Rubriky
Dění ve sboru

Sborové ohlášky

Sbírka Jubilejní toleranční dar vynesla 11400,-Kč. Děkujeme za vaši ochotu podílet se na sbírce.

Sbírka na Adopci na dálku zatím vynesla 9500,-Kč. Sbírka pokračuje až do 2. neděle adventní. Sbírka tak nahrazuje výnos Dárkování, které letos nemůžeme uskutečnit. Část sbírky bude určena na pravidelnou platbu Adopce na dálku a zbytek posíláme na původní projekt, který měl být letos spojen s Dárkováním. Jedná se o znojemskou charitu, konkrétně na polohovací lůžko. 

U sestry Jarky Šimšové si můžete objednat Evangelický kalendář 2021 a Na každý den 2021. Jedna brožura stojí 150,-Kč.

Příští bohoslužba na 2. neděli adventní bude on-line z miroslavského kostela.

Rubriky
Dění ve sboru Online bohoslužby

Živý přenos z Pardubic

Online bohoslužby z Miroslavi tentokát nepřipravujeme, jelikož se spolu s ostatními sbory připojíme k živému přenosu z Pardubic od 9h. Bohoslužbu povede synodní senior Daniel Ženatý.

Rubriky
Dění ve sboru

Videosetkání

Virtuální káva po těchto nedělních bohoslužbách se líbila, a tak jsme ji naplánovali i na tuto neděli na 9:30. Změna: pořádá se celocírkevní živý přenos z Pardubic, více info zveřejníme. Proto nebude virtuální káva v 9:30, ale hned jak skončí přímý přenos.

Kdo máte zájem, virtuální místnost je na této adrese: https://meet.vpsfree.cz/VirtualniKruh

Máte-li problém s připojením/mikrofonem, můžete zkusit stránku otevřít v jiném prohlížeči, příp. přes chytrý telefon. Podorobnější návod.

Rubriky
Dění ve sboru

Školné Marie Namutebi

Jelikož se tradiční „Dárkování“ v tomto roce nekoná, pořádáme mimořádnou sbírku na projekt Adopce na dálku, konkrétně na školné Marie Namutebi, dívky žijící v ostrovní části Ugandy. Více informací o této naší dlouhodobé iniciativě najdete na samostatné stránce.

Přispět můžete buď bankovním převodem (zpráva pro příjemce: adopce, číslo bankovního účtu sboru: 1582635309/0800), nebo osobně bratru Vlastimilu Férovi. Sbírka potrvá do 6. prosince.

Bude-li výtěžek vyšší než náklady na Mariino vzdělání, pošleme zbylé peníze na původní plánovaný cíl letošního Dárkování, znojemskou charitu, která za ně může pořídit další polohovací postel pro potřebného klienta.

Rubriky
Dění ve sboru Online bohoslužby

Online bohoslužby + Virtuální káva

Po online bohoslužbách tuto neděli, ke kterým srdečně zveme, bude možné se připojit k neformálnímu online setkání pro zájemce. Adresa je: https://meet.vpsfree.cz/VirtualniKruh a očekáváme, že se tam setkáme okolo 9:30. Vzhledem k tomu, že tento čas nebyl oznámen včas dopředu a díky tomu, že bohoslužby je možné si pustit v neděli kdykoli během dne, omlouváme se všem, kdo to zjistíte pozdě.

Bohoslužby budou zveřejněny jako již dříve na youtube kanálu FS ČCE Miroslav.

Rubriky
Dění ve sboru

Čtení pro potěchu duše

Miroslav, 21. 11. 2020

Úvod

Milí přátelé, sestry a bratři,

přiblížili jsme se k poslední neděli církevního roku. Někdo by řekl neděle jako neděle. Svým způsobem je to pravda. Ale i dělení času má svůj smysl. Dá nám to řád, orientaci, v toku času do života vstupují zastavení a my se můžeme ve svém běhu života zklidnit a chvíli přemýšlet, nechat se oslovit. Poslední neděle církevního roku má také svůj obsah, své téma. Jmenuje se neděle Krista krále. Je to relativně nový svátek a vzešel z katolické tradice, ale to nás, protestanty, nemusí zneklidňovat, naopak můžeme tuto dobrou tradici přijmout i pro sebe. Je dobré si připomenout Krista našeho Pána také jako krále. V Bibli bychom našli mnoho textů, které o Kristu svědčí jako o králi. Na tuto neděli se tradičně čte Ježíšovo podobenství o posledním soudu z Matoušova evangelia (Mt 25, 31-46). To podobenství nám připomíná, že Pán Ježíš jednou usedne na soudcovskou stolici a bude soudit svět, lidi, všechny a všechno. Vyznáváme: „Přijde soudit živé i mrtvé.“ Má to i ten význam, že čas světa i čas lidí neplyne do ztracena, nevyšumí jako bublinky limonády, ale o našem životě bude řečeno poslední slovo, slovo pravdivé, odhalující a vysloví ho náš Pán Ježíš Kristus. A v tom máme právě naději, v životě i ve smrti. A ještě jednu věc nám toto podobenství říká: Bude nás soudit ten, který se nechal ukřižovat, který se solidarizuje s hříšníky, chudáky, s těmi nejmenšími. Kristus král ne ten triumfující, ale král solidarizující se. Podobenství mě oslovilo, a proto jsem napsal kázání, které si můžete přečíst, které zazní v on-line bohoslužbách. Sice jsem nevyčerpal všechna témata toho podobenství (na to jedno kázání nestačí), ale pár motivů jsem tam našel. A příští neděle už bude neděle adventní, další zastavení v čase, kdy si uvědomíme, že do temnot přichází světlo, vždy, znovu a znovu, každý rok…až do konce časů…

Přeji vám hodně Kristova pokoje, lásku a naději. I sílu k dalšímu dobrému boji víry.

David Sedláček

Modlitba

Dobrý Bože, děkujeme za možnost slavit neděli, odpočinout v duchu. Děkujeme ti za tento čas uklidnění, kdy se můžeme zastavit a společně se otevřít tvému přicházení, tvému slovu. Děkujeme ti za společenství. Ty jsi nás k sobě přivedl. Skrze Krista našeho Pána. Amen.

Biblické slovo Mt 25, 31-46

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy;  32 a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů,  33 ovce postaví po pravici a kozly po levici.  34 Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.  35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,  36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘  37 Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?  38 Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?  39 Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘  40 Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘  41 Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!  42 Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít,  43 byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘  44 Tehdy odpoví i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘  45 On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘  46 A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Kázání

Milí přátelé, kdyby se vás někdo zeptal, která část tohoto podobenství vás nejvíce oslovuje, co byste odpověděli?

Jsou lidé, kteří by řekli, přesně ta část, kde se mluví o tom, jak pomáháme těm potřebným. Tady mnozí vidí hlavní poselství. Víme, co Ježíš po nás chce, jak jej máme následovat. Snad ani víc není potřeba slyšet. Jistě! Nikdo z nás toto nepopře! Víra a skutky milosrdenství patří k sobě.  Ale tím ještě nevyčerpáváme celé to podobenství.

Je tu otázka: Kde je ten klíč k celému podobenství? Kde je ten klíč ke smyslu křesťanské víry? Kde je ten klíč k pochopení toho, co znamená v životě následovat Krista?

Ten klíč najdeme tam, kde Ježíš říká: „Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z těch mých nepatrných bratří, mě jste učinili.!“

Ježíš tu vyjadřuje svou solidaritu s lidmi v nouzi. A my se ptáme: Kde v tomto světě najdu Krista? Toužíme po setkání s Kristem. Hledáme ho na různých místech. Hledáme ho ve svém srdci. Hledáme Krista v kázáních, článcích církevních časopisů, ve svědectví, těch, kteří se s Kristem prý nějak setkali. Hledáme ho v tichu meditace, v kostelních lavicích při modlitebně. Hledáme ho na tichých místech v přírodě, kde nedoléhá hluk všedního shonu starostí, kde jsem offline. Hledáme Krista v církevních eventech, událostech, v bratrském a sesterském společenství těch, s kterými si rozumíme. Hledáme ho v kázaném, zpívaném Božím slovu, v žalmech třeba.

A tady slyšíme: Kristus je skrytý v tvářích, myslích, srdcích, rukách těch nejubožejších, těch nejslabších. S kterými se Kristus solidarizuje. Nazývá je svými bratry a sestrami. V těch, kteří se momentálně ocitli v krajní situaci, jsou pasivními, trpícími, jsou slabí, tahají za kratší konec provazu.

 Mohli bychom v nich rozpoznat ony blahoslavené chudé v duchu, ony blahoslavené, kteří pláčou, blahoslavené tiché, jejichž hlas je přeslechnut, ony blahoslavené, kteří hladoví a žízní třeba také po spravedlnosti, ony blahoslavené, kteří působí pokoj, ale nikdo si jich nevšímá, ony blahoslavené, kteří jsou pronásledování jakkoli, třeba pro spravedlnost, ony blahoslavené, kteří jsou tupěni, zesměšňováni, kterým se dějí zlé věci. V těchto maličkých skryl Kristus svou tvář. Kristus skrytý, a přesto tak reálně přítomný, Kristus, který není jen tak po ruce, k dispozici zbožné mysli, a přesto tak blízce hmatatelný, Kristus tak blízký, jako je blízké podání rukou dvou lidí. Kristus skrytý, a přesto tak reálně blízký, přítomný.

Setkání s Kristem se děje jaksi mimochodem. Člověk to ani nepostřehne. Jaké překvapení, když to Kristus, soudce živých i mrtvých, sedící na trůnu slávy, odhalí a připomene. Jak to Pane? Kdy jsme tě viděli…, kdy jsme ti pomohli… kdy jsme se s tebou setkali? Tehdy, kdy jste hladového nasytili atd… Možná jste to dávno vytěsnili ze vzpomínky, možná jste to chápali jako normální projev lidskosti, normální projev lásky a milosrdenství.

Pane, jak to, že jsme nazýváni spravedlivými a blahoslavenými? Nevzpomínáme si, že bychom žili nějak speciálně svatý život, nešli jsme na existenční hranu následování tebe, nevzdali jsme se poslední jistoty svého majetku, neopustili jsme své domovy pro tebe, neriskovali jsme pronásledovaní kvůli tobě až do krajnosti sebezničení, nestali jsme se chudými v duchu…atd, nestali jsme se bezdomovci jako ty, který jsi vyšel na cestu kázání a cestu kříže. Nešli jsme radikální cestou tvých nejbližších učedníků, kteří opustili všechno a šli za tebou. Jak nás přesto můžeš nazvat spravedlivými a blahoslavenými? To proto, že jste se stali v úplně běžné lidské obětavosti a pomoci bratry a sestrami těch nejmenších, těch, kteří jsou mými bratry a mými sestrami. A tak jsme se stali sourozenci Božími. Jednou rodinou Boha živého, Stvořitele a Dárce života.

Lidé hledají Krista jako krále a soudce světa. Vzhlíží k němu. Upírají své zraky do budoucnosti, tam kladou své setkání se soudcem a králem, Kristem, který přijde soudit živé i mrtvé na konci věků. Ano tak tomu jest. Takto to vyznáváme, tak tomu věříme.

Ale jaký je Kristus král a soudce? Na začátku je tu obraz budoucího soudu, kdy Kristus usedne na soudný trůn a budu soudit. To je budoucnost. A pak je tu najednou obraz pastýře, který pečlivě odděluje ovce od kozlů. Pečlivé tříbení. A pak…! A pak je tu tentýž král, Kristus, který se už dnes, teď a tady, solidarizuje s těmi nejmenšími, nejopovrhovanějšími, který svou tvář, svůj život spojil s hladovějícím, žíznícím, nahým, bezdomovcem, uprchlíkem, migrantem, nemocným, umírajícím, slabým, vězněm. Tak to je Kristus, král světa! Takto reálně kraluje. A silové pole vlády je mocné a inspirující. Přitahuje a motivuje svou zvláštní realitou i ty, kteří jméno Kristus ani nevyznávají nebo ho ani neslyšeli. Skrytě působící Král Kristus, a přesto tak reálně mocný a reálně přítomný…zasahuje celý svět!

A na závěr. Co ti kozlové z toho podobenství? Co s nimi? Ano, i s Kristem, tak reálně přítomným v tomto světě se lze fatálně minout. Minout se s Kristem může znamenat to, když zničíš naději pro toho, kdo jí vyhlíží. Když uzavřeš možnost budoucnosti. Ale abychom neskončili tak pesimisticky. To podobenství neříká, že svět a náš život už je uzavřený a dávno rozhodnutá věc. I kdyby si ve své životě některé věci uzavřel/la, je stále čas a možnost je otevřít. V silovém poli Krista, krále a soudce světa.

A slyšme slova, která zazní na závěr Matoušova evangelia, a která odhalují, jak lze přijímat Kristovu přítomnost i v souvislosti s aktuálně promýšleným podobenstvím:

Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“

A pokoj Boží, který převyšuje všechno naše pomyšlení, ať střeží vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Zprávy ze sboru

Děkujeme všem za uskutečnění sbírky „Jubilejní toleranční dar“. Podle Heleny Drastíkové se vybralo více jak 9 000, -Kč. To je úplně skvělá věc, když si uvědomíme, za jakých okolností se sbírka uskutečnila, kdy je život sboru umrtven téměř na nulu. Není umrtven! Sbor žije! Ani pandemie nás nemůže zastavit. Evangelium stále proniká do našich srdcí, vládne, nedá se zastavit.

Věříme, že sbírka pomůže dobré věci, některému sboru, který to bude potřebovat.

Letos nemůže být „Dárkování“, ale sbírku na adopci na dálku uskutečníme. Už teď se můžete přidat. A pokud něco zbude, dáme peníze na původní cíl letošního Dárkování, tedy na místní znojemskou charitu, která za to může pořídit další polohovací postel pro potřebného člověka. Sbírku můžete uskutečnit podle už zaběhnutého postupu. Kdo střádá doma, může peníze poslat bratru Vlastimilu Férovi. Jsem ochoten dělat kurýra, stačí mi zavolat (mobil: 603 186 128), nebo můžete peníze poslat internetovým bankovnictvím na účet sboru: Název sbírky: adopce, číslo bankovního účtu sboru: 1582635309/0800.

V pátek zemřela sestra farářka Jana Kalusová ve věku nedožitých 90 let. Určitě na ní s vděčností vzpomínáte. Poděkujme Bohu za její život i za její službu. Rozloučení s paní farářkou Janou Kalusovou bude až na jaře, až se uvolní situace, rozloučíme se s ní v miroslavském kostele.

Zatím se v našem sboru rozvolňovat nebude. Pokračujeme dosavadním způsobem.

Přeji vám všem Pokoj Boží

David Sedláček

Rubriky
Dění ve sboru

Jana Kalusová 27. 12. 1930 – 20. 11. 2020

V pátek ráno zemřela sestra vikářka, jak jsme ji v Miroslavi říkali. V Miroslavi prožila 27 let a spolu se svým manželem Vladimírem zde věrně, trpělivě a laskavě sboru sloužila. I poté, když Kalusovi odešli do Brna, byla s naším sborem v písemném i telefonickém kontaktu. Vzpomínejme na ni s láskou. Zarmouceným rodinám jejích dětí – Pavlu Kalusovi, Martě Karfusové a Evě Tančevové – vyprošujeme pokoj a posilu od našeho nebeského Otce.

Rubriky
Dění ve sboru

Čtení pro potěchu duše Miroslav, 6. listopadu 2020


Úvod

Milé sestry a bratři, dnešní kázání bratra vikáře zazní v neděli během
online bohoslužeb a vy můžete být při tom prostřednictvím tohoto dopisu.
Kázání bratra vikáře je založeno na slovech apoštola Pavla křesťanům, kteří
se cítili být otřeseni ve své víře smrtí svých blízkých, bratří a sester a taktéž
tím, že svět zůstává pořád stejný, stejně temný, stejně jakoby opuštěn Bohem.
Děkujeme za zpětnou vazbu na online bohoslužby i na dopisy. Slyšeli
jsme kladné, vděčné ohlasy. Snažíme se dělat všechno nejlépe s technikou,
kterou máme k dispozici. Kvalita tomu odpovídá, ale přesto jsme přesvědčeni, že to přináší zvěst evangelia, že můžete být svým způsobem přítomni
ve shromáždění, jak jste byli a jste zvyklí.
Stále platí, že se můžeme kontaktovat telefonicky, mailem, online
možnostmi internetu. Pokud vím, tak nikdo z nás zatím (a doufejme stále)
není v ohrožení života. Ale pokud o někom víte, že je na tom špatně, prosím,
pamatujme na něj i v modlitbách, ale vyměňujeme si informace podle možností. Ta izolace, v které jsme, je skučně hmatatelná. Děkuji.
Bratr vikář si pro vás přichystal také povídání o Bílé hoře, letos si
připomínáme kulaté výročí této události počátku sedmnáctého století.
Příští neděli bude v online bohoslužbách kázat sestra farářka Marta
Sedláčková. Tak snad se to povede. A dáli Bůh, budeme zase spojeni zvěstovaným evangeliem.
Děkuji také Radku Férovi a Matyášovi Sedláčkovi, že technicky zajištují vznik videa bohoslužeb.

Pokoj vám všem a buďme dobré mysli.
David Sedláček, farář

Modlitba
Laskavý a spravedlivý Pane, děkujeme Ti, za setkání s Tebou a našimi blízkými, ať na blízku či v dáli. Děkujeme za dar neděle, času odpočinku a svátku svobody. Poučuj nás z našeho pobývání pod nebesy a uč nás
počítat naše dny. A prosíme o Tvé provázení nejen dnešním dnem, ale i celým týdnem, který se dneškem počíná. Amen.
Slova apoštola Pavla z 1. listu Tesalonickým 5, 1-11
Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře
víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj,
nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.
Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj.
Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.
Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v
noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme
střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.
Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte
a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.
Kázání bratra vikáře z 8. listopadu
„Pane, dej nám nyní svého Ducha, který by nás spojoval
beze všech rozdílů, abychom jedno byli a uměli počítat tuto chvíli jako čas s
Tebou,
abychom uslyšeli Tvůj hlas. Amen.“
„Jak můžeš věřit v Boha? V tomhle světě? Války, nemoci, tragédie,
dieses Scheiz!“ tiché mumlání zpoza kšiltovky zesilovalo v žalobu a provokatér se mi podíval do očí. Nikdy ten pohled nezapomenu. Oči všech se upřely na odpověď. Už je najednou nezajímal mobil, třída instalatérů předměstí Kaiserslauternu se ztišila.
„Právě proto věřím v Boha, který je na rozdíl od tohoto světa spravedlivý. A vím, že chce abychom se na nápravě světa podíleli – všichni, tedy
i vy, vy jste náramně důležití, každý z nás. Pro lepší svět, a hlavně pro
Boha!“
To ticho by se dalo krájet. Lůzři tohohle ošklivého města, kterým se
to dávalo najevo, najednou slyšeli, že nezáleží na premiantech, na úspěšných, bohatých klucích v černých BMW, ale na nich: montérky, chraplavé hlasy od cigaret a pach od marjány…. Abdul i Karl, Nico se napřímili a mohl jsi to na nich vidět.
Jak můžeš věřit v Boha? V tomhle světě? Války, nemoci, tragédie,
dieses Scheiz… Otázka se opakuje, provází nás od časů Pavlových a my jako
křesťané nemůžeme dát jinou odpověď, jinak bychom nebyli křesťané, ale
pánbíčkáři, kteří čekají, až si pro ně přijede nebeskej autobus a toho zlýho
souseda od vedle tu nechá. Měl se více snažit, měl na sobě makat.
„Smůla, ale my už musíme jet,“ říkáme na stupínku u řidiče, kterej
má křídla a zpívá pořád to svoje Haleluja!
Členové Pavlova sboru to měli ještě těžší. Od něj a jeho druhů slyšeli,
že je Ježíš vysvobodí ze smrti a jejich přátelé umírali a nic. Žádná velká paráda. Hrob, smutek, zármutek. Beznaděj.
Navrch se zdáli mít ti, kteří sázeli na loajalitu císaři a osvědčené recepty. „Když jsem tu já, není tu smrt a až tady bude smrt, nebudu tu já.“
říkali a s ironickým úsměvem, dávkou pohrdání. A pak tu byli jiní, kteří chodili do věštíren, četli z cest ptáků v oblacích a vnitřností zvířat a smrti se báli, doslova jak čert kříže.
Jedněm nebo druhým, těm nebo oněm byli křesťané náramně podezřelí, vlastně odporní a protivní. Drželi pospolu, dělili se o chléb, pečovali o
nemocné a hlásali to svoje nenásilí, mír. A z otroků byli bratři pánů a pak tu
byla ta naděje na vzkříšení…

Na první pohled by se mohlo zdát, že první křesťané byli protivní
svou uzavřeností do sebe. Projet válkou a nebezpečími v zapečetěném vagónu, řekli bychom s Dietrichem Bonheofferem, to by byl jejich plán.
Jenže přesně tak to v Písmu nestojí. Pavel to ví a varuje. Žádné zapečetěné vagóny, tady a teď je vaše místo, vaše bojiště, vaše místo zkoušek.
Ježíš se solidarizoval s vámi, teď je řada na vás, abyste tady byly pro tento
svět, ale ne ze světa.
A naši mrtví? Apelu na solidaritu rozumíme, ale mrtví z hrobu nevstávají. Zombee jsou akorát v levných hororech.
Slyšíme tehdy i dnes kritickou otázku, ironický úšklebek. Pavel netančí kolem horké kaše: „On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním.“ V té odpovědi je více než jen slabá útěcha. Je v ní
program pro život i pro odcházení. Už dnes můžeš zažít Tvůj život s Ježíšem, Tvé hodiny tikají přesněji, a přece stejně jako ostatním.
Bytí s naším Pánem není pojišťovnou štěstí, už nyní zakoušíme
dobro, lásku, upřímnost, pokoru mezi našimi blízkými, Ježíš chce rozšířit
pole působnosti. Jsme-li k sobě takoví, fajn, ale co ten protivný soused, volič
jiného kandidáta, maník na facebooku… Umíme k němu projevit dobro,
lásku, upřímnost, být před ním pokorní? A zase, nejde o plnění skautských
bobříků, buď to děláme pro to, že nás Bůh proměňuje, nebo jen ze sportu. A
zase, žijeme v tomhle světě – tedy místem stvořeném pro krásu a dobro a
zmutovaném v kýč a sobectví, žijeme s druhými pro druhé, pro ono vzácné,
drahé a protrpěné a pochybnostmi zmítané: Ano, Pane, pomoz nedověře mé.
Jinak a lépe, i my zápasíme s drakem v nás. Jsme dost cool, super a
otevření? Kolik bude vážit naše víra na nebeských vahách, dvacet kilo nebo
patnáct tun? A v dnešní corona krizi, máme být s těmi, jimž jsou přeplněné
nemocnice jedno a mávají patenty na rozum a povolenkami na parkování
v zakázaných zónách, chodí na pivínko do zavřených restaurací a nač
roušky? Protože máme vstupenky do nebe, tak nám vlastně smrt nehrozí?!
Anebo se dáme na stranu těch, kteří strachy nejdou ani na nákup a za oknem volají policii, když si holka zapomene masku doma, na ulici běhaj děti? Nebo jsou pověrčiví jak staré báby a volají věštkyni a odpověď hledají v kávové sedlině, v astrálních andělech?
Není mi líto, tohle nejsou dresy pro nás, žádná falešná bezpečí,
ozkoušené modely a jedna paní povídala…
Obrnění trpělivostí a láskou, naděje brání náš výhled, ale ne našemu
výhledu, a tak nevěříme na nebeské váhy a svalovinu víry vysportovanou ve fitku víry, kterému se říká kostel. My zápasíme s temnotou, zlobou, malostí, právě tak jako druzí, a proto solidarita s druhými znamená pochopení. Namachrovanci svět nespasili a nespasí – byl to podvyživený Ježíš na kříži i radující se Ježíš u stolu. Tedy jako Ježíš vyrážíme na pouť, a hle: restaurace jsou zavřené, aby nebyly přeplněné nemocnice a roušky nosíme z ohleduplnosti. A hle: ten někdo za oknem už nemá strach, protože slyší, že není sám, ani ve smrti nebude a kávová sedlina patří vymýt, přece nejsme čuňátka a anděli jsme vlastně my, protože jsme si vzpomněli, že už jsme se dávno neviděli a jak se jako má…
A smrt?
Vím, že jsem s tou otázkou protivný, ale Pavel nám také nedá pokoj.
Protože falešných jistot je habaděj.
Smrt je. Smrt je prahem ve dveřích, musíme jej překročit a vejít jednou, až přijde náš čas, do té velké místnosti a budeme překvapení koho tam
všechno uvidíme. Tesař nám udělal díru pro dveře a my už teď cítíme to
teplo, nebojíme se tmy. Protože když je tma, tak se přece rozsvítí a chci-li
být ráno v cajku a sloužit svou prací, tak to s osmi bechery opravdu nezvládnu.
A smrt je také povzbuzením, abychom svůj čas měřili opravdově,
vážně, abychom uměli počítat naše dny. A díla našich rukou tomu odpovídala.
Aby zemřelí žili s ním? V minulém týdnu se zaplnily hřbitovy svíčkami, mysleli jsme na ty, kteří s námi fyzicky nejsou. Ježíš už je hostí, už
jim odpustil, tak můžeme odpustit i my, staré křivdy, opomenutí, špatně
pochopený vtip, narážku, výpadek lásky, který se mezi lidmi stává. O věcech
jiných, těžších, těžko odpustitelných nechci mluvit, paušalní soudy a laciné
útěchy nejsou v naší kompetenci, ale v rukou soudce. Milostivého, ale
soudce.
Jakou hodnotu by mělo jakékoliv dobro, kdyby nakonec mělo být
srovnáno se zlem s lehkostí a bez vědomí, že soudce všeho světa miluje spravedlnost.
Naši mrtví jsou tady s námi, pijí z kalichu, ze kterého i my pijeme a
jí chléb, který jsme i my okusili. Nejde jen o vzpomínku, jde o blízkost těch,
kteří už překročili práh a je jedno, jestli dnes nebo před čtyřmi stoletími.
Jak můžeš věřit v Boha?
V tomhle světě? Války, nemoci, tragédie, dieses Scheiz… Tak se
mohli ptát i ti, kteří před čtyřmi stoletími s otevřenou pusou hleděli na brány Prahy dokořán, když praporce krále a stavů klesaly pod náporem bavorských a císařských pluků na Bílé hoře a na pár set let mělo být vymalováno a ticho po pěšině víry vyšlapané Husem a žité v Pravdě
Páně.
Jak můžeš věřit v Boha?
V tomhle světě? Války, nemoci, tragédie, dieses Scheiz… Věřím,
protože miluji a jsem milován. Hříšník, chybující, těšící se
z momentu, kdy i já jsem vyzván po vyznání vin, abych v kruhu
mohl pít kalich, jíst chléb. Cítit jako Pravda, dobro a láska mění mě a mé
myšlenky, doufání a odvahu ve službu. Klesám na kolena, protože mě bude
zvát můj Pán. Před nikým jiným nechci pokleknout. I můj dědeček zemřel
v kleče.
Pustíme se do práce, zlomíme okovy, vydáme se za světlem? Ano,
dnes. Nyní i díky těm, kteří na hřbitovech spí a pomáhali svědčit, protože i
je pozval Pán. Jako zve nyní nás všechny, abychom s ním byli v životě i ve
smrti.
„A pokoj Boží převyšující všechno naše, chápání, ať střeží vaše srdce
i mysl v Kristu Ježíši. Amen.“


Schůzky s historií


Zastavení první, bělohorské a nardenské
V kalendáři vidíme dvě data – obojí nás provázejí pokorným ztišením. Před čtyřmisty lety vyvrcholilo stavovské povstání bitvou na Bílé hoře,
pro české stavy a krále skončila porážkou. Země Koruny české ztratily v průběhu dalších let nebývalou náboženskou svobodu deklarovanou i pro poddané, vyspělý ústavní systém i naději hospodářského vzestupu. Nastoupivší absolutismus, nařízený vládnoucí katolicismus i následný úpadek byly příliš velkou cenou za nepovedenou rebelii, neschopnost a kalvinistickou bigotnost panovníka i neochotu stavů otevřít zbrojnice poddaným, jak se to stalo v podobných případech v Nizozemí a Anglii. Za chyby se platí a část vůdců zaplatila cenu nejvyšší. Jejich smrt na Staroměstském rynku je obětí za druhé, ať už povstání probíhalo jakkoliv, a zaslouží si pietní úctu jako naši předkové ve víře.
Týden a padesát let od osudné bitvy skonal na svém lůžku stařec,
který členy jednoty bratrské provázel oním časem válek, morů a protivenství i různými zeměmi, autor Labyrintu světa a Ráje srdce, Velké didaktiky i Orbu pictu, Všeobecné porady o nápravě věcí lidských, Jan Amos Komenský. Nebyla mu dopřána velká politická vítězství, k jeho nohám se nekořili vojevůdci, ale přesto byl tím, kdo člověku otevřel dveře ke vzdělání jako dílně lidskosti a může nás inspirovat svou vírou, láskou a nespoutaným duchem.

„Člověk je Bohem stvořen pro svobodu, uveďme tedy člověka na svobodu!“
Citát Komenského, výzva do dnešních dní, do dnešních zkoušek a otázek.
Jsme národem Komenského?


Závěr
Přejeme vám všem pokoj Boží.
Těšíme se setkání, nabízíme příležitostné pastorační rozhovory přes
telefon, mail i krátká setkání u dveří. Zdravíme do kazatelských stanic, pokud je to možné i vy pozdravujte druhé. Mysleme na sebe navzájem.
Celocírkevní sbírka Jubilejního tolerančního sboru probíhá a bude
končit 15. listopadu 2020. Můžete přispět. Postup a platební údaje najdete na webových stránkách sboru.
Letos se nemohlo konat Dárkování. Přesto je třeba myslet na částku
7000,-Kč, které posíláme z výtěžku Dárkování na Adopci na dálku. Letos se
budeme muset složit formou sbírky, abychom mohli i letos Adopci na dálku
podpořit. Údaje ke sbírce budou časem zveřejněny.


Kontakty:
David Sedláček, farář: 603 186 128
Richard Vlasák, vikář: 607 906 963
Lia Ryšavá, kurátorka: 724 729 477
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Miroslavi
Husova 67/77
671 72 Miroslav
E-mail: ;
Web: miroslav.evangnet.cz

Rubriky
Dění ve sboru

Informace o sbírkách ve FS ČCE v Miroslavi na podzim 2020

Bratři a sestry, také v době, kdy je sborový život utlumen a nemůžeme se zúčastňovat bohoslužeb v kostele, je třeba udržet provoz sboru. Platíme pravidelně účty za energie. Odvádíme pravidelné povinné platby na provoz celé církve a brněnského seniorátu. Měli bychom udržet v chodu i provoz sbírek. Některé jsou celocírkevní. Prosíme věnujte sbírkám svou pozornost. Běžné sbírky během roku na potřeby sboru představují významnou část rozpočtu, výpadek sbírek při absenci nedělních shromáždění by mohl na konci roku ovlivnit výsledek hospodaření. Pokud byste chtěli tuto sbírku platit, zvolte různé možnosti:

 a) Pravidelnou platbou přes internetové bankovnictví

b) Můžete si jednotlivé částky doma odkládat a zaplatit pak najednou

 c) Můžete tyto sbírky zahrnout do částky svého saláru, navýšit tak salár (salár je pravidelný členský příspěvek člena sboru).

Platební údaje pro běžnou sbírku na provoz sboru:

Název sbírky: sbírka na potřeby sboru

Číslo bankovního účtu našeho sboru: 1582635309/0800

 S. symbol: 1112

Jubilejní toleranční dar (JTD) je celocírkevní sbírka, která se každoročně koná na konci října. V říjnu si připomínáme Toleranční patent, kterým byla dána našim předkům alespoň částečná náboženská svoboda. Z fondu JTD jsou poskytovány bezúročné půjčky sborům, které prostředky potřebují na péči o budovy, kostely, modlitebny, sborové domy, v nichž se pak konají bohoslužby, pracuje se s dětmi i s mládeží, rozvíjejí se sociální projekty.

Celocírkevní sbírky jsou každoročně vyhlášeny synodem a jsou pro sbory povinné. Sbírka JTD má být odeslána do konce listopadu 2020. V roce 2019 činila sbírka na JTD v našem sboru 6 895 (z toho v Bohuticích 930 Kč a v Miroslavi 5 965 Kč). Rádi bychom ji odvedli v podobné výši.  Pokud můžete, připojte se k ní, děkujeme vám.

Název sbírky: JTD

Číslo bankovního účtu našeho sboru: 1582635309/0800

Telefonicky se na způsobu své sbírky můžete domluvit jak s bratrem farářem, tak s bratrem pokladníkem.

Rubriky
Dění ve sboru

Dopis pro potěchu duše Miroslav, 31. října 2020


Úvod
Milé sestry, milí bratři, přátele, dostáváte dopis, kterým chceme udržet vzájemný kontakt. Vedle telefonu a internetu je to další možnost.
V dopise najdete mé kázání, které zazní v rámci online bohoslužby. Inspiroval jsem se tentokrát textem z Izajáše. Na Izajáše jsem narazil, když jsem listoval Biblí a pročítal si své starší články a biblické úvahy. Ten úryvek z Izajáše mě oslovil v souvislosti se situací, kterou nyní prožíváme. A tak doufám, že i vás může oslovit.
Chtěl bych také zmínit Den reformace, který připadá na tuto sobotu. Tak ať nedominuje v našich myslích jen aktuální téma koronakrize, ale také něco jiného! Netroufám si v této chvíli sám o Dni reformaci psát. Pročítal jsem různé články a zaujal mě jeden z roku 2017, který vyšel stránkách Českého rozhlasu, a který bych chtěl s vámi sdílet. Líbil se mi, je krátký, je to taková malá reportáž z Wittenberga a končí krásnými slovy o milosti.
A na závěr bych chtěl připojit menší inspiraci pro každého, kdo chce nějak v dnešní době i z domova pomoci, umí pracovat s látkou a šít na stroji. Což já rozhodně neumím! Má žena Marta se připojila k akci organizované lidmi ze Znojma a šije pláště pro znojemskou nemocnici, domácí hospic Znojmo a jiné. Podrobnosti níže.
Přeji vám všem pokoj našeho Pána Ježíše Krista. Buďme dobré mysli!
David Sedláček


Modlitba
Pane Ježíši Kriste, jsi laskavý z hlouby srdce. Slyšíme tvé tiché volání: Pojď, následuj mě!
Dej, ať na ně odpovídáme směle a nezabředneme do močálu svých vytáček. Přijď, vždyť
žijeme jen z vanutí tvého Ducha, z toho jediného podstatného. Nic jiného nás nemůže zadržet a obrátit na novou cestu.
Amen.


Izajáš 66, 7-11
Dříve než ji přepadly porodní bolesti, porodila. Dříve než ji zachvátily porodní křeče, povila pacholíka.
Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co takového spatřil? Což se zrodí země v jediném dni? Nebo pronárod snad bývá zplozen jedním rázem? Sotva se začala svíjet bolestí, už porodila sijónská dcera své syny.
„Což já, který otvírám život, nemám umožnit narození? praví Hospodin. Když dávám plodnost, mám zavírat lůno? praví tvůj Bůh.“
Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali.
Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy.
Kázání
Někdy se ocitáme se v období nejistoty a nevíme, jak dlouho to potrvá,
zda to vydržíme. Máme pocit, že se čas vleče. Začínáme být podráždění. Netrpělivě vyhlížíme změnu k lepšímu. Ale zatím se nic neděje a my to musíme vydržet. Otázka je, s jakým vnitřním nastavením. Může to snášet útrpně a zahořkle, můžeme to snášet s nadějí, se světlem v srdci. Co se odehrává, v nás samotných. O to jde.
Starozákonní Izraelité prožívali dobu temna. Už dlouhou žijí v útisku,
v beznadějné situaci. Už dlouho se nemohou zhluboka svobodně nadechnout. A přesto se někteří odváží podívat se do příštích dnů s nadějí. Někteří z nich pevně věří, že Bůh je věrný, že na ně nezapomněl. Dosti odvážná víra. Jsou toho názoru, že i tíživou situaci je třeba prožít s vírou v Boha, Hospodina, s vírou, která uvnitř, v srdci, v duši člověka rozsvěcuje světlo, i když venku stále panuje tma beznaděje.
Samozřejmě se našli lidé, taktéž Izraelité, kteří se takové víře vysmívají.
Možná pod tlakem tíživých okolností. Lidsky je to přirozené. Kdoví jak bych se zachoval já sám. Možná, že bych také propadl hořké ironii. A možná, že i já bych posměšně volal tak jako oni tehdy: Ať se Hospodin oslaví, ať vidíme vaši radost!
Na pomoc přichází prorok – kazatel, Izajáš, který situaci snáší spolu
s ostatními. Nemluví jako sytý k hladovému. Stejně vyhladovělý po naději promlouvá k podobně vyhladovělým. K popisu situace použije absurdní obraz. Ještě než rodičku přepadnou porodní bolesti, je už po porodu. Ale vždyť každý ví, že než se narodí člověk, předcházejí tomu porodní bolesti. Izajáš to obrátí. A tímto obrazem chce své bratry a sestry povzbudit.
Chápu to tak, že věřící člověk nemusí čekat, až Bůh něco konečně dobrého
nadějného zrodí poté, co uběhne doba beznaděje, doba bolesti a nejistoty. Že nemusí čekat až se Bůh konečně uráčí na konci temného času darovat dárek, sladkou odměnu po období strádání a hladovění.
Bůh už vás dávno obdaroval nadějí, ještě než jste se začali svíjet v porodních bolestech. Bůh už vám dávno dal pevný základ do života. Už dávno rozhodl, že běh světa neskončí ve slepé uličce. Už dávno rozhodl, že nad světem nesmí trvale vládnout temnota. Už dávno zrodil světlo, které zazáří po období temnoty. Možná, že jste na to zapomněli, říká Izajáš. Zapomněli pod tlakem momentálních okolností.
O to více, právě v takové době, nepříznivé, nepřejné, v době nejistoty, je
třeba se rozpomenout na to, co Hospodin Bůh už dopředu, ve prospěch světa rozhodl a uskutečnil a co chce dál rozvíjet jako svůj cíl. Byť by ještě všude vládly temnoty, ve vašem srdci má již zazářit světlo naděje, které nepramení z vás, ale z jistoty Boží věrnosti. I v době temnoty vyhlížet s nadějí, až rozjasní světlo. To je víra, ke které volá Izajáš svůj lid v době temnoty.
Jak to promlouvá do naší situace? Asi bych řekl, že jako křesťané a křesťanky jsme do tohoto času nevstoupili s prázdnýma rukama, prázdným srdcem a prázdnou myslí. Doposud jsme věřili v Krista, našeho Pána, který nás přivedl k Bohu. Následovali jsme životem Ježíše před touto dobou, následujeme ho i nyní. S obavami můžeme sledovat případy těžkého průběhu onemocnění. S bolestí v srdci sledujeme nárůst úmrtí. Mnozí se snaží pomoci podle svých možností. Ale není možné propadnout beznaději. Ano, kolem nás je stále mnoho neznámých a proměnných okolností. Ještě nejsme na konci cesty. Ale jedno je jisté, jako bratři a sestry našeho Spasitele a Pána jsme nevstoupili o této doby s prázdnými rukami
a prázdnou myslí. Vstoupili jsme do ní jako následovníci našeho Pána. Amen.
„A pokoj Boží převyšující všechno naše chápání, ať střeží vaše srdce
i mysl v Kristu Ježíši. Amen.“


Den reformace
Je to asi nejdůležitější místo v celém Wittenbergu: zámecký kostel, jehož zvony právě teď odbíjejí. Legenda říká, že přesně tady před pěti sty lety, 31. října roku 1517, přitloukl kazatel Martin Luther text svých 95 tezí, jimiž změnil Evropu.
„Originální dveře se pochopitelně nedochovaly. Po druhé světové válce nechali odlít tyto bronzové,“ ukazuje Christoph Vetter za nízký železný plot, na tmavá kostelní vrata. „Na těchto dveřích jsou všechny Lutherovy teze vyobrazené. A je možné si je přečíst.“ Byť to málokdo udělá, protože z dálky moc čitelné nejsou.
Vetter je spoluautorem světové výstavy o reformaci, a tak se v Lutherově proslulém textu dobře vyzná. „Moje nejoblíbenější je teze číslo 62, kterou ale neznám zpaměti,“ říká.
„Tato teze slibuje milost. Byla to zásadní otázka jeho doby. Co se stane s lidmi, kteří hřeší? Kdo měl tehdy peníze, mohl si koupit odpustek. To Luther vehementně kritizoval. Žádné odpustky nejsou třeba, říkal. Ježíš se pro nás obětoval a tím nás osvobodil.“


Ochotné dobré duše
Manželka Marta začala šít jednorázové pláště pro nemocnici Znojmo. Inspiraci našla na facebooku a připojila se. Napadlo nás, že bychom to mohli poslat dále, kdo by se chtěl připojit.
A kdo z nějakého důvodu nemůže šít, může tuto informaci
různým způsobem poslat dál.
Info z manželčina facebooku:
Hledáme proto OCHOTNÉ DOBRÉ DUŠE , které doma
mají šicí stroj a rády by pomohly.
V rámci spolupráce vodácko-skautských dobrovolníků a znojemské firmy APER sportswear je zajištěna příprava střihů, které se začaly vyrábět v pondělí dopoledne 26.10.2020. Materiál poskytla firma PFNonwovens Czech s.r.o.
SAMOTNÁ ORGANIZACE CELÉ AKCE:
V pondělí 26.10.2020 mezi 14:00 hod. až 16:30 hod. je možné
vyzvednout střihy. Potažmo je možné střihy vyzvedávat i v
další dnech mezi 14:00 hod. až 16:00 hod. a zároveň ve stejný
čas odevzdávat hotové pláště. Pokud by kdokoliv potřeboval
vyzvednout materiál v jiný čas, nebo měl jakýkoliv dotaz prosím napište na mail nebo zavolejte na telefonní číslo 727 841 363 v době od 8:30 hod. do 16:30 hod.
Kontaktní místo je Vodácké centrum Znojmo na adrese U Obří hlavy 7, Znojmo


Kontakty sboru
David Sedláček, farář, mobil: 603 186 128
Lia Ryšavá, kurátorka, mobil: 724 729 477

Rubriky
Dění ve sboru

Výrobky z Rolničky

Vybírejte z rukodělných výrobků střediska Diakonie Rolnička v Soběslavi. Více na eshop.rolnicka.cz

Rubriky
Dění ve sboru

Další on-line bohoslužby

I na tuto neděli 25. října pro vás připravujeme nahrávané bohoslužby. Nejpozději v neděli v 8:30 na kanálu FS ČCE Miroslav.

Rubriky
Dění ve sboru

Sborový život v nejbližších týdnech

1. Bohoslužby v Miroslavi, v Bohuticích a v Moravském Krumlově se až do odvolání nekonají.

Připravujeme bohoslužby on-line, které budou k dispozici každou neděli od 8:30 na internetu.

Internetový odkaz na bohoslužby bude zveřejněn na těchto webových stránkách sboru, případně na webových stránkách www.evangnet.cz. Příprava on-line bohoslužeb bude probíhat během tohoto týdne. Kázat by měl bratr vikář Richard František Vlasák.

2. Křestní bohoslužba, která se měla konat tuto neděli 18. října v Moravském Krumlově, je odložena na nejbližší možnou dobu.

3. Biblická hodina pro mladší děti se zatím nekoná. Biblická hodina pro dospělé se nekoná až do odvolání.

4. Setkávání konfirmandů chceme podržet ve formátu dvou skupin 1+3 (farář, vikář), při dodržení platných hygienických podmínek. Tato možnost se uskuteční podle dohody s rodiči konfirmandů.

5. Setkání seniorek se odkládá až do odvolání.

6. Je možné uskutečnit on-line setkání střední generace, a to podle dohody a ochoty potencionálních účastníků.

7. Setkávání matek s malými dětmi je možné uskutečnit formou venkovní procházky, po dohodě s farářem sboru, podle možností jednotlivých rodin a počasí, při dodržením aktuálně platných hygienických podmínek.

8. Setkání mládeže se nekoná. Mládež funguje v on-line formě.

Rubriky
Dění ve sboru

Celocírkevní sbírka v neděli Díkčinění

Neděle 11. října 2020 byla nedělí Díkčinění, při níž jsme vykonali celocírkevní sbírku Pro sociální a charitativní pomoc. Děkujeme za vaši štědrost, celkem jsme vybrali 7 174 Kč (v Miroslavi 5 034 Kč, v Bohuticích 2 140 Kč).

Rubriky
Dění ve sboru Sborové listy

Sborový list, říjen 2020

Online verze sborového listu vydaného k neděli Díkčinění:

  • Zamyšlení a úvahy
  • Představení bratra vikáře
  • Informace k současné situaci