný křest nestačí, ba ani samotná víra v Krista nestačí ke spáse, a že je třeba k tomu přijmout obřízku a podřídit se Mojžíšovu zákonu. Pavel to hodnotí jako odklon od evangelia, jako nové zotročení. A proto varuje a mluví o svobodě. To zní zajímavě, když si uvědomíme, že křesťany se mnohdy stávali lidé, kteří byli tehdy otroky. Ti žádnou svobodu neznali, ani osobní, ani občanskou. A vedle toho se křesťany stávali také svobodní občané. Ti chápali svobodu především jako možnost, jak realizovat svobodně svůj život. A tito svobodní se ocitnou v jednom křesťanském sboru spolu s otroky jako bratři a sestry.
Svoboda ke druhému, pro druhého…
Ale Pavel mluví o svobodě, ve které má platit, že spíše než sebe mám vidět druhého. V Mojžíšově zákoně myslí člověk na sebe, jak by obstál před Bohem. Kristus jej od toho osvobozuje a obrací k druhému, který stojí vedle. A to má ve sboru i takové dopady, že ten, který nikomu nesloužil má teď v lásce sloužit tomu, kdo je společensky otrokem, ale ve víře je bratrem. Ten, kdo celý život slouží, protože je otrokem, má taktéž sloužit, třeba i tomu, kdo je svobodný, ale ne jako svému pánu, ale jako svému bratru. Je to svoboda postavená na hlavu. Je to svoboda od sebe samého. Je to svoboda od daností, ve kterých jsme uvězněni společenskými poměry, zdravím, nemocemi, postižením, vrozenými dispozicemi a postavením, okolím, rodinou a výchovou, národností a jazykem.
O lásce…
Pavel mluví o lásce. To neznamená jenom, že se budeme na sebe navzájem usmívat a chovat se k sobě slušně. To dělá mnoho lidí, a nic k sobě nemusí cítit. Láska je prostor, ve kterém se cítím bezpečně. Naopak, tam kde se lidé hlídají, aby náhodou nic ze sebe a před sebou neodkryli, tam láska nevládne. Tam se všichni navzájem hlídají a čeká se, kdy, kdo a jak udělá chybu. Nebo si vyčítají, nebo se lhostejně míjejí, nebo už dávno utekli.
Láska jako otevřenost, jako důvěra…
Láska znamená velkou otevřenost vůči těm druhým ve sboru. Znamená vzájemnou důvěru. Znamená, že mohu s druhým sdílet svůj vnitřní život.
Požírání se…právo silnějšího
Pavel mluví také o vzájemném požírání se. Mluví o nevraživosti a soupeření, ke kterému ve sboru dochází. To je obrovské nebezpečí. Jako Kristův lid skončíme. Možná budeme umět fungovat jako firma, jako s.r.óčko nebo akciovka. Jistě se takto dá formálně sbor provozovat po léta. Ale jenom za tu cenu, že v něm bude vládnout člověk nebo skupina lidí, kteří ty druhé ukřičí nebo umlčí. Lidé v okolí uvidí, že i v křesťanském sboru vládne právo silnějších nad slabšími. A jaký je pak rozdíl mezi sborem Kristových vyznavačů a zbytkem světa?! A přece o ten rozdíl nám má jít také. Mezi námi nemá vládnout zákon, kde silnější požírá slabšího, ale zákon Kristův, kde se vzájemně neseme.
Jenomže, každý jsme jiný. Pocházíme z různých prostředí. Máme různé představy, jak má fungovat náš sbor. Máme různé představy, jakou budoucnost čeká náš sbor. Máme různá očekávání, co má dělat a kam má směřovat náš sbor. Máme různé představy, jak spravovat a vést náš sbor. A máme různá přání, k čemu a komu má sloužit náš sbor a jak má podle toho vypadat. A tak se můžeme trápit otázkou, jak se vůbec můžeme dohodnout na společném směřování. O to také jde. Vždyť kromě osobních a rodinných životů žijeme také sborovým životem a ten je součástí nás samých. Záleží nám na tom. Jak se tedy dohodneme? Právem většiny, hlasováním? Právem vůdcovským? Právem moudřejšího a rozumného?
Jak vlastně tvořit a žít dál společenství, o které nám tak jde, na kterém nám záleží? Ani demokratické hlasování nepřináší ten toužebný pokoj Kristův. Jediné, k čemu navádí i Pavel, je otevřít se myšlení druhého, naslouchat hlasu a vzdát se svého hlasu, radikálně, dát přednost druhému. Nejde to nijak nařídit, ani to nejde nijak zařídit, naordinovat, manažersky podchytit a uhlídat. Na počátku lze o tom jen přemýšlet. Každý sám za sebe. Takovou věc však musejí udělat všichni. Nemůže jeden vyhrát a druzí se podřít, ale naučit se brát toho druhého vážně jako sebe samého a zároveň se necítit ohrožený tím, že ten druhý je jiný, než jsem já.
Vina a cesta ke smíření…
Pavel mluví také o provinění, o různých chybách. Nerozvádí to. Nepitvá to. To, na co spíše klade důraz, je snaha o smíření. Smíření, to je cíl. Smíření, tím se jako křesťané máme vyznačovat. I ve sboru se umíme navzájem zraňovat, ať už vědomě nebo nevědomě. Nejsme svatým společenstvím. Svatým společenství se staneme tehdy, když se naučíme usmiřovat a společně pokračovat dál. Ne proto, že nás momentálně poutá k sobě aktuální úkol a zájem. Ale proto, že společně, i když pocházíme z různých rodin, prostředí a zvyků, nás sjednocuje jeden Pán a jeden cíl, kde bychom měli být společně a nikdo z nás by tam neměl chybět. Neboť bez toho druhého onen cíl nebude mít tu plnost. A tak tento program společenství už můžeme naplňovat nyní, navzdory naší lidské slabosti a náchylnosti brát si vše osobně, a chápat třebas i názor druhého jako útok proti sobě.
Neste břemena druhých…
V závěru Pavel mluví o nesení břemen. Jedni břemena druhých neste. Jistě nelze převzít odpovědnost za život těch druhých. Stačí, když si uvědomíme, čím ten druhý zrovna prochází. Už to jak mluví, jak jedná, je třeba ovlivněno jeho situací….
Proč to všechno děláme…
Klademe si otázku, proč to všechno máme dělat? Nebylo by nám lépe, kdybychom se na to vykašlali a žili sami pro sebe? Rozhodně ne. V druhém člověku, který je zcela jiný, jsme získali sami sebe. V tom je náš Pán geniální. Nutí nás, abychom šli cestou těžší, než nabízí přirozený svět. Ta těžší cesta je umět se domluvit, najít společný průsečík, umět se scházet, umět spolu žít, umět se spolu smát i trpět. Umět kus sám sebe dávat druhému nebo cele sebe sama vydávat do rukou druhého.
Má to smysl? Na první pohled rozhodně ne. Ale ten hlubší pohled nám ukazuje, že to má smysl už proto, že překračuji své vlastní hranice, že sám sebe nacházím v druhém, že už nemusím být sám. Víra se stává dynamickou silou a životem.
Jsme zváni do společenství života Trojice. Do života Boha, jehož podstatou je to, že se sdílí a že se radikálně otevírá, když tvoří svět a že se radikálně vydává, když umírá na kříži.
Amen
Modlitba
Bože, Stvořiteli nebe a země,
ty jsi Pánem celého vesmíru.
Byl jsi mezi námi přítomen v podobě člověka
a ve svém Synu Ježíši Kristu
jsi sdílel náš život a naši smrt –
ty, který jsi Bohem nade všechno.
Tvůj Duch přebývá mezi námi a udržuje nás při životě.
Dej, aby tvá láska, tvá laskavost, tvé slitování
vstoupily do našeho života.
Přijď tvé království.
Píseň: 480 Srdce k srdci, spěšte spolu
Přímluvy
Náš Bože, prosíme o tvůj pokoj, který pochází od jinud než z tohoto světa.
Ať nám přinese tvé milosrdenství, ať jsou do tvého pokoje zahrnuti i lidé kolem nás.
Náš Bože, prosíme o víru, které není nikdy dost.
Dej, ať věříme až do konce, dej, ať věříme i ve chvílích, které víře vůbec nepřejí a spíše ji chtějí zahubit. Dej ať jsou do víry v tebe zahrnuti i lidé kolem nás.
Náš Bože, prosíme o svornost a jednomyslnost, i tam kde se spíše hádáme a štěpíme.
Uchovávej nás v jednom smýšlení a v jednom duchu. Dej ať k sobě najdou cestu rozdělení křesťané.
Otče náš…
poslání
Mt 6,24: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne.
požehnání
Ať je vám Bůh milostiv
Ať vám Bůh dá své požehnání.
Ať nad vámi Bůh rozjasní svou tvář
Ať je známa mezi vámi jeho cesta.
Amen