Category Archives: Kruh

Kruhové programy

Pravidelné nedělení večerní setkávání v miroslavském Kruhu patří k tradičním sborovým aktivitám. Sálek u kostela, tzv. Kruh, byl postaven v roce 1901 především pro schůzky mládeže – tzv. Kruh evangelických mladíků a pannen. Ze schůzek mládeže se později vyvinulo setkávání mezigenerační. V současné jde době spíše o zájemce z řad střední a starší generace; při obzvlášť přitažlivém tématu se sejdou opět jak mladí, tak staří.

Programová skladba Kruhu je velmi pestrá, stejně jako učinkující. Jsou jimi jak domácí, tak hosté, někdy velmi vzácní a významní. Programy jsou plánovány dva měsíce dopředu v tzv. rozpisu, stejně jako ostatní dění ve sboru.

Do Kruhu je zván každý také prostřednictvím vývěsky, popř.prostřednictvím městského časopisu pokud jde o koncerty a hudební nešpory, které pestrou skladbu nedělních podvečerů několikrát do roka doplňují.

I Vy se můžete stát nejen hostem v Kruhu, ale také učinkujícím. Pokud máte téma, se kterým byste se chtěl/a s námi podělit, jsem Vám k dispozici na e-mailu: , na telefonu 515333348 i na mobilu 724729477.

V západních Čechách III

To byl název programu v Kruhu v neděli 7. Března 2010. Se sestrou Rut Veseckou jsme se naposledy vypravili do oblasti tzv. lázeňského trojúhelníku. Tentokrát jsme zejména obdivovali fotografie z Františkových Lázní, které sice nemají takový věhlas jako Karlovy Vary, ale jsou přitažlivé zejména svým klidem a až intimním prostředím. Díky sestře Vesecké jsme mohli třikrát nahlédnout do míst, která jsou pro nás přece jen trochu z ruky. Ačkoliv by se mohlo zdát, že týden dovolené v podstatě na malém území nelze rozložit do tří večerů, nám se to v Kruhu podařilo. Každý z večerů o západních Čechách měl trochu jiné téma a všechny tři byly velmi zajímavé. Poznali jsme opět trochu víc svou zem a možná jsme také porozuměli některým problémům, které západní Čechy mají.

Lia Ryšavá

Severní Korea Kruh 21. února 2010

Vzpomenu-li si na setkání v Kruhu první postní neděli, doslova mě zamrazí a je mi úzko. Měli jsme totiž možnost zavítat do Severní Koreje, kdysi nazývané Poustevnickým královstvím.  Za každým rohem tam vykukuje voják, nikdo se neusmívá, snad leda křečovitě rozjásané tváře na propagandistických billboardech. To je ta země, kde květiny ztrácejí svá vlastní půvabná jména a stávají se Kimirseniemi či Kimčongiliemi. Je  to ta země, v níž jsou obrovské pusté bulváry lemované přízračnými betonovými stavbami, řídkou dopravu, převážně postarších kol, řídí policistky v bílých ponožkách, lidem tam číhá strach z očí a nikdo nesmí mít vlastní automobil.  Ženy tam nosí holýma rukama těžké balvany, aby zasypaly díru v silnici, po níž stejně nikdo hodiny a hodiny nepojede    Naším průvodcem -velmi milým, srdečným a přátelským – byl pan Marián Kvarda z Božic, amatérský cestovatel, který si vybírá za cíl svých cest místa, kam se opravdu nejezdí  za odpočinkem či na dovolenou. V květnu  2008 navštívil Severní Koreu, kam  nelze vyjet  jako obyčejný turista. Skupina byla prezentována jako delegace, zcela se musela podřizovat korejským průvodcům, měla daný program a zažila návrat do tvrdé komunistické reality. Během cesty natáčela reportérka Linda Javorská dokument, v němž někteří účastníci, mezi nimi i pan Kvarda, komentovali dění a sdělovali svoje dojmy. Vznikl tak dokumentární  film, který jsme v Kruhu mohli zhlédnout. Pana Kvardu jsme zahrnuli mnoha dotazy a domů jsme odcházeli sevřeni úzkostí a bezmocí. V té šedé zemi, kde vládne tvrdý komunistický režim, žijí lidé. Jistě jsou tam i krásná místa, jistě se tam lidé mají rádi, jistě tam prožívají své soukromé štěstí  – za neproniknutelnou železnou oponou, ve světě, který by se dal nazvat komunistickým skanzenem. Jak jsme se rádi vrátili do naší nedokonalé reality, jak rádi bychom jim poslali kousek svobody. Věřme, že ji Severní Korea má před sebou.

Lia Ryšavá

.

Nedělní škola v roce 2009

Byl název programu, který se v Kruhu uskutečnil 14. února. Sestry Jarmila Šimšová a Daniela Bednaříková vyprávěly nejen o tom, jaké je to v nedělní škole našeho sboru, ale zejména o seminářích pro učitele nedělní školy, jichž se zúčastnily. Sestra Daniela přiblížila velmi živě zajímavé setkání českých učitelů N¦ a německých katechetů, které se uskutečnilo na jaře roku 2009 v Herlíkovicích a celocírkevního setkání učitelů NŠ v Praze. Představila také některé materiály, s nimiž se na kurzu seznámili, a pověděla nám také hodně zajímavého o možnostech, jak s dětmi zajímavě pracovat a motivovat je aktivní účasti na sborovém životě. Práce s dětmi v Německu se od naší praxe liší, přesto se obě skupiny mohly vzájemně obohatit a přinést do svých sborů nové podněty. Sestra Jarmila referovala o pravidelném setkání učitelů NŠ našeho seniorátu. Ačkoliv posluchači už dávno odrostli nedělní škole, zájem o tuto tématiku byl velký a rozhovor bylo nutno uzavřít pro pokročilou hodinu. Jsme si všichni vědomi důležitosti práce s dětmi, jsme rádi, že je v našem sboru početná skupina učitelů NŠ, kteří dělají svou práci opravdově a jak Daniela případně vystihla – jdou na to srdcem. Všichni jsme si také rádi zavzpomínali na svoje nedělkovská léta a několikrát jsme také pochválili způsob, jak bratr farář každou neděli děti do nedělní školy ze shromáždění vysílá. Ta poskakující skupinka před stolem Páně – která zcela samozřejmě obklopuje svého faráře, něco mu, sice většinou nesrozumitelně, odpovídá a viditelně se těší do nedělky, kam se řítí středem kostela, v němž se cítí bezpečně a doma –  to je budoucnost církve. Při tomto programu jsme patrně všichni pocítili velikou vděčnost za naše učitele nedělní školy a děkujeme jim za všechnu péči, kterou své práci věnují.

Lia Ryšavá

Kurzy alfa

Sestry Jana Ryšavá, Míla Schwarzbachová a Jarmila Šimšová přijaly v loňském roce naléhavé pozvání sestry farářky Jany Špinarové ze Znojma a aktivně se zúčastnily Kurzů alfa, které znojemský sbor na podzim roku 2009 každý týden pořádal. V Kruhu 7. února  jsme s napětím poslouchali, co vše takový kurz obnáší a naše sestry jsme obdivovali. Kurzy Alfa jsou  misijně zaměřeny. Sbor, který je pořádá, zve hosty, zájemce o duchovní problematiku z necírkevního prostředí, k prostřenému stolu – k večeři, přednášce a rozhovoru. Přednášky na základní křesťanská témata – např. o víře či o  modlitbě –  připravila sestra Jana Špinarová, večeře chystali  členové znojemského sboru a řady spolustolovníků posílily i naše sestry, k nimž několikrát přidala také sestra Zdenka Havlová z Litobratřic. Jak v Kruhu zaznělo, účast na Kurzech Alfa byla přínosem nejen hostům, ale také hostitelům. Setkání se uskutečnilo 15x. Věřme, že k posílení víry a naděje všech.

Lia Ryšavá

Kruh v lednu 2010

Leden je měsíc už tradičně skoupý na obyčejné kruhové programy. Při Novoročním koncertu v první lednovou neděli zazněla v našem kostele opět hudba, tentokrát v podání Pěveckého sdružení Vítězslav Novák ze Znojma. Sbormistr Jan Svoboda sestavil program převážně z méně známé vánoční hudby, zazněly také koledy z různých evropských zemí, stará barokní česká hudba a méně známé koledy moravské.

10. ledna se v Kruhu podával Čaj s ochutnávkou. Našim hostem byla sestra Martina Sikstová  – dověděli jsme se mnoho zajímavého a několik druhů čaje jsme mohli také ochutnat a zájemci si  dokonce  mohli vybrat z poměrně pestré nabídky. Ačkoliv se už v prostorách Kruhu vypilo mnoho šálků čaje (a od roku 1901 patrně mnoho desítek litrů tohoto lahodného a osvěžujícího nápoje), odborný výklad zde patrně ještě nezazněl. Ukázalo se, že čaj má mnoho příznivců, návštěva na tomto večeru překročila dlouhodobý průměr.

17. ledna byl našim hostem Otec Pavel Merta, farář Římskokatolické farnosti z Miroslavi. Spolu s naším bratrem farářem vykonali v Kruhu, v rámci Týdne za jednotu křesťanů, ekumenické bohoslužby. Pro letošní rok je společně připravili křesťané ze Skotska. Byla to milá shoda okolností, že jsme o skotských křesťanech během posledních několika měsíců slyšeli  častěji    v září nás totiž navštívili naši  skotští  přátele z Crossgates a Cowdenbeathu a v prosinci jsme byli hosty na divadelním představení jednoho herce (M.G.Částek, I Boží domácnost se musí uklízet), jehož děj je zasazen do Skotska a věnuje se vztahům katolíků a evangelíků v první polovině 20. století. Po ekumenických bohoslužbách jsme ještě přátelsky neformálně s panem farářem Mertou pohovořili a přijali jsme pozvání na mši do katolického kostela (20.1.), po níž přítomné pozdravil náš bratr farář.

Lia Ryšavá

Kruh v prosinci 2009 a v lednu 2010

Závěr roku v našem sboru a tím i v Kruhu je už tradičně věnován převážně hudbě. Nejinak tomu bylo na konci roku 2009. Odpoledne na první adventní neděli, kdy byly dopoledne bohoslužby s vysluhováním večeře Páně, bylo věnováno Dárkování.  Sváteční atmosféru ještě více zvýraznilo hudební vystoupení učitelů Základní umělecké školy Miroslav. Týden nato, 6. prosince, zazněla v Kruhu Hudba našich domovů. Hudební čísla v podání domácích dětských interpretů byla střídána verši nám dobře známé paní Jindřišky Mikoláškové, z jejíž knížečky Kytice jasmínu (Knihař 2009) jsem přečetla několik básní. Děti hrály s chutí – flétnu, klavír a dokonce i na klarinet. S potěšením jsme přivítali nové interprety – sourozence Sáru a Davida Šestákovy, kteří se nebojácně zhostili  svého úkolu. Dále vystoupili známí „kruhoví“ umělci – sourozenecké skupiny Markéta, Jakub a Daniela Ryšaví, Marta a Vojtěch Titěrovi, Eliška a Tomáš Ryšaví, Adéla, Emma a Vilém Bednaříkovi i s maminkou Danielou a její sestrou Michaelou.  Radek Fér a Karolína Ryšavá vystoupili tentokrát bez účasti svých sourozenců. Hudba našich domovů – pořad s dlouholetou tradicí – má, doufejme, pevné místo nejen v kruhových programech, ale také v našich srdcích. Odpoledne v poslední adventní neděli byli našimi hosty členové Znojemského komorního orchestru a Chrámového sboru od Svatého Kříže ze Znojma. Vážíme si toho, že se do Miroslavi rádi vracejí a že se jim v prostředí našeho kostela dobře hraje. Stejně tak jsme potěšeni, že miroslavská veřejnost vánoční koncerty přijímá vstřícně a že se naši spoluobčané na ně nechají rádi pozvat.

Lia Ryšavá

Arménie očima Robiho Mahela

Stálicí mezi kruhovými pořady jsou cestopisné večery s Robi Mahelem. Vždy se těšíme, nejen my, tradiční návštěvníci Kruhu, ale také početná skupina těch, kteří si pořady pečlivě vybírají. Zklamán není nikdo. Díky panu Mahelovi jsme poznali nádhernou divokou arménskou přírodu, dověděli jsme něco o lidech, kteří žijí v horách, o jejich náročných životních podmínkách i o jejich kultuře.  Arménie, země s neuvěřitelně dlouhou křesťanskou tradicí a s velmi složitou politickou a hospodářskou současností, je velice krásná a turisticky ještě ne úplně objevená.

Arméni jsou si vědomi délky své křesťanské tradice a hrdě připomínají působení svatého Řehoře, stejně jako panovníka Tiridata. Důležitým letopočtem je rok 301, kdy se Arménie stala prvním křesťanským státem na světě. Křesťanství se zde vyvíjelo svébytným způsobem, křesťanská tradice se liší jak od tradice západní, římskokatolické, tak od východní, pravoslavné.

Nádherné fotografie nás doslova vtáhly do putování skupiny turistů, s nimiž jsme pozorovali stále se objevující horu Ararat – bájnou arménskou, stejně jako biblickou horu – která však neleží na území Arménské republiky!

Na jaře máme slíbeno další cestování, sledujte nabídku programů v Kruhu a neváhejte přijít.

Lia Ryšavá

V západních Čechách s Rut Veseckou

V listopadu jsme se dvakrát podívali do západních Čech díky sestře Rut Vesecké – 8.11. to byly návštěvy převážně vesnic a chátrajících kostelů. Jejich příběhy jsou namnoze velice smutné. S původními obyvateli, kteří byli po druhé světové válce odsunuti, jako by byl vyhnán i přirozený život, kultura i paměť těchto míst. Noví obyvatelé, i když některé rodiny zde žijí už desetiletí, stále ještě nejsou s krajem srostlí, a tak jsou pomyslné jizvy a křivdy stále živé a hluboké. Návrat k přirozenému vztahu – člověk, obec, příroda, kultura – je velmi těžký.  Vyslechli jsme jen stěží uvěřitelný  příběh obce Prameny – bohatství, které skýtají podzemní zdroje léčivé vody, mohutné plány a naděje na jejich využití, a dnes rezavějící sondy zkušebních vrtů, stejně jako chátrající budovy, projekty, o něž nemá nikdo zájem, či obec bez zastupitelstva s miliony dluhů, které převyšují mnohonásobně její rozpočet, obec,  která čeká, jak si s ní poradí exekutoři a stát.

V Kruhu 22. 11. jsme do západních Čech zavítali opět, tentokrát zejména do Mariánských Lázní a do kláštera v Teplé. Tento výlet byl radostnější. Jistě také proto, že lázeňská města byla vždy chloubou země a hlavně proto, že klášter opět slouží svému účelu a nadto je vstřícně otevřen veřejnosti.

A kdo dával pozor a dobře se díval, uviděl na řadě promítaných fotografií obrovskou rostlinu bolševník velkolepý. A nejen to – dověděli jsme se také, že tento jedovatý vetřelec se k nám dostal jako vzácný dar kancléři Metternichovi v 70. letech 19. století. Z parku u zámku Kynžvart se pak rozšířil do okolí a zplaněl.  Kdo se bolševníku dotkne, ten se osype, a kam jednou zapadnou jeho semínka, tam už dusí ostatní navěky. Jak příznačné a cosi to matně symbolicky připomíná.

Sestra Vesecká nám slíbila ještě třetí pokračování, na to se můžeme těšit po Novém roce.

Lia Ryšavá

Letní cestování v podzimním Kruhu

Tyto programy patří ke stálicím v kruhovém rozpisu a všichni se na ně těšíme. Je vždy zajímavé podívat se někam, ať už máme či nemáme vlastní zkušenost, a potěšit se vyprávěním i obrázky s těmi, kteří se z cesty plni dojmů a ve zdraví vrátili.

V září to byla Anežka Titěrová, která si pro večer v Kruhu připravila vyprávění z výletu po Rakousku. Nám už známé cyklistické trio – Kateřina, Anežka a Adam Titěrovi – se tentokrát vypravilo po cyklostezce v povodí rakouské řeky Mur. Tuto cyklotrasu, v Rakousku dlouhou 365 km, zahájili u pramene řeky Mur v taurských Alpách. S velkým zájmem jsme sledovali fotografie i přehledně připravené (na mapě dokumentované) vyprávění o navštívených městech, o úskalích i krásách cyklostezky, která patří k rakouským nejdelším. Titěrovi ji však neabsolvovali celou, ve Štýrském Hradci se vydali na sever a projeli spolkovou zemí Burgenland. Poslední noc pod stanem strávili na břehu Neziderského jezera, které je rakouské největší. Pro svou významnou faunu i flóru patří mezi přírodní památky UNESCO. Jak se ukázalo, Neusiedlersee je nejen ptačím rájem, ale také zaslíbenou zemí komárů, kterým se v bažinách a nekonečných rákosových porostech výborně daří. Týdenní cyklovýlet byl zakončen v prudkém dešti ve Vídni; odtud už směřovali domů autem. Děkujeme za ochotu podělit se s námi o dojmy i nové poznatky.

V říjnu nás Daniela a Aleš Bednaříkovi pozvali na Maltu, ostrov apoštola Pavla. Tento úhel pohledu možná některé posluchače překvapil. Cestování na Maltu patří do nabídek cestovních kanceláří, ale jistě není hlavním cílem poznání míst, kde apoštol Pavel a jeho druhové ztroskotali. Se zájmem jsme v úvodu vyslechli biblický oddíl, který pavlovskou událost připomíná, a pak už jsme se zaposlouchali do zajímavé historie ostrovního státu, do příběhů o maltézských rytířích, a zadívali se na fotografie. Bednaříkovi byli na Maltě soukromě u Alešovy sestry Julie, mohli proto poznat nejen lesk turisticky atraktivních míst, ale také běžný život místních obyvatel, jejich starosti například s vodou, dobrodružné cestování místními autobusy, nákupy na trhu, soužití třeba i s koněm na maličkých městských dvorcích, rozpálené bílé skály na pobřeží i zlatem přetékající kostely přeplněné lidmi při každé mši, nejen té slavnostní. Malta, ostrov apoštola Pavla, je dodnes zemí, kde příslušnost k církvi patří k samozřejmostem.
Lia Ryšavá

Letní cestování v podzimním Kruhu

Tyto programy patří ke stálicím v kruhovém rozpisu a všichni se na ně těšíme. Je vždy zajímavé podívat se někam, ať už máme či nemáme vlastní zkušenost, a potěšit se vyprávěním i obrázky s těmi, kteří se z cesty plni dojmů a ve zdraví vrátili.
V září to byla Anežka Titěrová, která si pro večer v Kruhu připravila vyprávění z výletu po Rakousku. Nám už známé cyklistické trio – Kateřina, Anežka a Adam Titěrovi – se tentokrát vypravilo po cyklostezce v povodí rakouské řeky Mur. Tuto cyklotrasu, v Rakousku dlouhou 365 km, zahájili u pramene řeky Mur v taurských Alpách. S velkým zájmem jsme sledovali fotografie i přehledně připravené (na mapě dokumentované) vyprávění o navštívených městech, o úskalích i krásách cyklostezky, která patří k rakouským nejdelším. Titěrovi ji však neabsolvovali celou, ve Štýrském Hradci se vydali na sever a projeli spolkovou zemí Burgenland. Poslední noc pod stanem strávili na břehu Neziderského jezera, které je rakouské největší. Pro svou významnou faunu i flóru patří mezi přírodní památky UNESCO. Jak se ukázalo, Neusiedlersee je nejen ptačím rájem, ale také zaslíbenou zemí komárů, kterým se v bažinách a nekonečných rákosových porostech výborně daří. Týdenní cyklovýlet byl zakončen v prudkém dešti ve Vídni; odtud už směřovali domů autem. Děkujeme za ochotu podělit se s námi o dojmy i nové poznatky.
V říjnu nás Daniela a Aleš Bednaříkovi pozvali na Maltu, ostrov apoštola Pavla. Tento úhel pohledu možná některé posluchače překvapil. Cestování na Maltu patří do nabídek cestovních kanceláří, ale jistě není hlavním cílem poznání míst, kde apoštol Pavel a jeho druhové ztroskotali. Se zájmem jsme v úvodu vyslechli biblický oddíl, který pavlovskou událost připomíná, a pak už jsme se zaposlouchali do zajímavé historie ostrovního státu, do příběhů o maltézských rytířích, a zadívali se na fotografie. Bednaříkovi byli na Maltě soukromě u Alešovy sestry Julie, mohli proto poznat nejen lesk turisticky atraktivních míst, ale také běžný život místních obyvatel, jejich starosti například s vodou, dobrodružné cestování místními autobusy, nákupy na trhu, soužití třeba i s koněm na maličkých městských dvorcích, rozpálené bílé skály na pobřeží i zlatem přetékající kostely přeplněné lidmi při každé mši, nejen té slavnostní. Malta, ostrov apoštola Pavla, je dodnes zemí, kde příslušnost k církvi patří k samozřejmostem.
Lia Ryšavá

Den reformace v Kruhu

            Den reformace, 31. říjen, jsme si díky bratru faráři Titěrovi připomněli v Kruhu 1. listopadu 2009. Že je Martin Luther velký reformátor, to asi víme všichni, dokonce bychom v paměti z konfirmačního cvičení pár dat a základních údajů také vylovili. Přesto bylo velmi zajímavé dovědět se trochu víc o obsahu Lutherových tezí, o jeho pohnutkách, které ho vedly až k přibití 95 bodů na chrámové dveře ve  Witenbergu (31.10.1517) i o tom, co vše tento čin podnítilo. Lutherův boj proti odpustkům, jejichž prodej se mohutně rozproudil v roce 1515 po vydání buly papeže Lva X., nebyl bojem za odtržení se od církve, ale za její očistu a věrnost. Lutherův čin měl veliký ohlas – přišly návrhy na vyloučení z církve, bouřlivě se disputovalo v Lipsku, Luther měl jít obhajovat svůj postoj do Říma. Tady však zasáhl jeho ochránce Bedřich Moudrý, který nechal Martina Luthera unést na hrad Wartburg. Tam v letech 1521-22 přeložil Martin Luther Nový zákon do soudobé němčiny.

            Jistě by bylo zajímavé dovědět se ještě víc o Lutherově životě, ale Den reformace si především žádal, povědět si něco zejména o tom, jak se Luther stal reformátorem (možná trošku i proti své původní vůli). Knihu Amedea Molnára, z níž Ondřej Titěra čerpal, jste už možná někteří vytáhli z knihovny a kruhový program se tak stal dobrým impulsem k jejímu znovupřečtení.

                                                                                                          Lia Ryšavá

           

Hosté ze spřáteleného sboru Spremberg

            Těšili jsme se na ně upřímně, vždyť k nám jezdí pravidelně co dva roky. Řada z nich opakovaně tak, jak se jezdí ke kamarádům a příbuzným, kdy už víš, kde budeš spát, jak to tam vypadá a kde je i po dvou letech možné navázat  zcela plynule na rozhovor, i když to občas zadrhává, neboť jazyková bariéra nás i dvacet let po pádu železné opony věrně provází. Ne vždy je však nepříjemná, občas je i zdrojem zábavy a vztahy se utužují.

            Ze Spremberka přijelo tentokrát jedenáct osob – od nejmladšího dvanáctiletého  Dominica až po nejstaršího šedesátiletého Bernarda. Ten patří k věrným cestovatelům do Miroslavi. Bernard Sanden už ani neví, kolikrát u nás byl.  Rodinná fotografie s docela malými dětmi Uhříkovými, kterou s sebou přivezl,  svědčí o tom, že poprvé to bylo opravdu dávno.

            Naši hosté byli ubytováni v rodinách a po tři všední dny, 19.-21.října 2009, pracovali na židovském hřbitově. Jsem ráda, že tam nebyli sami a že se vždy  našlo několik ochotných spolupracovníků z našeho  sboru. Město opět dodalo vlečku na vysekanou zeleň a co víc, také zahradní stoly s lavicemi, u nichž bylo příjemné posvačit i odpočinout si. Zdálo by se, že tři dny práce na tak veliké zarostlé ploše nebudou ani vidět. Ovšem výsledek předčí veškerá očekávání – hřbitov je krásný, uklizený, připravený k zimnímu spánku. Děkuji vám všem!

            Tentokrát jsme měli s našimi hosty více času na společné chvíle díky tomu, že přijeli už v sobotu večer. V neděli jsme slavili společně bohoslužby, při nichž nás za hosty pozdravil bratr farář Hans-Jakob Werdin, odpoledne jsme využili krásného podzimního počasí a vyšli v počtu snad pětadvaceti na kopec, večer jsme se sešli v Kruhu, jehož program byl zadán hostům. Přiblížili nám fotografiemi, videem i povídáním dění ve svém sboru v posledních dvou letech. Přijali jsme také velmi srdečné pozvání do Spremberka, které se má uskutečnit 17.-20.září 2010. Už teď na tento víkend myslete a rezervujte si čas, zváni jsme všichni, a to velmi upřímně.

            Naši hosté mají za sebou úspěšnou výměnu krytiny na svém kostele a co víc, kromě křidlic osadili střechu také fotovoltaickými panely. Střecha tedy nejen chrání, ale také vydělává. Staršovstvo spremberského sboru se rozhodlo, že každý rok věnuje deset procent z výnosu na nějaký dobrý účel. S překvapením jsme se dověděli, že jsme jejich první cíl – dostali jsme dar na výměnu střešní krytiny na našem kostele. A tak jsme téměř  symbolicky upevnili vzájemné  přátelství přes kostelní střechu!

            Poslední večer, ve středu 21. října, jsme strávili také společně. V 18.00 jsme se sešli v Kruhu k prostřenému stolu ke společné večeři. Děkuji všem vám, které jste vše krásně – chutně a vkusně – připravily. Sešlo se nás hodně, kolem třiceti, a po celý večer vládla příjemná, místy veselá atmosféra. Tentokrát jsme to byli my, kdo prostřednictvím souboru fotografií přiblížil dění u nás. Tohoto úkolu se ujal bratr Erik Schwarzbach. Sestra Daniela Bednaříková nás překvapila připravenými otázkami, které posloužily k vzájemnému bližšímu poznání. Rozdělila nás do malých skupinek, kde byl vždy někdo schopný tlumočit. Díky tomu, se do rozhovoru zapojili všichni, i ti, kteří ve velké skupině sice se zájmem poslouchají, ale z různých důvodů se nerozpovídají. V Kruhu to hučelo jako v úle a tak bylo velmi případné, že nakonec dostali naši hosté na rozloučenou od Férů také po skleničce medu. Od sboru si vezli barevný letáček o kostele a příslib, že za rok přijedeme do Spremberka.

                                                                                                                      Lia Ryšavá

           

           

           

Kruh 20. a 27. září 2009

V neděli 20. září jsme v Kruhu opět, tentokrát už po čtvrté, besedovali o životě ve staré Miroslavi. Jako obvykle téma připravil a besedu vedl bratr Jaromír Šimša. Naším zájmem byla druhá světová válka a zejména její konec. Zajímavý příspěvek zazněl od bratra Vladimíra Šimši, který část války prožil zejména v Rusku a Německu, kam byl nasazen na práci. Během zimy budeme pokračovat. Jde nám zejména o uchování vzpomínek starší generace, o poznání života v našem městě a jistě také pro vlastní poučení a výhled do budoucna. Pokud máte někdo zájem o zápisy z jednotlivých besed, napište si o ně na e-mailovou adresu trinactky@volny. cz.

Třetí část čtení z Pamětí pana vikáře Šedého se uskutečnila v Kruhu 27. září 2009. Tentokrát jsem vybírala z kapitoly Kolportérem biblí a ze vzpomínek na Bohoslovecká studia v Barmenu ( 1901-1908). Znovu jsme si uvědomili sílu osobnosti tohoto velmi skromného muže, jeho obrovský zájem o Boží dílo na Zemi, jeho touhu stále se vzdělávat a důkladnost při cestování a poznávání.

Lia Ryšavá

Návštěva ze Skotska

V Kruhu 6. září 2009 jsme měli vzácnou návštěvu – tři sestry ze Skotska – Caroline, Ella a Helene, které v Miroslavi zůstaly z pětičlenné skotské skupiny – nám velmi živě povídaly o svém sboru, o práci jednotlivých sborových skupin i o svých aktuálních dojmech z návštěvy ČR.

Naši hosté přiletěli 31. srpna do Prahy, po vycházce Prahou  odjeli společně s bratrem far. Titěrou do jižních Čech, ubytovali se ve sborovém domě v Kaplici a zhlédli jihočeské kulturní památky.

V Miroslavi je čekalo ubytování ve sborovém bytě, výlety do okolí, návštěvy v rodinách, cesty  do kazatelských stanic a do Myslibořic  a Morkůvek, účast na bohoslužbách a program v Kruhu. Z Miroslavi je odvezl bratr Jan Bartušek do Olomouce, kde jejich návštěva v ČR vrcholila účastí na bohoslužbách s kázáním synodního seniora Joele Rumla a pak už cestování opět přes Prahu domů do Skotska.

Vzhledem k jazykové bariéře jsme se hostům nemohli věnovat všichni, a byli jsme proto odkázáni zejména na bratra faráře Titěru, který se spolu se svou paní hostům nejvíce věnoval a také i v Kruhu tlumočil. Rozhovory v Kruhu bývají vždy zajímavé; také v neděli 6. září byl zájem veliký a otázek nespočet. Zajímalo nás například, jak prospívají skotské sbory, které se před nedávnem spojily. Jaká je práce nedělní školy – dověděly jsme se, že sestra Caroline, která učí NŠ není nikým střídána a tudíž se nemůže účastnit bohoslužeb apod. Otázky jsme nevyčerpaly, zajímavý kruhový večer musel být ukončen kvůli pokročilému času. Rádi budeme na naše hosty vzpomínat.

Lia Ryšavá

Stará Miroslav – III. část „Soužití menšin“

9. srpna 2009

Stará Miroslav – III. část „Soužití menšin“

V Kruhu se opět vzpomínalo, starší generace předávala své poznatky mladším. Sešlo se nás poměrně hodně a zájem byl veliký. Vzpomínali zejména bratří Miloš Ryšavý, Dušan Ryšavý, Ladislav Kolman a Vladimír Šimša. Vedení v Kruhu i celé besedy měl na starosti Mirek Šimša. Svého úkolu se zhostil už tradičn velmi dobře.

Dověděli jsme se, jaké to bylo mezi kamarády Čechy a Němci, ke komu se chodilo převážně nakupovat, jaká byla škola před 2. světovou válkou. Vzpomínalo se zemědělskou výstavu, která se konala v létě 1937 a byla poslední společnou akcí všech tří skupin miroslavských obyvatel – Čechů, Němců a Židů.

Pamětníci potvrdili, že národnostní rozdíly nevnímali nijak silně, přinesla je až politická situace těsně před válkou.

Pokračování se bude v Kruhu konat v září. Těšíme se.

Lia Ryšavá