O životě ve václavovské domácnosti beseda v Kruhu – 4.5.2008 vede Mirek Šimša výpisky pořídila Daniela Bednaříková
Následující text je pokusem o záznam besedy v Kruhu. Je to pouze to, co jsem si zapsala a doma povzpomínala. Pokud najdete nesrovnalosti, ozvěte se. Můžete i doplnit, co jsem zapomněla. Pokud si vzpomenete ještě něco navíc, co nezaznělo, ozvěte se také. Ráda to vyslechnu, případně zapíšu. Děkuji! Jména v závorkách označují toho, kdo to vyprávěl. Omluvte, pokud jsem to někde popletla.
Všední den na Václavově
Vstávání
Ráno (asi v 5h?) se budí první hospodář a jde otevřít dveře domu kočímu, který se postará o koně. Sám hospodář může ještě na chvilku do postele (Dušan). Panu Löwovi (otec paní Herzogové, na Jeníkovém) se prý vymstilo, že kočího nepouštěl domem, ale chodil mu otevírat vrata. Jednoho ráno prochladl, a zemřel na zápal plic (Miloš?).
Jinde vše zajišťoval hospodář (Viktor).
Snídaně
Snídalo se teprve až byly odvedené všechny ranní práce s dobytkem. Ke snídani byl vždy chleba s marmeládou a bílá káva. Do té hospodyně svátečně namlela pár zrnek pravé kávy. V neděli se snídaly buchty. Rozdělat oheň v kuchyni byla výhradně starost hospodyně. Podpalovalo se šípálkem slámy (v Dobelicích věchtem – Pavla Sv.) Udělat dobrý šípálek nebylo jednoduché. Zvlášť v neděli bylo třeba dbát na to, aby se z něho nenatrousilo (Míla Schw.)
Vypráví se, že jedna přišla na pole v 5 hodin a hospodář na ni: -Tos už ani nemusela chodit, tak pozdě (Miloš?).
Jeden hospodář budil děti brzo ráno: -Snídaně! Snídaně! -Proč voláš snídaně, když se musí napřed poklidit? -No právě, aby vstaly a udělaly co se má, pak půjdou snídat. -Děti na to: snídani si nechte, hlavně nás nechte vyspat! (Miloš?)
Chleba se pekl jednou týdně, každá rodina několik bochníků. Doma hospodyně večer zadělala těsto, ráno dala do ošatek, kulatých či podlouhlých štriclí . Chleba se pak vezl na trakači do pekárny. Z Kašence (do roku 1945 části Václavova) se chleba vozil koňmi (pan Kolman). Každá rodina měla svoji značku, aby si chléb poznali ( klíč – Míla, BR – Dušan).
Pro co se chodilo do obchodu? Pro kvasnice (Pavla Sv.) – více se ale nedopovědělo.
Pro hlávkový salát se chodilo do zahradnictví, nyní dopravní hřiště (Miloš).
Obědy
Jídelníček býval v některých rodinách týden co týden stejný.
Pondělí – luštěniny Úterý – maso od neděle Středa – vdolky Čtvrtek – maso Pátek – knedle na sladko Sobota – bramborový guláš Neděle – maso (Miloš)
Jinde maso jen jednou v týdnu, a to od neděle (Jana).
Jana Dušanová připravila ukázku typického václavovského pátečního oběda, tzv. praskokrky . Nakrájené knedle, omaštěné a bohatě obalené povidly. Zatímco mísa s praskokrky kolovala kruhem, vzpomínali ostatní, jak se u nich knedle podávaly. Sypané mákem, večer zapečené atd.
Na oběd se rodina scházela doma. Děti se vracely ze školy, ale ještě pak na hodinu či dvě odešly (kromě čtvrtka, kdy odpolední vyučování nebylo). Když se však pracovalo na polích, která byla daleko, buď si tam nosili svačinu, nebo někdo z dětí s obědem na pole došel.
Odpoledne
Dušan vypráví o své hře na klavír. Pan učitel docházel do domácnosti, ale asi jim to dohromady moc nešlo. Navíc jak má člověk trénovat každý den na klavír, když si kvůli tomu musí přestat hrát s kamarády a ještě si vyzout šnerovací boty?
Přesto se strýc Dušan stal na několik měsíců varhaníkem, a to když byl Vlastík Ryšavý na vojně, naštěstí měl jako zemědělec vojenskou povinnost zkrácenou. Vlastík se prý začal učit na harmonium na popud bratra faráře, když už varhaník Švanda přestával moci. Vlastík se prý chtěl raději učit na housle, ale pana faráře poslechl.
Večer se rodina scházela u domácí pobožnosti. Podle nějakého rozpisu věděli, jaký text mají z bible číst (Miloš).
Neděle na Václavově
Neděle vypadala na Václavově úplne jinak. V neděli dělali václavovští evangelíci jen ty úplne nejnutnější věci kolem dobytka. V žádném případě se nedohánělo to, co se během týdne nestihlo. Na neděli byl zametený dvůr i ulice, vyleštěné kliky, utřený prach v domě.
Zákaz nedělní práce byl porušen za války. Hospodáři museli jezdit na nádraží pro řízky cukrové řepy. Bylo nutné náklad vyložit ať byla neděle nebo ne. Jeden z hospodářů jel tedy na nádraží (snad s osmi vozy?). Tam řízky nechal naložit a odjel domů. V pondělí se vydali už všichni pro svůj náklad (Viktor?).
Rodiny odcházely ráno do kostela. Bohoslužby začínaly tehdy 9 hodin. Bratr farář Hájek však prý v ohláškách nabádal: z Václavova se vychází ve tři čtvrtě na devět!
Z Dobelic se do kostela chodilo již v 7 hodin. Ráno si rodina podělila povinnosti (krmení, příprava jídla). Šli do kostela, z kostela domů a v poledne už seděli u jídla (Pavla Sv.).
Nedělní škola
Nedělní škola byla po bohoslužbách. Děti byly rozděleny do čtyřech skupin, učili se v kostele (na kruchtě, v dubových lavicích a v Kruhu). Do nedělní školy chodily děti školního věku. Děti při bohoslužbách sedávaly na lavicích vpředu, před dubovýma. V dubových sedávala mládež (dříve presbyteři). Farářská rodina (Hájkovi) sedávala v lavici naproti farářské lavici.
Nešpor
Odpoledne byl nešpor. Pan farář se nejprve dětí ptal, co bylo v nedělní škole. Dále měl biblický program. Ten zřejmě někdy mívali i presbyteři, protože současně byly i bohoslužby v kazatelských stanicích Bohunice a Rakšice.
Po nešporu se chodilo na návštěvy. Scházely se celé rodiny včetně drobotiny (Míla Schw.)
Mládež
Mládež hrála volejbal, hrály se hry na kopci, jelo se na výlet (fotka z výletu vozem do Suchohrdel). V zimě se sáňkovalo, nebo se hrál ping-pong v Kruhu. Zelený stůl, který byl donedávna používán, prý pořídil bratr farář Sochor ve 30.letech.
Mládež se též přátelila s českou vídeňskou mládeží. Navštěvovali se. Ve Vídni byli vlakem za dvě hodiny, prošli se a jeli zpět. Strýc Dušan vzpomíná: naši mě nechtěli pustit, prý že se ještě do Vídně v životě najezdím. A – nenajezdil.
Kruh
Večer se sbor znovu scházel v Kruhu. Původně to byla setkání mládeže, ale ta mládež tam nepřestávala chodit. Mládežníci prý pak na srazech mládeže nevěděli, co mají povídat, když se na sejitích mládeže scházejí i 80-ti letí. Žertovně se říkalo, že se scházela mládež ve věku 15-80 let. (Dušan)
Za faráře Hájka míval programy především on sám, i když strýc Miloš říká, že se mládež také podílela. Farář Sochor už zapojoval i více lidí. Farář Zlatohlávek organizoval i sborové předčítání: vybral báseň, rozdělil, kdo co bude říkat, pár veršů 2, pár 6 lidí apod. Mládež to prý velmi bavilo.
Farář (Zlatohlávek?) také rozděloval mládeži témata: Proč chodíš do kostela, i když prší? Nebo najdi s pomocí konkordance všechna místa v Bibli, kde se vyskytuje slovo zlato, vůle, & Po té je učil s texty pracovat (Míla).
V Kruhu se také učilo během války náboženství. To bylo dříve vyučováno ve škole. Katolíci zvlášť, evangelíci zvlášť. Evangelíci čekali na chodbě nebo se honili venku, když měli katolické děti náboženství.
Němčina
Kdosi se prý chtěl učit německy a prý: – Jak se řekne německy špígl?
Na cestách v hostinci: – Co máte? – Řízek. – No to bych si dal, to jsem nikdy nejedl. A oni mu donesli šnicl!
Určitě by se dalo vykládat dál a dál. Témat, které jsme neprobrali nebo jenom naťukli je více. Sejdeme se k podobné besedě znovu?
