Milý sbore, bratři a sestry,
je advent – doba očekávání, chvíle ohlédnutí, čas nových začátků, čas soustředění se a vyhlížení Dobré zprávy – radostného evangelia. Přejeme vám, abyste tyto vzácné chvíle nepromarnili, abyste v nich našli nejen zalíbení, ale zejména, aby doba adventu a svátečních vánočních dnů byla dobou opravdové radosti, smíření, lásky i naděje. Budeme ji prožívat jak se svými nejbližšími doma, tak ve sboru. Zveme vás ke svátečním bohoslužbám i na všechna setkání, která se ve sboru konají a také k účasti na bohoslužbách v novém roce. Přejeme vám, aby vás vědomí Boží blízkosti provázelo, abyste nacházeli posilu i naději v pevné víře, že nejsme nikdy a nikde sami, ať už v bolesti a smutku či v radosti a prozpěvování.
S přáním požehnaných Vánoc a dobrého roku 2017
Vaše staršovstvo
Vánoční poselství
Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
Matouš 1, 18-21
Riskující Bůh
Bůh vstupuje do světa. Touží po spolupráci. Zní to odvážně, nepatřičně? Možná ano, ale Bůh tak jedná. Těhotná Marie před svatbou. Na tehdejší dobu morální průšvih. Co udělá Josef? Nechtěl ji vystavit hanbě. Co udělá Bůh? Posílá posla k Josefovi se vzkazem: Josefe, zkus na to přistoupit, uvidíš velké věci. Klidně to ale mohlo proběhnout i jinak.
Co kdyby Marie od Josefa utekla a ze samé hanby provedla něco, něco špatného…sobě, dítěti? A co kdyby místo „Aj služebnice Páně“ řekla: to po mně Bože nemůžeš chtít! Anebo kdyby Josef Marii veřejně zapudil? A oni by ji třeba… třeba ukamenovali. Anebo kdyby mudrcové od Východu naslouchali Herodovi. Ten by pak vtrhl do Betléma na správné místo… A co pastýři na horách? Klidně by mohli říci, nikam se nám nechce, kamsi do Betléma. To se nás netýká, to je stejně jen pro ty nahoře. A co kdyby si učedníci řekli, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a zůstali by rybáři, doma, ve svých loďkách…
Ano! Mohlo to být také jinak. Vždyť je to tak lidské. Možná by vánoční poselství nakonec bylo třeba o jedné ukamenované ženské. Jenže, ono to bylo jinak. Je v tom kus lidství a také Boží akce. A to je na Vánocích to podivuhodné. Narození Ježíše? To není zase tak nic divného. Podivuhodné je to, jak Bůh riskuje. A jak mu o to jde. Mohl vstoupit do světa i jinak. Ale on volí tuto cestu. Cestu skrze člověka, cestu riskantní. Kolikrát člověk projevil nevěru, nestálost a nespolehlivost. A přesto… Bůh volí tuto cestu. Skrze Marii, Josefa, mudrce, pastýře, učedníky…
Bůh riskuje, když si s člověkem začíná. Jenže, on ho nechce obejít, ani zapomenout ani pře-válcovat. I to je poselství Vánoc: Riskující Bůh. Příběh Boží, ale vlastně také lidský. Není to mýtus o tom, jak Bůh přišel v těle na zem. Vždyť to jsou dost syrové, obyčejné, všednodenní lidské postavy, situace a příběhy. Tak obyčejné a lidské. Jedno narození, jedna „nepovedená“ rodinka…říká se, že svatá. Ale, ano, svatá. Josef, Marie a Ježíš. Jenže ne svatá svým krásným morálním profilem, ale svatá proto, že ve své obyčejné, a tak normálně zašmodrchané lidskosti, přistoupili na Boží plán. Vzali to Boží přicházení vážně.
Ano. Bůh riskuje, že si začíná s člověkem. A právě to je ta dobrá zpráva Vánoc. Bohu to stojí za to. Riskovat a dávat se do party s člověkem. Bůh věří, že najde ty, kdo na to přistoupí a zapojí se do hry. Jako třeba Josef, který se rozhodl dát na Boha a přijal za „svou“ Marii, i s dítětem, které nesla pod srdcem.
Pane Ježíši přijď, prosím, o těchto Vánocích i do mého života a přines do něj svůj pokoj, lásku a všechno to, co mi schází, co stále někde hledám, po čem toužím ale nemohu to nalézt. Vždyť Ty jsi přišel, abych měl život a měl ho v plnosti
Píseň z Evangelického zpěvníku 278 Velebme vždy s veselím
Rok 2016 v našem sboru
Do roku 2016 jsme vstoupili statečně a s nadějí, že vše, co jsme si předsevzali a co již skutečně začalo s Boží pomocí, s ochotou a porozuměním vás všech i s přispěním přátel sboru, Jeronymovy jednoty a Evangelické církve v Bavorsku skutečně zvládneme. Rok 2016 by mohl být nazván Rokem fary. Její rekonstrukce začala již v prosinci 2015, a tak se všechna sborová setkávání, kromě bohoslužeb, konala v Kruhu. Bylo tam také umístěno několik polic a část knihovny. Vybavení kanceláře a presbyterny bylo přestěhováno k Počarovským do Skláren, velmi jim za to děkujeme. Je pochopitelné, že si přestavba fary vyžadovala maximální péči a pozornost bratra faráře, kurátora i staršovstva, a tak je možné, že vám jejich obvyklá pozornost chyběla. Děkujeme vám, že jste to přijímali trpělivě a s pochopením.
Přesto, že hlavním tématem roku 2016 byla rekonstrukce fary, o níž se dočtete podrobněji v příloze tohoto listu, sborový život byl plnohodnotný. Na obvyklých místech se konaly bohoslužby i pravidelná setkání – biblické hodiny pro děti i dospělé, scházela se mládež, také setkání maminek malých dětí s farářem, večery střední generace, setkání Rodinného centra Medvídek měly svůj termín, konaly se zkoušky zpěvu, scházely se seniorky, na biblickou hodinu v DD v Božicích jezdil bratr farář vždy s plně obsazeným autem. V červnu jsme se třemi konfirmandkami – Danielou, Eliškou a Karolínou Ryšavými – prožili krásnou konfirmační neděli. Na mimořádné, přesto již tradiční, události sboru byla vždy zvána veřejnost – na koncerty, na Férovou snídani, na Noc kostelů, při níž jsme si připomněli 170. výročí postavení kostela a 40. výročí jeho výmalby dle návrhu Jiřího Zejfarta, na slavnost otevření opravené fary i na Dárkování.
Na Výročním sborovém shromáždění jsme vyslyšeli prosbu členů kazatelské stanice Litobratřice, aby sbor jejich modlitebnu prodal. Důvodem je skutečnost, že v Litobratřicích se k bohoslužbám schází jen jedna, sice početná, rodina, neboť další členové buď již nežijí, odstěhovali se či nemají o sborový život zájem. Pro nikoho to nebylo radostné rozhodnutí. Konvent Brněnského seniorátu návrh přijal a postoupil na jednání synodu v roce 2017. Také pravidelné bohoslužby v Hraběticích a Jevišovce se pro stáří, nemoci a přirozený úbytek členů nekonají. Je to smutné, přesto máme naději, že miroslavský sbor i tuto situaci ustojí. Úkolem nás všech je pamatovat na osamělé a spolu s bratrem farářem jim věnovat péči. O sílu k této službě, o lásku k bližním a vytrvalost prosíme na modlitbách.
Pozvání ke svátečním bohoslužbám ve Farním sboru ČCE Miroslav
Miroslav
11.12. 16.00 Dětská vánoční slavnost
18.12. 16.00 Vánoční koncert
25.12. 8.30 Bohoslužby s VP
26.12. 8.30 Bohoslužby mládeže
1.1. 2017 8.30 Bohoslužby s VP
Bohutice
11. 12. 10.00 Bohoslužby
26. 12. 10.00 Bohoslužby s VP
Litobratřice
11. 12. 10.00 Bohoslužby
25. 12. 10.00 Bohuslužby
Moravský Krumlov
25. 12. 10.00 Bohoslužby s VP
Troskotovice
25. 12. 14.00 Bohoslužby s VP
1.1.2017 14.00 Bohoslužby
Kontakty:
Farní sbor Českobratrské církve evangelické Miroslav
Husova 44, 671 72 Miroslav
https://miroslav.evangnet.cz e-mail:
Č.účtu: 158265309/0800
Tel.: 603 186 128 (farář David Sedláček)
Představitelé sboru: Mgr. David Sedláček, farář,Ing. Jindřich Mach, kurátor
Texty: Mgr. David Sedláček, PhDr. Lia Ryšavá,
Obrázky a grafika: Jiřina Uhříková