https://picasaweb.google.com/miroslav.cce/Blazkov2011#

Čím to je, že v jediném týdnu pobytu na Blažkově mám pocit, jako bych s lidmi (letos nás bylo 64) prožila měsíc. Intenzivní spolubytí, profesionálně propracovaný program a chutné jídlo – to je týdenní pobyt na Blažkově.

Letos jsme putovali za vlastními kořeny, vrátili se do 16.stol. a jako luteráni, kalvinisté a Čeští bratři poznávali historii církve i sboru. Píseň „Hrad přepevný je Pán Bůh náš“ se stala symbolem této doby. S těmi nejmenšími jsme hrad přepevný postavili nedaleko tábora  z materiálu, který nám poskytl les. Ty větší děti se snažily v jedné z her propašovat co nejvíce zakázaných knih přes hranice. To jsme si povídali o době temna u nás, o komunismu a normalizaci. Děti se seznámily s psacím strojem a vyzkoušely si, jak pracně vznikala každá kniha. Při vyšívání vzorů do tvrdého papíru se učily zase trpělivosti a pečlivosti.

Humorným způsobem dospělí divadelně ztvárnili báseň o pronásledování protestantů na českém venkově včetně pálení knih i biblí.

Asi nikdo z nás by si netroufl na začátku prázdnin předpovídat, že se poslední týden v srpnu budeme na Vysočině koupat v nedalekém rybníku Moravci a užívat si tak letních radovánek.

Všech našich aktivit se účastnily vosy ve velkém počtu a nevynechaly ani volleyball, kdy ve snaze dostat se k míči, do nás zuřivě narážely.

Teplé počasí, dobrá nálada a chuť k jídlu nás neopouštěly ani koncem týdne, kdy jsme si připomínali vydání Tolerančního patentu. Děti i rodiče ve scénkách předváděli události s ním spojené. Kdo jsme a kam směřujeme vyjádřila sestra Havlová v jedné ze scének následovně : „Helvétem budu a zůstanu!“

Krbák byl veselým zakončením horkého dne s písní : „Veď mě dál Pane do svého království, veď mě dál Pane i s mojí hloupostí. Veď mě dál Pane na vzdory nástrahám,  ó veď mě dál…“

Prosíme, veď nás Pane, ať se ve zdraví za rok opět sejdeme.

Helena Drastíková