V kazatelské stanici Bohutice se konají pravidelné bohoslužby jednou za čtrnáct dnů, vždy v 13.30 hodin. Tak tomu bylo i v neděli 9. září 2012. Nebyly to však bohoslužby běžné. Nejen z Miroslavi, ale i z kazatelské stanice Litobratřice a Moravský Krumlov, ba až z Horních Dunajovic, sem mířila auta i cyklisté. Jen několik málo míst v modlitebně zůstalo neobsazeno, vždyť se nás sešlo šedesát. Důvodů k sekání v bohunické modlitebně bylo několik.
Především jsme společně se členy kazatelské stanice slavili neděli. Bratr farář Titěra vybral jako základ kázání méně známý text (Sk 20, 7 – 12), je možné, že děti toto vyprávění slyšely poprvé, a tak o pozornost nebyla nouze, nikdo během kázání neusnul, dokonce ani nikdo neseděl na okně jako mládenec Eutychus. Okna jsme si však prohlíželi všichni s velikým zájmem. Protože okna, to byl významný důvod, proč jsme se sjeli do Bohutic.
Okna bohunické modlitebny byla totiž na jaře vyměněna. O kvalitní práci se postarala firma Lorenc, obnovení malby pečlivě provedl pan Vystrčil a za dotaci děkujeme starostovi Pavlu Štefkovi a zastupitelům obce Bohutice. Škoda, že jmenovaní nepřijali naše pozvání, byli bychom jim rádi vyjádřili společně své díky. Dílo se podařilo, funkcionalistický styl modlitebny nebyl narušen, okna jsou stejně krásná úzká a vysoká jako ta původní, navíc jsou však opatřena dvojitými skly a dobře těsní.
První lavice v bohutické modlitebně obsadily děti, přijely téměř všechny, vždyť dalším důležitým momentem svátečního odpoledne bylo zahájení školního roku a dojednání termínů dětských biblických hodin. Děti si v nedělní škole připravily dvě písně – Svý kroky rozezpívej a Veď mne dál – k jejich zpěvu jsme se všichni rádi připojili.
Sváteční atmosféru horkého odpoledne pozdního léta ještě umocnilo výborné občerstvení, které připravily bohutické sestry, obdiv sklízely různé druhy pomazánek, cukroví a zejména pravé bohutické svatební buchtičky. A tak jsme ještě dlouho po bohoslužbách besedovali a všem nám bylo v Bohuticích dobře.
Lia Ryšavá