V Miroslavi byly v sobotu 9. března položeny první tři kameny zmizelých, a to Martě, Haně a Ruth Herzogovým, které před válkou žily v Miroslavi a které se spolu s 3 800 československými občany staly oběťmi vyhlazení Terezínského rodinného tábora (8. –  9. 3. 1944), tedy přesně před 80 lety. Jsme rádi, že jsme jako sbor mohli být spolupořadateli této pietní akce. 

Náš sbor je spjatý s miroslavským židovským hřbitovem už přes 30 let, kdy jsme poprvé v našich rodinách ubytovávali brigádníky z Německa, kterým nebyla lhostejná minulost a kteří chtěli alespoň symbolicky přispět k zachování památky židovského obyvatelstva.

Přes brigády na hřbitově postupně vzniklo partnerství našeho sboru s Michaelkirchengemeinde ve Sprembergu (Braniborsko). Spremberští k nám pravidelně jezdívají každé dva roky na podzim a i my jsme párkrát do našeho partnerského sboru v Německu zavítali. 

V minulém roce nás ještě těsněji propojilo společné téma – kameny zmizelých (německy Stolpersteine). I Spremerští se totiž ve svém bydlišti židovskými dějinami zajímají a už také několik kamenů zmizelých mají.  Když jsme našim hostům při podzimní návštěvě vyprávěli o našem záměrů položit v Miroslavi první tři kameny zmizelých, projevili zájem u našeho pokládání kamenů být. To jsme ještě netušili, že se k nám nakonec vypraví 28 účastníků a že více než polovina z nich bude konfirmandů či mládežníků. A ani jsme nemohli vědět, že nás čeká jedinečný prodloužený víkend plný krásných setkání, ale i vážných a dojemných momentů, které se nám vryjí do paměti.

Jedinečná byla i úzká spolupráce s miroslavskou základní školou, která kladení kamenů organizovala a jejíž žáci mezi rodiči a miroslavskou veřejností vybrali finanční prostředky k pořízení kamenů zmizelých. Ve škole se také odehrála i velká část česko-německých programů. Němečtí teenageři se spolu s našimi sborovými dětmi a mládežníky a žáky a žákyněmi naší školy sešli už hned po příjezdu ve čtvrtek večer při jazykové animaci, kterou nám připravila Simona Pöder Innerhofer z organizace Tandem podporující mj. česko-německá setkávání mládeže.  Během hodiny her a komunikačních aktivit se postupně rozvolnily jazykové bariéry. Celý večer bylo veselo a polevilo i napětí před odchodem do hostitelských rodin.

V pátek jsme začali na židovském hřbitově, kde Aleš Bednařík více než šedesáti účastníkům ukázal hroby rodiny Herzogových. Leží zde manžel Marty Herzogové Julius, který zemřel v pětačtyřiceti letech pouhého půl roku po narození dcery Ruth.  A je zde pochován i Martin a Juliův syn Oto, který zemřel jako tříletý chlapec následkem úrazu. Martin muž i syn sice zemřeli předčasně, byli však řádně a s úctou pochováni a jejich jména jsou dodnes vytesána na náhrobcích. Maminka Marta s dcerami Hanou a Ruth zemřely o pár let později, po velkém utrpení, za hrůzných okolností, bez možnosti být pohřbeny a bez toho, aby jejich jména zůstala zvěčněna na náhrobcích tak, jak žádá židovská tradice. O to důležitější je, že se alespoň na kamenech zmizelých symbolicky vrací jména těchto žen do Miroslavi, kde žily.

Na hřbitově promluvilo i několik hostů ze Sprembergu, kteří na hřbitově strávili už mnoho pracovních hodin. Někteří z nich na miroslavský hřbitov jezdí už od 90. let a pamatují ho ještě zarostlý se spoustou popadaných náhrobků. Byla to krásná a silná chvíle, kdy mohli tito vesměs starší účastníci sdílet svoje zkušenosti a pocity se spoustou mladých lidí.

Ze hřbitova se výprava 66 německých a českých studentů i dospělých vydala do Boskovic, kde byl připraven program Muzeem Boskovicka. Paní Tereza Randýsková, pedagožka muzea, nás provedla malebnou židovskou čtvrtí, židovským obecním domem a krásnou synagogou. Kromě toho jsme mohli nahlédnout do mikve, židovské rituální lázně nebo ochutnat nekvašené chleby, macesy. 

Den čeští i němečtí žáci zakončili opět ve škole při společném programu, který připravovaly české děti pro německé a naopak. Pracovalo se ve skupinkách a ve většině z nich bylo veselo. V těchto chvílích nebylo důležité, kdo je Němec a kdo Čech. Nejdůležitější byla snaha domluvit se s tím druhým, něco se o sobě dozvědět a třeba zjistit, že nás baví stejné věci. Po programu čeští žáci ještě provedli své německé kamarády po naší škole. A zbyla i chvilka na volnou zábavu. 

Pro dospělé německé návštěvníky byla připravena komentovaná prohlídka výtvarné výstavy žákovských prací. Paní učitelka výtvarné výchovy a dějepisu Lenka Biberlová představila několik výtvarných projektů, na kterých se podíleli žáci vyššího stupně. Žáci nižšího stupně pod vedením paní učitelky Dagmar Szabóové do výstavy připojili příběh královny Ester.  Spremberští obdivovali to, že se škole podařilo vtáhnout do židovské problematiky tolik dětí a že se podařilo propojit toto téma v několika předmětech. Vedle dějepisu a výtvarné výchovy to byla i angličtina, němčina, čeština a při přípravách akce i pracovní činnosti. Celý večer byla ve škole krásná atmosféra a jak poznamenala jedna účastnice, “všichni byli jednoho ducha”. Večer se ze školy ani nikomu nechtělo domů.

V sobotu měl pro naše hosty, hostitele i další zájemce připravenu přednášku o rodině Herzogových Aleš Bednařík. Podařilo se mu shromáždit až neuvěřitelné množství informací a  materiálů k rodině Herzogových, včetně několika fotografií. Neopakovatelným momentem bylo i to, že se dopolední přednášky účastnil i pan Milan Herzog, jehož tatínek byl přímým bratrancem Hany a Ruth. O této části rodiny se pan Herzog dověděl až díky našemu pátrání po rodině Marty a jejích dcer.

Odpolední program se odehrával u domu na Kostelní 22, kde Marta s Hanou a Ruth žily. Shromážděné publikum čítající kolem 300 lidí pozdravili starosta Martin Plechatý a místostarosta Svatoslav Ryšavý. Aleš Bednařík seznámil přítomné s osudem žen Herzogových, bratr farář David Sedláček promluvil o hodnotě lidského života a sestra farářka Jette Förster ze Spremberga ve svém pozdravu připomněla, že položením kamenů příběh Marty, Hany a Ruth nekončí, ale všichni z nás jsme odteď strážci jejich památky. Promluvy byly proloženy zpěvem žákovského pěveckého souboru Miroslavíci, klarinetní hrou pana učitele Oty Nožky a pana ředitele ZUŠ Přemysla Forsta a recitací básní terezínských mladých básníků v podání žákyň Ingrid Bortlové a Zuzany Balíkové. Celým odpolednem provázela ředitelka školy Jana Kadlecová. Na závěr pietní akce zazněla česká státní hymna. Ze svědectví z Osvětimi je známo, že právě českou hymnu zpívali těsně před svou smrtí muži, ženy i děti z Terezínského rodinného tábora, velmi pravděpodobně tedy i Marta Herzogová se svými dvěma dcerami. 

Po skončení slavnostního aktu probíhal program ve škole, jehož nedílnou součástí byla již zmíněná výstava žákovských prací. V úvodu programu zazpívali několik písní Miroslavíci. Ti pak ve workshopu zájemce naučili hebrejský kánon  Hashivenu. V dalším workshopu bylo možno se naučit tančit židovský tanec Majim, majim. Technicky založení návštěvníci si mohli vyzkoušet práci s lego-roboty. Ve výtvarném workshopu si zájemci skládali origami-holubičky, které si pak odnesli domů nebo je připojili  k výzdobě školy. V dalším výtvarném workshopu mohly menší děti zpracovat příběh královny Ester, která před dávnými lety zabránila v perském království vyvraždění Židů, což připomíná židovský svátek purim. Před 80 lety připadl tento svátek na 8. a 9. března. A právě tehdy došlo k vyvraždění Terezínského rodinného tábora. 

Aleš Bednařík v komentované prohlídce výstavy Židé na Kostelní ulici přiblížil osudy dalších židovských obyvatel Miroslavi, o nichž už víme, kde bydleli a jimž tedy můžeme v budoucnosti položit další kameny zmizelých.  Právě identifikace místa bydliště je v jeho badatelské práci velmi náročná, protože v Miroslavi od předválečných sčítání lidu došlo k přečíslování domů. 

V kavárničce se vařila nejen dobrá káva, ale bylo k dispozici i několik sladkostí z židovské kuchyně, mezi nimi i řezy v Miroslavi známé jako bádrovka. Recept se předává z generace na generaci a pochází z miroslavské židovské kavárny rodiny Baderových. Kromě dalších dobrot byly k ochutnání také hamanovy uši, tedy sladké taštičky, spjaté se svátkem purim. Hamanovy uši pekly děti naší školy nejen na tuto příležitost, ale už i na podzim. Jako malé poděkování je dostávali ti, kdo finančně na kameny zmizelých přispěli.

Večer se němečtí hosté s hostitelskými rodinami  a dalšími zájemci sešli k závěrečnému posezení před posledním dnem. Byly zde navázány další kontakty, zaznělo pár německých i českých písní a celkově panovala dobrá nálada a radost z toho, že se celý den dobře vydařil.

Závěrečným bodem programu byly česko-německé bohoslužby, které sloužili společně  farář David Sedláček a spremberské farářky Jette Förster a Elisabeth Schulze. K slavnostnosti bohoslužeb přispěly i dvě skladby našeho flétnového souboru. Němečtí hosté zazpívali jednu píseň, ke které jsme se mohli připojit zpěvem či tleskáním. Dále zazněly písně, jejichž nápěvy máme společné, a tak jsme se mohli každý naplno ve svém jazyce připojit ke chvalozpěvům. A také zaznělo, ten víkend už po několikáté, pozvání do Sprembergu. Vypravíme se tam? 

Jsme velmi vděční, že jsme mohli být u tak velké události, která propojila národy,  náboženství, místní komunitu i  různé generace. U události, která nám sice bolestně připoměla minulost, ale zároveň nám dala závazek a naději do budoucnosti. A jsme moc  rádi, že partnerství našich dvou sborů je tímto společným zážitkem posíleno. Moc nás těší, že se tato událost dotkla i mladší generace. Snad máme v dalších letech na co navazovat.

Náš společný prodloužený víkend byl podpořen  Česko-německým fondem budoucnosti. Děkujeme!

Daniela Bednaříková

Foto: Matyáš Sedláček