V neděli 11. října 2009 jsme se vydali „na cestu ke kořenům“, jak by se dal s nadsázkou nazvat náš sborový zájezd, jehož cílem byla vesnice Prlov, místo odkud se do našeho sboru těsně po druhé světové válce přestěhovala celá řada bratří a sester. Usadili se na hospodářstvích po odsunutých Němcích a vytvořili tak kazatelskou stanici Troskotovice.

Vyjeli jsme v dešti a za tmy autobusem firmy Psota s řidičem panem Hlávkou; nejen že nás bezpečně vezl, ale zúčastnil se téměř veškerého programu společně s námi, což bylo sympatické.

Dopoledním cílem cesty byl sbor naší církve ve Zlíně. Zde jsme se zúčastnili bohoslužeb s Večeří Páně, byla neděle Díkčinění. Během dopoledne jsme učinili dvě poznání – jednak si většina z nás všimla, že při vysluhování jsou na stole Páně připraveny malé nerezové kalíšky pro ty, kteří z nějakého důvodu nepřijímají z jednoho kalicha. Bylo to zcela nenápadné a nerušivé; je to pro nás dobrá zkušenost, vždyť rozhovor na toto téma se v Miroslavi začíná pomalu rozvíjet. Druhý moment se týkal nedělní školy. Také ve Zlíně odcházejí děti před kázáním do NŠ, avšak bez toho, že jsou tam „vysláni“ od stolu Páně, jak jsme na to zvyklí. Zlínský kostel je velmi vytížený – před bohoslužbami ČCE se scházejí ke službám Božím českoslovenští a v 11 hodin v přilehlém sále členové Jednoty bratrské.

Po pohoštění a neformálních rozhovorech ve vestibulu jsme odjeli pod vedením bratra Jiřího Pejly, místního kurátora, k tzv. jednadvacítce  – někdejší Baťově správní budově – a vyjeli jsme výtahem do 16. podlaží na vyhlídkovou terasu. Výhled byl pěkný, po deštivém ránu totiž vysvitlo slunce a tak jsme mohli alespoň takto poznat krásné a zajímavé město s neobvyklou elegantní cihlovou architekturou a pohnutou historií.

Hlavním odpoledním programem byla návštěva Prlova, kam se těšily zejména sestry z Troskotovic. I my ostatní jsme byli zvědaví na obec, na kterou rády a často vzpomínají. Věděli jsme, že nás tam čekají, a to dokonce s typickým valašským pečivem – svátečními frgály. Netušili jsme však, že budeme přijati jako nejvzácnější a milí hosté. V kulturním domě bylo prostřeno a pan starosta Gargulák nás srdečně vítal „na rodné kamenité hroudě“.  Historii i krásy Prlova a Pozděchova, kam obec sborem patří, nám přiblížil společně s bratrem farářem Vlastimilem Kovářem. Na dokreslení jsme mohli zhlédnout projekci o obou vesnicích, Síň tradic se smutnou historií konce války, kdy bylo v Prlově zavražděno 23 osob, i bohatě vybavené fit-centrum. A zase jedno poznání – neokázalá přátelská souhra starosty a faráře, která jistě svědčí výborně oběma stranám.

Cestou zpět jsme ještě navštívili hřbitov, faru a kostel v Pozděchově. Před oltářem, neboť je to původně kostel luterský, byly ještě dary Země připomínající nedávnou neděli Díkčinění. S chutí jsme společně zazpívali a vyjeli k poslední zastávce naší cesty – do Vizovic. Zde jsme navštívili dílnu tzv. vizovického pečiva, nakoupili dárky, poobdivovali zručné ruce výrobce a ještě rychle nakoupili skvělou čokoládu v zámeckém dvoře.

Sborový zájezd se vydařil. Děkujeme sestře Jiřině Uhříkové za přípravu,  radujeme se z pěkných setkání a jsme vděčni za šťastný návrat.

A statistika – bylo nás čtyřicet ve věku od čtyř do osmdesáti let.

Lia Ryšavá