Ženy!
Bylo to dobrodružství, jet na školku do Klobouk. Bloudit a vracet se. Znova a znova. Ale nakonec jsme to zvládli a dorazili jen chvilku po začátku. Naštěstí se s náma v autě vezla kasa a dva somáci, takže nám nic nemohlo utéct.
Stejně tak bylo dobrodružství jet na školku a vědět o ní jen to, co bylo na stránkách. Bylo to takové uklidňující a znervózňující zároveň. Na jedné straně nic nevědět, nic neřešit, nic nedělat. To ale byl ten háček. Budu ještě umět, nic nedělat?! Ta otázka vzala za své ve chvíli, kdy jsme zaparkovali a zaplatili školkovný. Tři krásně deštivé dny volna mohly začít.
Ženy. Byly všude. Na záložkách. Na jmenovkách. Za stolem. Hlavně ale byly na programu školky a první výkop měla na starost Eva Freitingerová s Kubou Němcem. Ti celou školku uvedli svým divadelním impulzem, který sledovala z lavic kostela pořádná smečka mládežníků.
Po pár písničkách ze Svítáku, buchtách a chlebech s pomazánkou, jsme se pak octli před farou a hráli … těžko říct, jak to pojmenovat. Hlavní ale bylo se seznámit, což se povedlo, a tak jsme mohli bez ostychu hrát molekule, dokud se z nás nestaly skupinky na večerní ecinletsok yrtses urfiŠ. Ve finále to byla hra jednoduchá, ale ze začátku všem šly z těch šifrátorů, dešifrátorů, poslů, lovců, zpráv, somáků, stanovišť a šifer oči šejdrem. Nakonec to ale dobře dopadlo, šifrátoři šifrovali, poslové běhali před lovci a nosili zprávy, lovci chytali posly, brali jim zprávy, stávali se posly a utíkali před lovci, dešifrátoři dešifrovali, tma a keře schovávaly, nohy bolely a tak pořád dokola až do úplného padnutí. Odneslo to jen pár kolen, ramen a kotníků, vítězové zvítězili a my se mohli jít zklidnit do kostela na zakončení dne, aby se pak každý v klidu rozhodl, jestli zbytek dne doklepe v čajovně u čaje, sušenek, her a polštářů, v tělocvičně ve spacáku a na polštáři nebo si polštář na sezení najde jinde.
Rána na školce jsou rychlá a toto nebylo výjimkou. Budík a už se zpívá ze Svítáku. Ranní impulz byl tentokrát opravdu impulz. Skončil tak rychle, že jsem jen koukal, co se to stalo, a už začínala přednáška Gabriely Horákové o Ženách v Bibli. Jednalo se o povídání o Támar, Rachab, Rút a Bat-Šebě a jejich osudech. Víc neřeknu. Šak si to přečtite. Když přednáška skončila, přehoupl se program přes dílny, které mohl školkař strávit debatou, zdobením perníčků, prací, irskými tanci nebo dílnou “o postavičkách”, k obědu a alternativním programům, které byly jako vždy trochu pohyblivější. Suchomilové šli hrát volejbal a vodomilci mohli jít na vycházku nebo si jít zaplavat na fotbalové hřiště nebo na louku s frisbee.
Podvečerní a večerní program už měly opět pevně v rukách ženy. Nejdříve se mikrofonu chytly, v rámci panelové diskuze, farářky, manželky farářů i dcery farářů a trpělivě zodpovídaly naše otázky na jejich (ne)lehký farářnický život. Pak mikrofon předaly ženám z kapely VOBEZDUD a ty si s námi už servítky nebraly.
Ráno už byla neděle. Plný kostel lidí. Kolo na rozloučenou pod lípou. Pozvání na somácké akce, děkovačka a hajdy domů.
Nový som si školkou pěkně zavařil. Dávat laťku hned takhle vysoko? Budu držet palce a těšit se na ty další. Užil jsem si školku od začátku do konce.
Jakub Ryšavý z Brna
