Mohli jsme ji prožít v neděli 21. března 2010 v 17.00 hodin v kostele sv. Kunhuty v Hostěradicích. Na pozvání pana faráře Josefa Dvořáka jsme se vypravili několika auty (plus jeden pár pěšky, aby spojil duchovno s jarní procházkou) do známého kostela mezi známé sestry a bratry katolíky. Postní nedělní podvečer v boční kapli gotického kostela, prosluněné zapadajícím sluncem, byl krásnou příležitostí ke ztišení, zklidnění a k upření mysli k blížícím se Velikonocům. Kázání bratra faráře Ondřeje Titěry ovšem působilo jako pramen bystré vody – kohout z příběhu o Petrově zapření jasně trylkuje i do našeho svědomí a kdo by měl problém (ve světě odcizeném přírodě) představit si jeho burcující ranní zpěv, tomu byl nabídnut příměr budíku. Významnou roli při ekumenických bohoslužbách hrál také společný zpěv. Samozřejmě – nechyběla píseň, kterou s trochou nadsázky a s humorem můžeme nazvat naší ekumenickou hostěradicko-miroslavskou hymnou: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás“, vždyť ji zpíváme vždy, když se sejdeme a máme ji jak v našem Dodatku (678), tak v katolickém kancionálu. Také doprovod na harmonium byl „ekumenický“ – to když bratra varhaníka Požára vystřídala sestra varhanice Jana Ryšavá, aby doprovodila zpěv písně „Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly“, opět jde o píseň, kterou máme my i katolíci. Zatímco my ji zpíváme již delší dobu, v Hostěradicích ji zatím neznali. Otec Josef, který si ji oblíbil, doufá, že po společném zpěvu v ní najdou zalíbení i jeho ovečky. Na oplátku jsme se seznámili s písní „Nedejme se k spánku svésti“ z katolického kancionálu. Zažili jsme opravdu krásnou Smrtnou neděli, nevynášeli jsme sice žádnou Morenu ze svých příbytků, jak to bývalo ještě do nedávna na venkově zvykem, ale možná se nám podařilo vynést a vymést zase trochu starých předsudků ze svých srdcí. K tomu nám pomáhej i nadále náš nebeský Otec, který nečiní rozdílu mezi svými dětmi.

Lia Ryšavá