zazněly v Kruhu 8. září 2013, kdy byl naším hostem Mgr. Jakub Chrobák, Ph.D., vysokoškolský učitel ze Slezské univerzity v Opavě. Na hosta i program jsme čekali s napětím, protože toto téma nebylo v Kruhu ještě nikdy otevřeno. A nebyli jsme zklamaní, spíše naopak. Svět baroka poznamenaný krutou třicetiletou válkou, prozářený nádhernými uměleckými díly sochařů i malířů, k nám promluvil niternou poezií tehdejších katolických básníků i citáty z nám tak blízkého Jana Amose Komenského.

A básník Ivan Martin Jirous? Jeho poezii většina z posluchačů asi moc neznala, možná se k jejich sluchu donesla spíš ta drsnější či kontroverzní. Pan doktor Chrobák Jirousovo pohnuté curriculum vitae doplnil několika básněmi, které nás svou formální prostotou a současně duchovní hloubkou zasáhly. Katolická zbožnost Jirouse básníka se zbožností barokních básníků souzní a přes vzdálenost generací vytváří harmonický celek.

Věřím, že se mezi posluchači našlo několik, kteří se rádi i doma začtou do Magorových labutích písní, či si znovu připomenou některou z Komenského písní či knih.

LR

V neděli 26.
května 2013, poněkud vyčerpaní po páteční Noci kostelů, jsme zaplnili všechna
místa v Kruhu na tradičním programu z domácích zdrojů – na Hudbě a
poezii našich domovů. Program čítal 23 čísel, převážně hudebních. Jak už
mnohokrát, ani tentokrát nebylo těžké získat účinkující. Věkové rozpětí bylo
značné – od čtyřletých Václava Drastika a Johanky Sterzikové, kteří recitovali,
až po nejdospělejší sestru Janu Ryšavou, která přečetla pohádku Mistr děr od A.
Kostinského. Příběh navodil skvělý úvod k vystoupení Flétnového souboru.
Nejčastěji se hrálo na klavír, ale zazněly i klarinety, saxofon, zobcové flétny
i flétna příčná.

Program Hudba našich
domovů je stále životaschopný, loučili jsme se s přáním výhledu na jeho
zimní pokračování. Jak při průvodním slovu zaznělo, poprvé jsme se v Kruhu
s hudbou našich domovů setkali před 40 lety, v roce 1973. Nejen za
tuto nosnou a stále živou tradici jsme vděčni, ale zejména za každého
statečného a ochotného účinkujícího i za možnost vzájemného sdílení napříč
generacemi.

LR

V neděli 28. dubna 2013 byl naším hostem na nešporu i v Kruhu pan farář Jaroslav Vítek. Když jsme návštěvu v zimě domlouvali, nechali jsme na něm, jaké téma si zvolí. Rozhodně jsme nebyli zklamáni – 450. výročí vydání Heidelberského katechismu. Starší posluchači se ještě na konfirmačním cvičení z něj učili, mladší si vybaví alespoň část z úvodu, odpověď na otázku „Co je tvým jediným potěšením?“, kde se praví: „Mým jediným potěšením v životě i ve smrti, jest to, že nejsem sám svůj, ale svého věrného Pána a Spasitele Ježíše Krista …“

Pan farář Vítek zaujal jako vždy dokonale uchopeným tématem i skvělým řečnickým výkonem. Že v posluchačích probudil zájem o prastarou katechetickou příručku, bylo zřejmé i z živé diskuse a také z rozhodnutí, připomenout i toto výročí na letošní Noci kostelů.

LR

Rok 2013 jsme už tradičně zahájili novoročním koncertem, tentokrát byly našimi hosty Znojemské žestě, svěží hudba byla doplněna čtyřhlasým zpěvem spirituálů.

Zimní hudba a poezie našich domovů se uskutečnila 27. 1., je potěšující, jak tento kruhový program s mnohaletou tradicí má nejen své příznivce z řad posluchačů, ale jak není problém získat účinkující. Stejně milé je sledovat vystoupení dětí, jejichž rodiče tady kdysi sami vystupovali, popřípadě se svými ratolestmi spoluúčinkují. Z toho mám velkou radost.

Kruhové programy z vlastních zdrojů byly tři: Markéta Ryšavá se s námi podělila o své dojmy z prázdninového pobytu v Rakousku a Itálii, kde nejen pilovala němčinu, ale také působila jako chůva, Daniela Bednaříková pověděla o zimním víkendu v Lückersdorfu, kterého se zúčastnilo několik členů našeho sboru na pozvání přátel ze Spremberka, bratr farář Titěra nás informoval o průběhu farářského kurzu a Lia Ryšavá nás provedla zimními lidovými obyčeji.

Ekumenické nešpory se konaly v neděli 20. ledna, kázáním posloužil bratr Josef Dvořák, katolický kněz z Hostěradic.

Po delší době jsme mezi sebou přivítali profesionálního cestovatele Robiho Mahela, tentokrát se s námi podělil o čerstvé dojmy z Venezuely.

Velikonoční sváteční čas jsme zahájili na Květnou neděli koncertem Pěveckého sdružení Vítězslav Novák ze Znojma, které se zaměřilo na duchovní skladby s velikonoční tematikou.

Lia Ryšavá

Skončily letní prázdniny a začalo období pravidelného programu ve sboru. Po delší době jsme se opět sešli v podvečer na nešporní pobožnosti, která byla výjimečná tím, že se opravdu po dlouhé době konala v kostele prozářeném podvečerním sluncem. Bylo nás neobvykle hodně, víc jak polovinu tvořily děti. Bratr farář Titěra posloužil výkladem podobenství o stavitelích domu na písku a na skále.

 V Kruhu nás čekalo překvapení – stoly byly zaplněny množstvím modelů z LEGA – funkční modely vláčků, dokonce i pendolíno, bagr na povrchovou těžbu hnědého uhlí ze západních Čech, archeologická expedice v Egyptě, středověké klání rytířů, piráti snad z Karibiku, poklidná ulice s radnicí, obchůdky i parčíkem a mnoho dalšího nečekaného. Bratr Daniel Sterzik nám představil svoje poklady, přiblížil historii legendární dánské firmy, pověděl o jejím zakladateli, vyprávěl příběh o tom, jak se sám stal nadšeným stavitelem z kostiček LEGA, dovolil na vše si sáhnout a odpovídal na veliké množství dotazů. A děti, které s bratrem Danem vše připravovaly, už celé odpoledne měly možnost představit ty části expozice, na jejichž instalaci se podílely.

Podzimní sborovou sezonu v Kruhu jsme tedy začali velkolepě, neobvykle a v souznění se začátkem školního roku. Kruhové programy jsou nejrůznějšího charakteru. Těším se, že i s vámi při nich setkám a srdečně vás do Kruhu zvu.

Lia Ryšavá

Letos už po třicáté šesté! Za dny, které jsme mohli společně na rodinné rekreaci prožít, jsme velmi vděčni – nejen my Miroslavští, ale také naši blízcí a přátelé celého sboru. A tak není divu, že i letos se sešli také i ti, kteří jezdí na Blažkov „od plínek“, tentokrát už i se svými dětmi. Myslím, že to mluví samo za sebe.

Téma DUHA (jako znamení Boží milosti a naděje), které nás letošním pobytem provázelo, bylo velmi nosné. Děti i my dospělí budeme rádi vzpomínat na výrobu a pouštění lodiček, z nichž některé si opravdu zasloužily název archa, na mosty ze špejlí a jejich zátěžové zkoušky, na společné hry, na kroužek o křtu, na nějž pak v Miroslavi navázaly dokonce dvě křestní neděle se třemi křty, na pobožnosti provázené písničkami ze zpěvníku Zpívejte s námi, na domečky s modelem našeho kostela, které zazářily při krbáku … A pokud by si opravdu někdo na téma letošního Blažkova nemohl vzpomenout, připomene mu to nejen množství fotografií, ale zejména duhová batikovaná trička. V neděli 5. září jsme měli v Kruhu program o rodinném Blažkově i o pobytu seniorů. Ten jejich byl trochu decentnější, provázený poezií, sběrem hub a veselým i vážným povídáním kolem obrovského stolu v kuchyni.

Všichni jsme rádi, že máme na co vzpomínat a těšíme se na Blažkov 2011!

Lia Ryšavá

http://picasaweb.google.com/miroslav.cce/Blazkov2010#

– v Kruhu pokračovaly večery, které svědčí o tom, jak důležitou roli každonedělní setkávání při nešporu a poté v Kruhu pro nás má.  Poslední květnovou neděli, 30.5. 2010, jsme besedovali na téma Jezdíme do kazatelských stanic. Tentokrát nebyly v centru pozornosti služby čtenářů, ale doprovod faráře či předčitatele na bohoslužby do Litobratřic, Moravského Krumlova, Bohutic a do Troskotovic.  Je to služba, kterou na rozpisu najdeme v kolonce zpěv. Důvodem k zařazení tohoto programu byla jednak nutnost znovu si připomenout, jak mnoho rozličně lze ve sboru sloužit i obava, že nám ubývá sil a občas ze zaplněné kolonky nikdo s sebou nejede, a také jsme otevřeli prostor k vyjádření těm, kteří tímto způsobem život ve sboru obohacují. Beseda byla živá a určitě i užitečná.

Týden nato, 6. června 2010, nám bratr farář pověděl, jaké to bylo na synodu. Velice si vážíme možnosti být věcně a přitom dobře informováni o dění na synodním jednání od přímého účastníka. Jistě si můžeme a také přečteme oficiální stanoviska, ale být téměř přitom, to je výhoda Kruhu. A tak jsme poslouchali se zaujetím. Vděčně jsme vyslechli i zprávy o dobré práci nové synodní rady i o pozitivních změnách ve fungování synodní kanceláře. Jen postesknutí nad nevyhovujícím  prostorem,  kde se letošní synod konal, kalily i nám dobrý dojem z letošního zasedání synodu.

Lia Ryšavá

Z domácích zdrojů – tak by se daly souhrnně nazvat programy, které v Kruhu zazněly v nedávných večerech. V posledním dubnovém Kruhu to byl bratr Mirek Šimša slovem i obrazem seznámil s  Aktualitami v kosmu. Tento celkem pravidelný kruhový program zazněl opravdu po delší době, a tak bylo čemu se divit, co obdivovat i čeho se obávat.

Na kurz laiků do Janských Lázní jsme zavítali 2. května díky sestře Janě Ryšavé. Poutavým způsobem, jako vždy, jsme sledovali nejen témata přednášek, ale dověděli jsme se také i o pěkné atmosféře a zajímavých spoluúčastnících. Možná, že někdo dokonce zalitoval, že na kurzu nebyl a přihlásí se na příští setkání.

Naprosto nový typ pořadu si pro nás připravil 9. května bratr Jan Uhřík – pozval nás do filmového klubu, v němž nám představil film Na východ od ráje, poutavý příběh natočený na motivy stejnojmenné knihy J. Steinbecka. Příběh bratrů Kala a Arona asociující příběh Kaniův a Abelův, příběh o hledání lásky a pevného místa v rodině, ve společnosti …

Beseda Čtené bohoslužby a jejich čtenáři, 16. května, byla uvedena referátem sestry Jarky Šimšové o brněnském semináři pro předčitatele kázání, kde byla hostem sestra farářka Tabita Landová z Liberce. Téma čtených bohoslužeb je v našem sboru velmi aktuální a má dlouhou tradici. Vždyť každou neděli vyjíždí alespoň jedno auto s předčitatelem, popřípadě varhaníkem a zpěvákem, do kazatelské stanice sloužit. Sdělili jsme si vzájemně nejen dojmy z příprav na tuto službu sboru, pověděli jsme si o obohacení, které čtenářská služba přináší, s vděčností jsme si uvědomili, že členové sboru touto službou nepohrdají a čtené bohoslužby většina z nich přijímá jako plnohodnotné.
Lia Ryšavá

Ekonomie dobra a zla, aneb Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi

je nejen název knihy mladého významného ekonoma s teologicko-filosofickým pohledem na svět, byl to také název programu Jindřicha Macha, který zazněl v Kruhu 18. dubna 2010. Bratr Mach nám nejdříve pověděl něco o autorovi knihy: Tomáš Sedláček (nar. 1977), někdejší poradce prezidenta Václava Havla a nositel Hlávkovy ceny za diplomovou práci o etice a ekonomii, přednáší filosofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií na FSV UK v Praze a současně pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB.

Je velmi těžké na malém časovém prostoru přiblížit celý obsah knihy. Díky bratru Machovi, který z knihy vybral několik ukázek, jsme si mohli udělat představu, jakým způsobem nahlíží autor na tuto problematiku, které většina z nás nerozumí a pokládá ji jak za zcela nepochopitelnou, tak také za nezáživnou. To se poněkud změnilo. A tak jistě nikoho nepřekvapí, že po knize Tomáše Sedláčka sáhnou i ti, které by to před tím ani nenapadlo. Jen výčet kapitol s tituly podkapitol je totiž nesmírně přitažlivý (Pradávná ekonomie, v níž je čtenář seznámen s eposem o Gilgamešovi, se starozákonními příběhy, s antickým „ekonomem“ Epikurem, s Platonem, s křesťanstvím i s „lidským kvaltováním a ráji srdce“; Proměny člověka v době vědecké, v níž se nám přiblíží Mechanik Descartes, Neřestný úl Bernarda Mandevilla a Kovář ekonomie Adam Smith; Rouhavé myšlenky o Ose dobra a zla, Mechanický pomeranč a Teorie sítě a smír rozumu s city; a poslední kapitola Krize dobrá a krize zlá, kde je řeč o Destruktivní kreativitě a Ekonomii krásné). Už jste také napjati, jak to vše jde dohromady a cože si to ten mladý ekonom vzal za cíl? Já to zatím jen tuším, začetla jsem se až po Kruhu, ale dovolte citovat závěrečný odstavec: „Jsme natolik bohatí a silní, že nemáme vnějších omezení. Překonali jsme je téměř všechny a dlouho jsme si mohli dělat, co se nám zlíbilo. To, že jsme s touto svobodou v minulých letech nevykonali příliš mnoho dobrého, je smutné zjištění. Musíme se ovládat sami, bez jakéhokoli vnějšího materiálního, politického či etického příkazu. Ne nadarmo se kdesi ve Starém zákoně píše, že ´muž, který se umí ovládat, je lepší než dobyvatel měst´.“ (str. 258). Přeju vám krásné chvíle s knihou Ekonomie dobra a zla.

Lia Ryšavá

Téměř se zatajeným dechem jsme putovali ve zcela zaplněném Kruhu (11. dubna 2010) po části Indonésie. Náš host pan Robi Mahel se s námi podělil poutavým způsobem o svoje zážitky z cesty po západní části ostrova Papua-Nová Quinea, jemuž se také říká Vítězný Irian. Samozřejmě nechyběly překrásné fotografie, díky nimž jsme mohli zhlédnout domorodé vesnice, nahlédnout do chýší, podívat se na domorodou slavnost, obdivovat tradiční oděvy i výzdobu černých obyvatel, vystoupat na druhou nejvyšší horu, prodírat se pralesem po kluzkých kládách, houpat se na zavěšených mostech z lián a dřeva, podívat se pod pokličku domorodého ohniště a prožít ještě mnoho dalších neuvěřitelně zajímavých okamžiků. Dověděli jsme se, že velmi přátelsky vyhlížející domorodci jsou nejen křesťané, ale že ví ledacos o kanibalismu, nahlédli jsme do školy, obdivovali jsme malá políčka rozesetá na úbočích v pravidelných obdélníčcích, byli jsme na trhu v okresním městě. Překrásná příroda nedotčená turismem i to málo, co jsme se stihli o obyvatelích ostrova za jeden večer dovědět, nutí k zamyšlení o neuvěřitelné rozmanitosti Božího stvoření, stejně jako o spotřebním způsobu života, který nás více či méně pohlcuje, o radosti, skromnosti, otevřenosti k příchozím i o své stále se prohlubující uzavřenosti, či podřízenosti výdobytkům naší civilizace. A jistě by se dalo najít k přemýšlení ještě mnohem víc. Pan Mahel nám slíbil pokračování na podzim. Termín bude včas oznámen. Nenechte si Indonésii II ujít.

Lia Ryšavá

Po delší době jsme v Kruhu 14. března 2010 nahlédli do knihy. Osvědčenou průvodkyní světem literatury je sestra Jana Ryšavá. Tentokrát pro nás připravila čtení z knihy Petra Šabacha Babičky. Příběh chlapce, a posléze mladého muže Matěje, je zasazen do dobře známých kulis života v Československu od začátku padesátých let až do normalizace v letech sedmdesátých. A Matějovy babičky – „kapitalistická“ i „komunistická“ – spolu s dalšími rodinnými příslušníky jsou typy, s nimiž jsme se určitě už někdy potkali, stejně jako jsou až důvěrně známé události našich nedávných dějin. Kniha je psána živě a čtivě, zasmáli jsme se a občas nás zamrazilo … Jak příjemné je přečíst si o těch absurdních situacích, o nichž věříme, že se už nikdy nevrátí. Přečíst si knihu Babičky od Petra Šabacha doporučuji, zejména tehdy, jsme-li hodně nespokojení se současností.

Lia Ryšavá