V neděli 13. června 2010 jsme si v zaplněné modlitebně v kazatelské stanici Bohutice připomněli 75 let od jejího postavení. Bylo to radostné shromáždění, v němž jsme nejen nahlédli do minulosti (bratr farář Titěra přečetl z knížečky o Bohuticích o místních evangelících od nejstarších dob až do 60. let 20. století), měli jsme k dispozici stavební plány i fotografie ze života kazatelské stanice, mohli jsme zalistovat i kronikou), ale zejména jsme byli povzbuzeni zvěstí evangelia. Náš host – sestra farářka Martina Kadlecová ze Silůvek – založila kázání na textu z evangelia Matoušova 18, 20: „Neboť, kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Text, kterým se často povzbuzují bratři a sestry roztroušení v diaspoře, text, který dává odpověď na otázku po smyslu života v menšině, text, který dosvědčuje, že tam, kde je zvěstováno evangelium není naše lidské snažení zbytečné. Vděčnost a chvály jsme vyjádřili nejen společným zpěvem a modlitbami, ale i poslechem hry na flétny a vystoupením pěveckého sboru.

Sestru farářku Kadlecovou jsme pozvali záměrně. Bohutice patřily v době druhé světové války k Silůvkám, neboť mezi Miroslaví a Bohuticemi byla v té době státní hranice. Také o této těžké době jsme vyslechli několik vzpomínek.

Sešlo se nás opravdu hodně. Se sestrou farářkou přijeli i ti, kteří dnes patří do sboru Silůvky, ale své kořeny mají v Bohuticích nebo okolí. Přišli i ti, kteří nejsou pravidelnými účastníky bohoslužeb, přišli hosté z katolické farnosti, veřejnost i početná skupina z Miroslavi a  z ostatních kazatelských stanic. Kdo chyběl, byla sestra vikářka Kalusová, na niž se Bohutičtí opravdu hodně těšili. Napsali jsme jí do nemocnice dopis a připojili mnoho pozdravů.

V Bohuticích se pěstuje ekumena zcela přirozeně, odzdola, a tak mezi účastníky sborového odpoledne byly i sestry katoličky. Během bohatého pohoštění po ukončení slavnosti (nezapomenutelným zážitkem pro mnohé jsou jistě úžasně chutné svatební buchtičky!), které probíhalo v krásně upraveném parčíku před modlitebnou (za což patří díky iniciativě bohutického pana starosty Pavla Štefky) jsme byli pozváni ke zhlédnutí Křížové cesty, která je instalována v zámečku. Početná skupina pozvání přijala a nelitovali jsme. Cedrové sochy v životní velikosti v realistickém provedení i jejich pohnutá historie byly zajímavým doplněním bohutické slavnosti. Opět se potvrdilo, že „Jeden Pán, jedna víra…“ a samozřejmě, jakkoliv je prožívání i vnější vyjadřování zbožnosti u katolíků a evangelíků různé „tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas …“.

Lia Ryšavá