Charitativní adventní sbírka

„Dárkování“ v evangelickém kostele

první adventní neděli 28.listopadu 2010 v 15°° hodin

Celkem jste darovali 25.800,-Kč

7.000,-Kč na Adopci na dálku, kde podporujeme vzdělání Marie Namutebi z Ugandy

12.800,-Kč doplnění sociálního fondu, ze kterého byla poskytnuta pomoc rodinám z Frýdlantu, Dolní Řasnice a okolí, které byly vážně postiženy záplavami

6.000,-Kč Domovu odpočinku ve stáří v Myslibořicích na probíhající výstavbu nového výtahu

Velmi, velmi Vám děkujeme za obětavost.

Pomohli jste jmenovaným lidem na konkrétních místech s jejich jasně formulovanou starostí.

Aby neubyla ani koruna, režijní náklady spojené s rozesláním pomoci

hradí Farní sbor ČCE v Miroslavi z vlastních prostředků.

Na další podrobnosti se ptejte na faře.

Charitativní adventní sbírka

„Dárkování“ v evangelickém kostele

první adventní neděli 28.listopadu 2010 v 15°° hodin

–         7.000,-Kč na Adopci na dálku,kde podporujeme vzdělání Marie Namutebi z Ugandy

–        12.800,-Kč doplnění sociálního fondu,ze kterého byla poskytnuta pomoc rodinám z Frýdlantu, Dolní Řasnice a okolí, které byly vážně postiženy záplavami

–         6.000,-Kč Domovu odpočinku ve stáří v Myslibořicíchna probíhající výstavbu nového výtahu

Velmi, velmi Vám děkujeme za obětavost.

Pomohli jste jmenovaným lidem na konkrétních místech s jejich jasně formulovanou starostí.

Aby neubyla ani koruna, režijní náklady spojené s rozesláním pomoci

hradí Farní sbor ČCE v Miroslavi z vlastních prostředků.

Na další podrobnosti se ptejte na faře.

http://picasaweb.google.com/miroslav.cce/MariaNamutebi#

 Maria je veselá dívka s hezkým úsměvem. Je společenská, nebojí se komunikovat a dokáže se vyjádřit. Ve škole je aktivní a snaží se odpovídat na všechny otázky učitele. Každé ráno vstává velmi brzy, aby stihla všechny povinnosti doma a nezameškala výuku.       

Věk: 9 let

Rodiče: oba

Sourozenci: 2

Škola: ZŠ St. Mary

Chce být: učitelkou

Zájmy: skákání přes provaz

Rodina o sedmi členech žije v hliněném domku se slaměnou střechou. Rodiče jsou nevzdělaní a nemohou si proto najít lepší práci než na svém poli. Někdy se nechávají najímat na polní práce po okolních vesnicích, aby svým dětem zajistili dostatek peněz na školní poplatky a vše potřebné doma. Často ale neseženou dost a potom se děti vracejí zpět domů a meškají výuku.

Roční příspěvek: 7 000 Kč

Podpora dítěte zahrnuje úhradu školného, školních pomůcek, školní uniformy, oběda, zdravotní péči a dále podporu komunity, v níž dítě žije.

Farní sbor ČCE v Miroslavi

Vás zve na

DÁRKOVÁNÍ

s doprovodným programem

28.11. 2010 od 15 hod.

do evangelického kostela v Miroslavi,

zahájení prohlídky dárků bude dopoledne po bohoslužbách a

odpoledne od 14:30 hod.

Svoje připravené dárky, prosíme, přineste

v pátek 26.11. do Kruhu mezi 17 – 19 hod.

Získané peníze z dárků, budou poslány na školné pro dívku v Ugandě, doplní sociální fond, ze kterého jsme podpořili rodinu vytopenou srpnovou povodní, případně poskytneme finanční dar některému ze středisek Diakonie ČCE.

Nejsme sice mládeží přespříliš početnou, zato jsme ale docela aktivní.

O podzimních prázdninách vyrážíme do Moravče za naším bývalým vikářem Danem Matějkou. Program pobytu ještě není úplně kompletní, jisté ale je, že svoje síly porovnáme v kuchyni.

V listopadu pořádá SOM (seniorátní odbor mládeže) brněnského seniorátu podzimní školku mládeže v Boskovicích, nazvanou „Život je krásný“, kam se skupina mládeže chystá. Můžeme se těšit na vážný, ale i zábavný program. Hlavním přednášejícím je Ondřej Kolář, farář ve sboru Brno II.

Poslední dny letošního roku a zároveň první dny roku nového chceme strávit společně s vanovickou mládeží na uvolněné faře ve Svratouchu.

V únoru se pak bude konat SOM CUP (sportovní utkání pořádané SOMem), tentokrát se bude soutěžit ve volejbale. Chystáme se proto sestavit tým Miroslaváků, a pokusit se zaútočit na jedno z předních míst!

Tereza Ryšavá

SBOROVÝ LIST

Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Miroslavi

vydaný k neděli Díkůvzdání 2010

Díkůvzdání  (Žalm 34)

Na podzim se v amerických rodinách slavívá Den díkůvzdání. Rodina se širším příbuzenstvem se sesedne kolem stolu, na němž trůní nadívaný krocan s kukuřičným chlebem a dýňový koláč. Ale dříve než se pustí do jídla, poděkují stolovníci Bohu i lidem okolo. Každý se snaží vzpomenout si na něco z minulého roku, zač by mohl někomu poděkovat. To je Den díkůvzdání.

Dovedu si představit, že vše může být jen pouhým zvykem, povrchním a prázdným. Dovedu si představit dospívajícího synka či dcerku, jak se otráveně šourají ke slavnostní tabuli, aby znuděným hlasem odříkali pár vynucených frází. Také si dovedu představit, že u dveří zvoní tetička, se kterou rodina již rok nekomunikuje a ona se najednou objeví na večeři. A teď to řešte. Je přece Den díkůvzdání!

Přesto se mi nápad s Dnem díkůvzdání líbí. Je to dobrá myšlenka – rodinný rituál, který má v centru vděčnost. Vzpomeň si, cos dobrého od druhých přijal!

Jenže tento americký rituál má za sebou temnou historii. Slaví se na vděčnou památku záchrany prvních osadníků. Dobří protestanté, puritáni z Anglie, si tenkrát nepřivezli dostatečné zásoby a zima byla krutější a delší, než čekali. V tu chvíli je zachránili místní indiáni, kteří jim přinesli krocany, dýně a kukuřici a naučili je umění, jak v Novém světě přežít. Osadníci se jim za pár let „odvděčili“ vyvražděním. Neměl by se Den díkůvzdání prožívat jako Den pokání?

Ten příběh je o to děsivější, že šlo o lidi, kteří se pokládali za věřící. Jak to, že je nezastavila bázeň před Hospodinem? Jak to, že vděčnost nerozšířila jejich srdce a neuchránila je před závistí a nevraživostí?

Tak cítím dnes v naší společnosti nedostatek vděčnosti a připomínám rituál díkůvzdání. Jen ať to není vděčnost, která rychle zapomíná. Jen ať to není vděčnost za něco, čeho dosahujeme na úkor někoho druhého. V Bibli je psáno: „Kdo se bojí Hospodina, nebudou míti nedostatku.“ (Ž 34,10) Ta slova ať nejsou ujištěním, že věřící si vždycky přijdou na své, že na to mají shůry potvrzený nárok. Jsou ujištěním, že není třeba se bát a není třeba se ze strachu z nedostatku se dopouštět krádeží, podvodů a jiných křiváren. A když jsme dostali tu milost, že nemusíme mít strach z nedostatku, nenechme se uštvat ani honbou za nadbytkem! „Boj se Boha“ znamená: nezapomínej, že nikdy nejde jen o tebe a o tu věc, kterou potřebuješ nebo chceš. Vždycky jde taky o Boha a o tvého bližního.„Okuste a vizte, jak dobrý je Pán.“ (Ž 34,9) Ta slova se někdy citují jako pozvání k večeři Páně. Ta odkazuje ke Kristu, který nežil z druhých, ale pro druhé. Ta odkazuje k tomu, který žije a rozdává. Ta odkazuje k tomu, který daruje život. Máme zač být vděčni. A vděčnost není nezávazná. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte,“ praví Ježíš.

„Pane Ježíši, rádi bychom uměli být ti vděčni v každém okamžiku života. Vyučuj nás v tom, prosíme. A tam, kde zapomeneme na vděčnost, daruj další a další odpouštějící milost, svou nekonečnou lásku. Amen.“

Zpívejme z EZ píseň č. 546 „Má duše, Pána svého chval“

Ze života sboru

Kazatelská stanice Bohutice

V neděli 13. 6. 2010 jsme si při bohoslužbách připomněli 75. výročí postavení modlitebny v Bohuticích a vzpomenuli i na dobu německé okupace, kdy o členy sboru v Bohuticích a dalších obcích pečoval sbor v Silůvkách. Kázala farářka Martina Kadlecová ze Silůvek.

Zhlédli jsme fotografie z různých sborových akcí v Bohuticích, stavební plány i fotografie novostavby z roku 1936. Při pohoštění, které připravily bohutické sestry, probíhala srdečná beseda všech generací z obou sborů.

Obec Bohutice při příležitosti výročí modlitebny provedla vzorný úklid a úpravu zeleně kolem modlitebny. Děkujeme.

Sborové budovy

Miroslavský sbor vlastní pět budov a jeden sborový byt v Miroslavi. Kostel (1846), fara z druhé pol. 19. st., modlitebna Bohutice (1935), modlitebna Moravský Krumlov (1967), modlitebna Litobratřice (rekonstrukce 1967), sborový byt (1998) a místnost zvanou Kruh u kostela (1901).

Všechny budovy sbor pravidelně využívá k bohoslužbám a dalším sborovým aktivitám. Jsme rádi, že máme důstojné prostředí pro sborový život, ale je potřeba udržovat je a pečovat o ně.

V roce 2010 byly provedeny tyto opravy:

Kostel v Miroslavi: byla provedena výměna střešní krytiny v celkové ceně 701 tis. Kč, které byly uhrazeny z těchto zdrojů: 250 tis. z daru Jeronymovy Jednoty, ministerstvo kultury 130 tis., Město Miroslav 100 tis., Jihomoravský kraj 30 tis. a sborové prostředky 191 tis. Kč. Na opravu jsme přijali dary od členů sboru i od dárců mimo sbor, přátel našeho sboru. K darům se připojily i naše partnerské sbory Chemnitz-Glösa a St. Michael-Kirche Spremberg v Německu. Všem dárcům velmi děkujeme.

V neděli 27. 6. 2010 se v kostele uskutečnilo slavnostní sborové shromáždění s dárci, sponzory a řemeslníky. Následovala beseda s pohoštěním a promítáním fotografií z průběhu opravy.

Kazatelská stanice Moravský Krumlov: za modlitebnou byla v srpnu letošního roku provedena rekonstrukce opěrné zídky tvořící rozhraní mezi naším a sousedním pozemkem, který je výše položen. Původní cihlová zídka během čtyřiceti let dosloužila a byla nahrazena zídkou z betonu. Práce provedli pracovníci OSP spol. s r. o. v Moravském Krumlově. Hodnota stavby 23 tis. Kč.

V souvislosti s touto akcí byl znovu zaměřen pozemek, který náleží k modlitebně a bylo zjištěno, že částí našeho pozemku vede místní komunikace. Protože se jedná o několik čtverečních metrů, které sbor nevyužívá, nabídlo staršovstvo Městu Moravský Krumlov odprodej tohoto úseku.

Kazatelská stanice Litobratřice: svépomocí se provádí nátěr okapů a svodů na modlitebně; materiál zakoupil sbor, za provedení děkujeme rodině Havlově.

Povodně

V letošním roce naši republiku opakovaně postihly bleskové povodně, nejprve na Moravě a v srpnu v severních Čechách. Ničivé zemětřesení postihlo Haiti ve střední Americe. Ve prospěch postižených se v našem sboru konaly sbírky, při nichž bylo vybráno a odesláno: pro Haiti celkem 8 765 Kč, na povodně na Moravě 7 695 Kč a v severních Čechách 17 889 Kč.

Pomoc při povodních v ČR organizuje vedle jiných neziskových organizací také Diakonie ČCE a pomoc na Haiti zajišťuje švýcarská křesťanská humanitární organizace HEKS ve spolupráci s naší církví.

Děkujeme všem, kteří jste na tyto sbírky jakkoli přispěli. Buďme vděční za to, že můžeme z toho, co máme, přispět těm, kteří naši pomoc potřebují a čekají na ni.

Více o práci Diakonie při povodních čtěte v časopise Český bratr.

Anežka Titěrová nám napsala:

V druhé polovině srpna jsem se zúčastnila pomoci lidem zasaženým povodněmi na Liberecku. Strávila jsem několik dní v povodňovém informačním centru humanitární organizace ADRA. Naší hlavní pracovní náplní bylo koordinovat materiální, finanční i dobrovolnickou pomoc nabízenou veřejností do míst, kde byla aktuálně nejvíce potřeba. Spolupracovali jsme i s dalšími humanitárními organizacemi (Člověk v tísni, Český červený kříž, Charita ČR, Diakonie ČCE….), aby se pomoc dostala opravdu ke všem postiženým.

První týden v září jsem strávila v Troubkách, kde probíhalo tzv. finanční šetření. S odstupem přibližně 1 – 3 měsíců rozdělují humanitární organizace postiženým lidem finanční prostředky získané z veřejných sbírek (zvláštní povodňová konta, DMS).

Jak jsme prožívali prázdniny?

Blažkov 2010

Nedílnou součástí sborového života jsou blažkovské pobyty –  dny, za které jsme velmi vděčni. Také letos se na Blažkově uskutečnila rodinná rekreace a na ni ihned navazující pobyt seniorů. V obou skupinách byli nejen Miroslavští, ale také jejich přátelé a přátelé celého sboru. Miroslavská rodinná rekreace se uskutečnila již po třicáté šesté (poprvé 1975), a tak není divu, že ti, kteří jezdili na Blažkov „od plínek“, tam teď přijíždějí i se svými dětmi. Myslím, že to mluví samo za sebe. Téma DUHA (jako znamení Boží milosti a naděje), které nás letošním pobytem provázelo, bylo velmi nosné. Děti i dospělí budou rádi vzpomínat na výrobu a pouštění lodiček, z nichž některé si opravdu zasloužily název archa, na mosty ze špejlí a jejich zátěžové zkoušky, na společné hry, na pobožnosti provázené písničkami ze zpěvníku Zpívejte s námi, na domečky s modelem našeho kostela, které zazářily při krbáku … A pokud by si opravdu někdo na téma letošního Blažkova nemohl vzpomenout, připomene mu to nejen množství fotografií, ale zejména duhová batikovaná trička. V neděli 5. září jsme měli v Kruhu program o rodinném Blažkově i o pobytu seniorů. Ten jejich byl trochu decentnější, provázený poezií, sběrem hub a veselým i vážným povídáním kolem obrovského stolu v kuchyni. Všichni jsme rádi, že máme na co vzpomínat a těšíme se na Blažkov 2011!

Mládež: část mládeže našeho sboru začala letní prázdniny čtrnáctidenní brigádou v Orlických horách blízko Kunvaldu. Na konci srpna se některé mládežnice vydaly na Blažkov, kde prožily týden s rodinami s dětmi nejen z našeho sboru. První týden v září navštívila Miroslav skupina studentů z Recklinghausenu v Německu, pracovali na židovském hřbitově. Společně jsme trávili také volný čas a navázali nová přátelství.

Prázdniny ve Sprembergu prožila Tereza Ryšavá: Díky dlouholetému přátelství mezi naším sborem a sborem ve Sprembergu jsem měla možnost strávit druhou polovinu prázdnin v tamějším sboru. V rámci návštěvy jsem pracovala v katolické školce a v domově pro seniory. Volný čas jsem trávila s hostitelskými rodinami a poznávala Spremberg a jeho okolí.

Dvakrát u přátel v Německu: Čtyři zástupci našeho sboru se v srpnu zúčastnili sborové slavnosti v Chemnitz-Glösa. Konala se při příležitosti 50. výročí posvěcení zvonů. 

V září strávilo šestnáct členů sboru, převážně zpěváků, prodloužený víkend ve Spremberku. S německými přáteli jsme se zúčastnili sborového odpoledne, podnikli výlety do okolí a upevnili letité přátelství. Z obou míst vezeme srdečné pozdravy celému sboru. Podrobnější zprávy a fotografie z obou cest najdete na webových stránkách sboru.

Maminky s dětmi: Od dubna je prostor v Kruhu otevřen pro setkávání maminek našeho města s nejmenšími dětmi. Tato setkání se konala i o prázdninách. Děti se většinou učí říkadla s ukazováním, při kterém nám pomáhá velký plyšový medvěd. Proto jsme si také zvolili název Mateřské centrum Medvídek. Zpíváme také písničky a vždy něco malujeme nebo tvoříme. Schází se většinou kolem devíti maminek a devíti dětí.

Nový vikář v Miroslavi Jan Zámečník nám napsal:

Milé sestry, milí bratři, dovoluji si Vás tímto pozdravit jako nový vikář v Miroslavi, kam jsem se přistěhoval spolu s manželkou Janou a dcerou Anežkou z Olomouce, kde jsme žili devět let. Jsme zde pouze několik dní, ale již jsme měli možnost seznámit se s některými z Vás. Chtěl bych poděkovat za ochotnou pomoc při stěhování do nového bytu i za srdečnost, s kterou jste nás v Miroslavi přivítali. Dne 26. září se bude konat Kruh, ve kterém budeme mít příležitost poznat se hlouběji. Spolu s rodinou se těším na setkání s Vámi. Jan Zámečník

Pozvání k bohoslužbám s Večeří Páně

26. září 2010   Bohutice                                  13.30  

3. října 2010    Miroslav                                  8.30    

                        Moravský Krumlov      10.00

Troskotovice               14.00

10. října 2010  Litobratřice                  10.00

17. října 2010  Jevišovka                     9.30

Pravidelné bohoslužby v Miroslavi jsou každou neděli v 8.30 a v 19.00 hodin a v kazatelských stanicích dle rozpisu v kostele i na sborových webových stránkách.

Kontakty:

Farní sbor Českobratrské církve evangelické Miroslav, Husova 44, 671 72 Miroslav

Tel.: 515333109, e-mail:, Č.účtu: 158265309/0800

https://miroslav.evangnet.cz

Představitelé sboru: Mgr. Ondřej Titěra, farář a Ing. Jindřich Mach, kurátor

Redakce Sborového listu: Mgr. Ondřej Titěra, Ing. Rut Vesecká, PhDr. Lia Ryšavá

Děkujeme všem, kdo se ochotně podíleli na přípravě tohoto listu.

           V letošním roce už po desáté přijeli do našeho sboru studenti a studentky z Alexander-Hegemann-Schule, sociálně-pedagogické školy v Recklinghausenu (Německo).

Důvodem je jako obvykle pracovní návštěva na židovském hřbitově, která je jednou z nabídek jejich Dnů duchovního soustředění. Studenti před příjezdem navštíví Terezín, židovské památky v Praze a pak nám přijedou pomoci s údržbou zeleně na hřbitově. Mládež pod vedením pedagogů – Katrin Adler a Karl-Heinz Jostmaier – a za přispění také českých dobrovolníků udělala veliký kus práce. Letošní rok, tak bohatý na srážky, znovu ukázal, jak náročné je pečovat o místo odpočinku neznámých zesnulých, kam už dávno nechodí pozůstalí. K fyzicky náročné práci patří ovšem také rozhovory, a to nejen o minulosti.

Naši přátelé byli opět hosty v našich rodinách, a všude se jim moc líbilo! Večer v Kruhu se také vydařil. Jsem ráda, že pozvání přijalo opravdu hodně z vás. Hezky jsme si popovídali, večeře byla skvělá, nálada výborná. Za všechno moc děkuji i jménem našich hostů. Také poslední večer, který se pravda protáhl až do dne odjezdu, byl velmi přátelský.

Cesta z Recklinghausenu je opravdu dlouhá, zabere vždy deset až dvanáct hodin posezení v autě, a není samozřejmě vůbec levná. A studenti mají vždycky, a to je známo, hluboko do kapsy. Přesto je každoročně zájemců o pár dnů tvrdé práce v Miroslavi víc, než se vejde do devítimístného automobilu. Ostatně také zapůjčení tohoto auta přijde denně na poměrně velkou hromádku eur. Je  vůbec možné, že se jim něco takového vyplatí? Prý ano, ne vše se naštěstí dá přepočítat na peníze, zejména ne vstřícnost, laskavost, pohostinství, krásné lidské vztahy … za toto všechno a ještě mnoho dalšího vám všem děkuji.

Lia Ryšavá

Do německého města Spremberg, zvaného „Perla Lužice“, jsme se vypravili čtyřmi auty. Přijali jsme pozvání spřáteleného sboru, jehož členové Miroslav navštěvují každé dva roky a pomáhají s údržbou židovského hřbitova. Rádi jsme se zúčastnili sborového odpoledne, v jehož rámci bylo také vystoupení spojeného německo-českého pěveckého sboru. Přijetí bylo velmi přátelské, pohoštění bohaté, program různorodý a zajímavý. Setkání s přáteli v jejich mateřském sboru bylo radostné pro obě strany; i přes drobné zádrhele způsobené jazykovou bariérou jsme si rozuměli a dobře jsme se bavili jak v pátek večer, tak při zkoušce zpěvu v sobotu dopoledne, při výletech v sobotu odpoledne, při soukromých setkáních i během svátečního nedělního odpoledne. Při bohoslužbách byly představeny děti z nedělní školy, konfirmandi i kandidáti staršovstva. Zpěvákům se dařilo. Zasadili jsme stromek – oskeruši, dárek našeho sboru  – přijali jsme ujištění, že se za rok sejdeme opět, tentokrát v Miroslavi. Na návštěvu u přátel budeme rádi vzpomínat. Bude nám ji připomínat i množství fotografií nejen ze Spremberka, ale i z výletu do lázeňského městečka Bad Muskau, z výpravy do rekultivované krajiny v oblasti povrchových dolů nebo do Spreewaldu.

Lia Ryšavá

http://picasaweb.google.com/miroslav.cce/Spremberg#

http://www.michaelgemeinde.de/index.php?id=13

                         Ve dnech 21.-22. srpna navštívila čtyřčlenná delegace našeho sboru náš partnerský sbor v Chemnitz-Gloesa v Německu. Byli jsme pozváni zůčastnit se slavnostních bohoslužeb a sborového dne k 50. výročí zavěšení zvonů na věž kostela, obnoveného z trosek po bombardování ve válce.  V delegaci byla i Jana Kalusová, farářka v Miroslavi v 80. letech, která v době totality se svým manželem Vladimírem Kalusem stála u zrodu tehdy tak potřebného partnerství. Byli jsme vřele přijati farářem Horstem Oertlem i bývalým farářem z dob totality Gerhardem Lerchnerem. Byli jsme ubytováni v rodinách. Pro naši delegaci byla dopoledne zorganizována návštěva zámku Lichtenwalde, který je kazatelskou stanicí sboru, s kaplí s varhany z Donatiho dílny. Naše varhanice, Jana Ryšavá, na nich doprovázela „Tebe Bože chvílíme“. Při odpoledních bohoslužbách jsme pozdravili sbor v Gloesa jménem miroslavského sboru a předali symbolické dary: víno z Miroslavi a keramický zvon z dílny Uhříků z našeho sboru, opatřený věnováním a stylizovaným miroslavským kostelem. Shromáždění, které zcela naplnilo kostel, dary přijalo s hlasitým potěšením. Kázání bylo, jak jinak, o zvonech. Včleněna byla i hra, jak zvoník načapal zvědavé kluky na věži. Pořad byl bohatě zdoben pěveckým sborem a hudbou pozounistů. Po bohoslužbách následovalo bohaté pohoštění pro všechny, aktivitami pro děti, mládež i dospělé, včetně zpívání lidových písní s harmonikou.

Erik Schwarzbach

http://picasaweb.google.com/miroslav.cce/VChemnitzGloesa#

               Jako člověk v Miroslavi nežijící, jen do prostředí přiženěný a radostně navštěvující, jsem se s blažkovským pobytem seznámil poměrně záhy a hned od počátku jsem cítil, že má v místní sborové tradici pevné postavení, které se počítá ne na léta, ale na desetiletí. Neříká se totiž, že pojedeme na pobyt na letním táboře v Blažkově, ani se neříká nic o středisku Blažkov. Nemluví se ani o pobytu, ani o rekreaci, ani o sborovém výletu, ani sborové dovolené. Prostě se jede na Blažkov. Tečka. Každý ví, co se tím myslí. Každý ví, kde to je. Každý ví, kdy to tak asi bude, co se tam bude dělat, a co víc, určitě nejméně v polovině případů bude i vědět, kdo se zúčastní. Prostě tradice je tradice ať už tím myslím tetu Jarku, která to má materiálně a jídelně podchycené už dlouho dopředu a vymyšlené do posledního detailu, nebo bratra faráře Titěru, který tam bude mít svou ranní i večerní pobožnost, nebo Danielu a Aleše Bednaříkovy, kteří se příště zase ujmou programu a další a další účastníky, bez kterých by prostě Blažkovu něco chybělo. Dělá to prostě dobrý dojem, když všichni vědí, jaké to bude, a zároveň se mohou těšit na nová témata k programům, kroužkům pro děti, hrám, výletům a podobně.

               A děti? Viděl jsem nejednou, jak jsou alba fotografií identifikována podle Blažkovů. Děti rostou a každý rok jsou na Blažkově vyfoceny. Podle činností, u kterých byly momentky pořízeny, podle oblečení, podle vzhledu, počasí a dalších detailů se pak doma vzpomíná, který rok to vlastně byl, kolik bylo tomu či onomu dítěti, které pak nastoupilo do té a té třídy, nebo se rodina odstěhovala, vrátila, odešla, přišla, ten či onen se zamiloval, oženil, ta a tamta se vdala a o pár let později už přijela s vlastními dětmi.

               Nevím, zda existuje jedna velká ucelená kolekce fotografií od začátku Blažkova, ale pokud ne, měla by vzniknout a být vlepena  do knihy se zelenou ořízkou s hodně ohmatanými rohy od neustálého vzpomínání a obracení stránek. Ostatně, kde nejlépe sledovat, jak rostly děti a nejen ty naše, ale i ty ostatní.

               Co říci o tom letošním Blažkovu? Vždyť všichni víte, jaký byl. I vy, co jste se letos nemohli zúčastnit, to prostě víte. Byl jako ten loňský i předloňský a předchozí a předpředchozí. Jen se objevilo pár nových tváří a některé, na které jste byli zvyklí, zmizely. Ale denní program byl ten tradiční, který se mění jen zvolna, stejně jako se jen zvolna mění účastníci.  Mluvit o tom, že se ze špejlí stavěly mosty, vyřezávaly lodičky, že se s dětmi střílelo z luku, barvila trička, lepily domečky, že se šlo na výlet, v neděli do kostela a v pátek byl krbák, to je přece už jenom ta třešnička na dortu. Pod tento text patří fotografie. Jak ten či onen vařil, lezl po střeše, hrál na kytaru, vyřezával, pracoval, smál se, byl unavený, abychom mohli za pět deset i dvacet let opět vzpomínat a vidět v Blažkově jeden pevný bod v rychle se pohybujícím a měnícím se světě.

 Dan Sterzik

http://picasaweb.google.com/miroslav.cce/Blazkov2010#

V neděli 13. června 2010 jsme si v zaplněné modlitebně v kazatelské stanici Bohutice připomněli 75 let od jejího postavení. Bylo to radostné shromáždění, v němž jsme nejen nahlédli do minulosti (bratr farář Titěra přečetl z knížečky o Bohuticích o místních evangelících od nejstarších dob až do 60. let 20. století), měli jsme k dispozici stavební plány i fotografie ze života kazatelské stanice, mohli jsme zalistovat i kronikou), ale zejména jsme byli povzbuzeni zvěstí evangelia. Náš host – sestra farářka Martina Kadlecová ze Silůvek – založila kázání na textu z evangelia Matoušova 18, 20: „Neboť, kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Text, kterým se často povzbuzují bratři a sestry roztroušení v diaspoře, text, který dává odpověď na otázku po smyslu života v menšině, text, který dosvědčuje, že tam, kde je zvěstováno evangelium není naše lidské snažení zbytečné. Vděčnost a chvály jsme vyjádřili nejen společným zpěvem a modlitbami, ale i poslechem hry na flétny a vystoupením pěveckého sboru.

Sestru farářku Kadlecovou jsme pozvali záměrně. Bohutice patřily v době druhé světové války k Silůvkám, neboť mezi Miroslaví a Bohuticemi byla v té době státní hranice. Také o této těžké době jsme vyslechli několik vzpomínek.

Sešlo se nás opravdu hodně. Se sestrou farářkou přijeli i ti, kteří dnes patří do sboru Silůvky, ale své kořeny mají v Bohuticích nebo okolí. Přišli i ti, kteří nejsou pravidelnými účastníky bohoslužeb, přišli hosté z katolické farnosti, veřejnost i početná skupina z Miroslavi a  z ostatních kazatelských stanic. Kdo chyběl, byla sestra vikářka Kalusová, na niž se Bohutičtí opravdu hodně těšili. Napsali jsme jí do nemocnice dopis a připojili mnoho pozdravů.

V Bohuticích se pěstuje ekumena zcela přirozeně, odzdola, a tak mezi účastníky sborového odpoledne byly i sestry katoličky. Během bohatého pohoštění po ukončení slavnosti (nezapomenutelným zážitkem pro mnohé jsou jistě úžasně chutné svatební buchtičky!), které probíhalo v krásně upraveném parčíku před modlitebnou (za což patří díky iniciativě bohutického pana starosty Pavla Štefky) jsme byli pozváni ke zhlédnutí Křížové cesty, která je instalována v zámečku. Početná skupina pozvání přijala a nelitovali jsme. Cedrové sochy v životní velikosti v realistickém provedení i jejich pohnutá historie byly zajímavým doplněním bohutické slavnosti. Opět se potvrdilo, že „Jeden Pán, jedna víra…“ a samozřejmě, jakkoliv je prožívání i vnější vyjadřování zbožnosti u katolíků a evangelíků různé „tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas …“.

Lia Ryšavá

Překlad dopisu  Aishy Namirembe z Ugandy

Milá Danielo, Emmo, Adélo, Marto a farní sbore a další!

Moc mě potěšilo, když jsem dostala dopis a přání od Vás. Ani nevím, jak mám vyjádřit svoji celkovou radost, ale děkuji Vám.

Jinak já se mám výborně, i když je pravda, že jsem se připravovala na zkoušky a nakonec jsem prošla a tady jsou výsledky.

Celkově můj výkon nebyl tak dobrý, přesto se mi podařilo dosáhnout 5 bodů v zkoušce z fyziky, 7 bodů ve všeobecném testu, prošla jsem v ekonomii a podnikání a nakonec jsem neuspěla v matematice.

Jinak moje školní léta nebyla zas tak špatná, vlastně to bylo dobré. Musela jsem velmi tvrdě pracovat, abych dosáhla výše zmíněných výsledků.

Co se týče přátel, ano, měla jsem čtyři dobré kamarády, ale naneštěstí jsme ztratili jednoho našeho skvělého kamaráda. Jmenoval se Yakin. Zemřel na následky stresu kolem zkoušek, byl to můj spolužák. Ale stále mám ještě ty tři, kteří zůstali.

Jako předmět mě ve škole bavila fyzika. Bohužel my tady v Ugandě nemáme letní prázdniny. Taky tu nemáme zimu, ale míváme slunečno, deštivo, zamračeno nebo větrno. Ale ve slunečných obdobích je všechno – zahrady apod. úplně suché. Zatímco v deštivých obdobích se lidé snaží pěstovat plodiny. A ti, kdo nemají zahrady, se snaží je půjčit.

Nedávno došlo v Ugandě, v části nazývané Bududa, k sesuvu půdy. Zasypány byly tři vesnice a jedna škola.

Nyní mám pracovat, na částečné úvazky. A rozhodně mívám nějaké volno, nejvíce především v neděli.

Moje rodina se má dobře, co se týče zdraví, všichni se mají dobře. Můj starší bratr dostal zaměstnání, kde si trochu vydělá, aby se měl lépe. Na konec vám chci poděkovat za to dobré, co jste pro mě udělali.

Opravdu jste změnili můj život. Tím, že jste vy adoptovali mě, jsem se já naučila, jak pomáhat lidem v nouzi. Opravdu vám děkuji, i když už jsem mimo program. Děkuji vám, protože jsem mohla dosáhnout Uganda Certificate of Education (ugandské osvědčení o vzdělání) a také Uganda Advance Certificate of Education (vyšší osvědčení o vzdělání).

Děkuji vám za všechny dary, které jste mi dali, včetně přikrývek, moskytiéry, matrace a za další. Se svým osvědčením můžu dostat práci, i když já mám chuť ještě se vrátit ke studiu, jestli budu mít dost peněz.

Bude se mi stýskat po dopisování s vámi, ale navždy na vás budu vzpomínat. Bůh vám to oplať a přeji vám krásné velikonoční svátky, jejichž ducha si uchovejte.

Vaše drahá kamarádka Aisha Namirembe. Namutebi 
10. 3. 2010