Stálicí mezi kruhovými pořady jsou cestopisné večery s Robi Mahelem. Vždy se těšíme, nejen my, tradiční návštěvníci Kruhu, ale také početná skupina těch, kteří si pořady pečlivě vybírají. Zklamán není nikdo. Díky panu Mahelovi jsme poznali nádhernou divokou arménskou přírodu, dověděli jsme něco o lidech, kteří žijí v horách, o jejich náročných životních podmínkách i o jejich kultuře.  Arménie, země s neuvěřitelně dlouhou křesťanskou tradicí a s velmi složitou politickou a hospodářskou současností, je velice krásná a turisticky ještě ne úplně objevená.

Arméni jsou si vědomi délky své křesťanské tradice a hrdě připomínají působení svatého Řehoře, stejně jako panovníka Tiridata. Důležitým letopočtem je rok 301, kdy se Arménie stala prvním křesťanským státem na světě. Křesťanství se zde vyvíjelo svébytným způsobem, křesťanská tradice se liší jak od tradice západní, římskokatolické, tak od východní, pravoslavné.

Nádherné fotografie nás doslova vtáhly do putování skupiny turistů, s nimiž jsme pozorovali stále se objevující horu Ararat – bájnou arménskou, stejně jako biblickou horu – která však neleží na území Arménské republiky!

Na jaře máme slíbeno další cestování, sledujte nabídku programů v Kruhu a neváhejte přijít.

Lia Ryšavá

V listopadu jsme se dvakrát podívali do západních Čech díky sestře Rut Vesecké – 8.11. to byly návštěvy převážně vesnic a chátrajících kostelů. Jejich příběhy jsou namnoze velice smutné. S původními obyvateli, kteří byli po druhé světové válce odsunuti, jako by byl vyhnán i přirozený život, kultura i paměť těchto míst. Noví obyvatelé, i když některé rodiny zde žijí už desetiletí, stále ještě nejsou s krajem srostlí, a tak jsou pomyslné jizvy a křivdy stále živé a hluboké. Návrat k přirozenému vztahu – člověk, obec, příroda, kultura – je velmi těžký.  Vyslechli jsme jen stěží uvěřitelný  příběh obce Prameny – bohatství, které skýtají podzemní zdroje léčivé vody, mohutné plány a naděje na jejich využití, a dnes rezavějící sondy zkušebních vrtů, stejně jako chátrající budovy, projekty, o něž nemá nikdo zájem, či obec bez zastupitelstva s miliony dluhů, které převyšují mnohonásobně její rozpočet, obec,  která čeká, jak si s ní poradí exekutoři a stát.

V Kruhu 22. 11. jsme do západních Čech zavítali opět, tentokrát zejména do Mariánských Lázní a do kláštera v Teplé. Tento výlet byl radostnější. Jistě také proto, že lázeňská města byla vždy chloubou země a hlavně proto, že klášter opět slouží svému účelu a nadto je vstřícně otevřen veřejnosti.

A kdo dával pozor a dobře se díval, uviděl na řadě promítaných fotografií obrovskou rostlinu bolševník velkolepý. A nejen to – dověděli jsme se také, že tento jedovatý vetřelec se k nám dostal jako vzácný dar kancléři Metternichovi v 70. letech 19. století. Z parku u zámku Kynžvart se pak rozšířil do okolí a zplaněl.  Kdo se bolševníku dotkne, ten se osype, a kam jednou zapadnou jeho semínka, tam už dusí ostatní navěky. Jak příznačné a cosi to matně symbolicky připomíná.

Sestra Vesecká nám slíbila ještě třetí pokračování, na to se můžeme těšit po Novém roce.

Lia Ryšavá

Tyto programy patří ke stálicím v kruhovém rozpisu a všichni se na ně těšíme. Je vždy zajímavé podívat se někam, ať už máme či nemáme vlastní zkušenost, a potěšit se vyprávěním i obrázky s těmi, kteří se z cesty plni dojmů a ve zdraví vrátili.

V září to byla Anežka Titěrová, která si pro večer v Kruhu připravila vyprávění z výletu po Rakousku. Nám už známé cyklistické trio – Kateřina, Anežka a Adam Titěrovi – se tentokrát vypravilo po cyklostezce v povodí rakouské řeky Mur. Tuto cyklotrasu, v Rakousku dlouhou 365 km, zahájili u pramene řeky Mur v taurských Alpách. S velkým zájmem jsme sledovali fotografie i přehledně připravené (na mapě dokumentované) vyprávění o navštívených městech, o úskalích i krásách cyklostezky, která patří k rakouským nejdelším. Titěrovi ji však neabsolvovali celou, ve Štýrském Hradci se vydali na sever a projeli spolkovou zemí Burgenland. Poslední noc pod stanem strávili na břehu Neziderského jezera, které je rakouské největší. Pro svou významnou faunu i flóru patří mezi přírodní památky UNESCO. Jak se ukázalo, Neusiedlersee je nejen ptačím rájem, ale také zaslíbenou zemí komárů, kterým se v bažinách a nekonečných rákosových porostech výborně daří. Týdenní cyklovýlet byl zakončen v prudkém dešti ve Vídni; odtud už směřovali domů autem. Děkujeme za ochotu podělit se s námi o dojmy i nové poznatky.

V říjnu nás Daniela a Aleš Bednaříkovi pozvali na Maltu, ostrov apoštola Pavla. Tento úhel pohledu možná některé posluchače překvapil. Cestování na Maltu patří do nabídek cestovních kanceláří, ale jistě není hlavním cílem poznání míst, kde apoštol Pavel a jeho druhové ztroskotali. Se zájmem jsme v úvodu vyslechli biblický oddíl, který pavlovskou událost připomíná, a pak už jsme se zaposlouchali do zajímavé historie ostrovního státu, do příběhů o maltézských rytířích, a zadívali se na fotografie. Bednaříkovi byli na Maltě soukromě u Alešovy sestry Julie, mohli proto poznat nejen lesk turisticky atraktivních míst, ale také běžný život místních obyvatel, jejich starosti například s vodou, dobrodružné cestování místními autobusy, nákupy na trhu, soužití třeba i s koněm na maličkých městských dvorcích, rozpálené bílé skály na pobřeží i zlatem přetékající kostely přeplněné lidmi při každé mši, nejen té slavnostní. Malta, ostrov apoštola Pavla, je dodnes zemí, kde příslušnost k církvi patří k samozřejmostem.
Lia Ryšavá

Tyto programy patří ke stálicím v kruhovém rozpisu a všichni se na ně těšíme. Je vždy zajímavé podívat se někam, ať už máme či nemáme vlastní zkušenost, a potěšit se vyprávěním i obrázky s těmi, kteří se z cesty plni dojmů a ve zdraví vrátili.
V září to byla Anežka Titěrová, která si pro večer v Kruhu připravila vyprávění z výletu po Rakousku. Nám už známé cyklistické trio – Kateřina, Anežka a Adam Titěrovi – se tentokrát vypravilo po cyklostezce v povodí rakouské řeky Mur. Tuto cyklotrasu, v Rakousku dlouhou 365 km, zahájili u pramene řeky Mur v taurských Alpách. S velkým zájmem jsme sledovali fotografie i přehledně připravené (na mapě dokumentované) vyprávění o navštívených městech, o úskalích i krásách cyklostezky, která patří k rakouským nejdelším. Titěrovi ji však neabsolvovali celou, ve Štýrském Hradci se vydali na sever a projeli spolkovou zemí Burgenland. Poslední noc pod stanem strávili na břehu Neziderského jezera, které je rakouské největší. Pro svou významnou faunu i flóru patří mezi přírodní památky UNESCO. Jak se ukázalo, Neusiedlersee je nejen ptačím rájem, ale také zaslíbenou zemí komárů, kterým se v bažinách a nekonečných rákosových porostech výborně daří. Týdenní cyklovýlet byl zakončen v prudkém dešti ve Vídni; odtud už směřovali domů autem. Děkujeme za ochotu podělit se s námi o dojmy i nové poznatky.
V říjnu nás Daniela a Aleš Bednaříkovi pozvali na Maltu, ostrov apoštola Pavla. Tento úhel pohledu možná některé posluchače překvapil. Cestování na Maltu patří do nabídek cestovních kanceláří, ale jistě není hlavním cílem poznání míst, kde apoštol Pavel a jeho druhové ztroskotali. Se zájmem jsme v úvodu vyslechli biblický oddíl, který pavlovskou událost připomíná, a pak už jsme se zaposlouchali do zajímavé historie ostrovního státu, do příběhů o maltézských rytířích, a zadívali se na fotografie. Bednaříkovi byli na Maltě soukromě u Alešovy sestry Julie, mohli proto poznat nejen lesk turisticky atraktivních míst, ale také běžný život místních obyvatel, jejich starosti například s vodou, dobrodružné cestování místními autobusy, nákupy na trhu, soužití třeba i s koněm na maličkých městských dvorcích, rozpálené bílé skály na pobřeží i zlatem přetékající kostely přeplněné lidmi při každé mši, nejen té slavnostní. Malta, ostrov apoštola Pavla, je dodnes zemí, kde příslušnost k církvi patří k samozřejmostem.
Lia Ryšavá

            Den reformace, 31. říjen, jsme si díky bratru faráři Titěrovi připomněli v Kruhu 1. listopadu 2009. Že je Martin Luther velký reformátor, to asi víme všichni, dokonce bychom v paměti z konfirmačního cvičení pár dat a základních údajů také vylovili. Přesto bylo velmi zajímavé dovědět se trochu víc o obsahu Lutherových tezí, o jeho pohnutkách, které ho vedly až k přibití 95 bodů na chrámové dveře ve  Witenbergu (31.10.1517) i o tom, co vše tento čin podnítilo. Lutherův boj proti odpustkům, jejichž prodej se mohutně rozproudil v roce 1515 po vydání buly papeže Lva X., nebyl bojem za odtržení se od církve, ale za její očistu a věrnost. Lutherův čin měl veliký ohlas – přišly návrhy na vyloučení z církve, bouřlivě se disputovalo v Lipsku, Luther měl jít obhajovat svůj postoj do Říma. Tady však zasáhl jeho ochránce Bedřich Moudrý, který nechal Martina Luthera unést na hrad Wartburg. Tam v letech 1521-22 přeložil Martin Luther Nový zákon do soudobé němčiny.

            Jistě by bylo zajímavé dovědět se ještě víc o Lutherově životě, ale Den reformace si především žádal, povědět si něco zejména o tom, jak se Luther stal reformátorem (možná trošku i proti své původní vůli). Knihu Amedea Molnára, z níž Ondřej Titěra čerpal, jste už možná někteří vytáhli z knihovny a kruhový program se tak stal dobrým impulsem k jejímu znovupřečtení.

                                                                                                          Lia Ryšavá

            Těšili jsme se na ně upřímně, vždyť k nám jezdí pravidelně co dva roky. Řada z nich opakovaně tak, jak se jezdí ke kamarádům a příbuzným, kdy už víš, kde budeš spát, jak to tam vypadá a kde je i po dvou letech možné navázat  zcela plynule na rozhovor, i když to občas zadrhává, neboť jazyková bariéra nás i dvacet let po pádu železné opony věrně provází. Ne vždy je však nepříjemná, občas je i zdrojem zábavy a vztahy se utužují.

            Ze Spremberka přijelo tentokrát jedenáct osob – od nejmladšího dvanáctiletého  Dominica až po nejstaršího šedesátiletého Bernarda. Ten patří k věrným cestovatelům do Miroslavi. Bernard Sanden už ani neví, kolikrát u nás byl.  Rodinná fotografie s docela malými dětmi Uhříkovými, kterou s sebou přivezl,  svědčí o tom, že poprvé to bylo opravdu dávno.

            Naši hosté byli ubytováni v rodinách a po tři všední dny, 19.-21.října 2009, pracovali na židovském hřbitově. Jsem ráda, že tam nebyli sami a že se vždy  našlo několik ochotných spolupracovníků z našeho  sboru. Město opět dodalo vlečku na vysekanou zeleň a co víc, také zahradní stoly s lavicemi, u nichž bylo příjemné posvačit i odpočinout si. Zdálo by se, že tři dny práce na tak veliké zarostlé ploše nebudou ani vidět. Ovšem výsledek předčí veškerá očekávání – hřbitov je krásný, uklizený, připravený k zimnímu spánku. Děkuji vám všem!

            Tentokrát jsme měli s našimi hosty více času na společné chvíle díky tomu, že přijeli už v sobotu večer. V neděli jsme slavili společně bohoslužby, při nichž nás za hosty pozdravil bratr farář Hans-Jakob Werdin, odpoledne jsme využili krásného podzimního počasí a vyšli v počtu snad pětadvaceti na kopec, večer jsme se sešli v Kruhu, jehož program byl zadán hostům. Přiblížili nám fotografiemi, videem i povídáním dění ve svém sboru v posledních dvou letech. Přijali jsme také velmi srdečné pozvání do Spremberka, které se má uskutečnit 17.-20.září 2010. Už teď na tento víkend myslete a rezervujte si čas, zváni jsme všichni, a to velmi upřímně.

            Naši hosté mají za sebou úspěšnou výměnu krytiny na svém kostele a co víc, kromě křidlic osadili střechu také fotovoltaickými panely. Střecha tedy nejen chrání, ale také vydělává. Staršovstvo spremberského sboru se rozhodlo, že každý rok věnuje deset procent z výnosu na nějaký dobrý účel. S překvapením jsme se dověděli, že jsme jejich první cíl – dostali jsme dar na výměnu střešní krytiny na našem kostele. A tak jsme téměř  symbolicky upevnili vzájemné  přátelství přes kostelní střechu!

            Poslední večer, ve středu 21. října, jsme strávili také společně. V 18.00 jsme se sešli v Kruhu k prostřenému stolu ke společné večeři. Děkuji všem vám, které jste vše krásně – chutně a vkusně – připravily. Sešlo se nás hodně, kolem třiceti, a po celý večer vládla příjemná, místy veselá atmosféra. Tentokrát jsme to byli my, kdo prostřednictvím souboru fotografií přiblížil dění u nás. Tohoto úkolu se ujal bratr Erik Schwarzbach. Sestra Daniela Bednaříková nás překvapila připravenými otázkami, které posloužily k vzájemnému bližšímu poznání. Rozdělila nás do malých skupinek, kde byl vždy někdo schopný tlumočit. Díky tomu, se do rozhovoru zapojili všichni, i ti, kteří ve velké skupině sice se zájmem poslouchají, ale z různých důvodů se nerozpovídají. V Kruhu to hučelo jako v úle a tak bylo velmi případné, že nakonec dostali naši hosté na rozloučenou od Férů také po skleničce medu. Od sboru si vezli barevný letáček o kostele a příslib, že za rok přijedeme do Spremberka.

                                                                                                                      Lia Ryšavá